Petr Hájek
Je to totiž přelomový jev: Byl vůbec náš národ v nějaké zásadní otázce (po státním převratu 89) někdy takto jednotný? Kde je jeho údajná „věčná rozpolcenost“, k níž prý svými postoji, názory a činy (podle mainstreamových novinářů) přispívají současný prezident Miloš Zeman a jeho předchůdce Václav Klaus?
A co způsobilo, že hlavním reprezentantem oněch dvou procent „vítačů“ se stal současný předseda vlády Bohuslav Sobotka (ČSSD)? Právě se nechal slyšet, že „za rozumných pravidel“ je prý u nás možné migranty „přijímat a integrovat“. Co ho vede ke stále radikálnější podpoře „dvouprocentní kavárny“? Mylná kalkulace jeho (nejen emailových) poradců, že tak zaloví mezi sirotky schwarzenbergovských pražských voličů? Lze se obávat, že je to ještě mnohem horší.
„Karty jsou rozdány v podstatě stejně jako u všech dalších sporů naší současnosti. Na obou stranách vystupují stále stejní lidé. Na jedné straně jsou to lidé politicky korektní, pokrokoví, velkorysí, nesobečtí, v kontextu celé Evropy uvažující a do dálky se dívající a na druhé straně jsou to egoističtí, krátkozrací, empatii postrádající, reakcionářští, ne-li nacionalističtí a málo soucitu a milosrdenství předvádějící jedinci. Takto naprosto matoucím způsobem je to interpretováno v médiích, v politice a v akademickém světě, kde dominují myšlenky nové „Svaté Trojice” – multikulturalismus, politická korektnost a evropeismus.“
Těmito slovy charakterizoval současné „rozpolcení“ společnosti (2 % ku zbytku) Václav Klaus, aniž ještě zmíněný průzkum znal (Právo, 23. 1.). Budiž připomenuto, že totéž říká už drahnou řádku let a býval také kvůli tomu vysmíván a skandalizován – právě oněmi dvěma procenty hlasitých „majitelů pravdy“ především v médiích, v dobách, kdy ještě suverénně vytvářeli dojem, že poměr je bezmála opačný.
Tentýž den měl v tomtéž listu rozhovor Miloš Zeman. Soudruzi redaktoři mu opět vnucovali, že „rozděluje národ“. Prezident se jim naopak snažil objasnit, proč ho dnes většina veřejnosti navzdory mediálnímu „opovržení“ podporuje:
„..Pomalu a trpělivě přesvědčovat o správnosti svého názoru, a uvádět pro to argumenty, ne jen hesla a fráze. Proti islamizaci české společnosti jsem mluvil už v době, kdy tento názor byl krajně menšinový. Mluvil jsem o tom ostatně, když jsem byl premiérem, a to je patnáct let. Nikdo mě tedy nemusí vyčítat populismus. Nyní se daří sjednocovat většinu společnosti právě nad tímto názorem, právě díky faktům, které se odehrávají v celé Evropě.“
Propast se rozevírá
Oba prezidenti zosobňují dva hlavní opoziční politické proudy v naší zemi v uplynulém čtvrt století. Svým prakticky shodným postojem k největšímu nebezpečí, jemuž republika čelí, dávají vcelku přesvědčivý „výklad“ málokdy vídané jednotě absolutní většiny veřejnosti. Když teče do lodi, jež je po staletí naším společným domovem, platí pro každého normálního občana, že nejvyšším společným jmenovatelem je: Všichni k pumpám! Chceme-li se ubránit – a toto je svého druhu válka, jen vedená jinými prostředky – musí jít všechny ostatní sporné názory či zájmy stranou.
Trochu to připomíná sjednocení národa v době, kdy naší zemi hrozil nastupující vizionář „evropského sjednocení“, německý kancléř rakouského původu. S tím rozdílem, že nebezpečí bylo tehdy čitelnější, protože otevřenější, nikoli jako dnes maskované „humanismem“ německé kancléřky saského (NDR) původu. Dodnes obdivujeme odhodlání českých a moravských mužů, kteří při mobilizaci s nadšením pochodovali bránit naše hranice – a bohužel stále lépe začínáme rozumět jejich stresu a zoufalství, když vše skončilo Mnichovem, protektorátem a kolaboranty.
Vedlejší efekty
Proto je zajímavé, že právě ve chvíli, kdy CVVM zveřejňuje výsledky průzkumu, pronese šéf vládnoucích socialistů a premiér naší vlády „prorocká“ slova, která napohled vypadají, že je nemůže myslet vážně:
„Jsem přesvědčen, že levicové lídry za deset dvacet let najdeme spíše mezi dobrovolníky, kteří v létě odjeli na Balkán a pomáhali uprchlíkům. Tihle lidé budou v budoucnu představovat levici. Nehledal bych ji na náměstích, kde se šíří xenofobie, nenávist a rasismus,” řekl v rozhovoru pro Právo (rovněž 23. 1.).
Jenže on to vážně myslí. Necháme-li stranou, že si jako každý loajální „Bruselan“ ve skutečnosti nemyslí nic. Stejně tak nechme stranou obsah jeho „předpovědi“. Pokud totiž v té době bude EU ještě existovat, „migrační dobrovolníci“ určitě nebudou „levicovými lídry“, ale vládnoucími bruselskými úředníky. Ti současní jim totiž ochotně uvolní místa. Již nyní mohou odejít do předčasného důchodu po dovršení padesátky a do konce života pobírat (v přepočtu minimálně!) 200 až 300 tisíc korun měsíčně. Srovnání bruselských nadlidí třeba s ostravskými horníky… Ale to je jen vedlejší efekt socialistova zdánlivě pološíleného sdělení.
Premiér Sobotka totiž hraje především o sebe. Do čela současné Páté kolony jej dovedla vcelku jednoduchá mocenská spekulace, která mnoha lidem uniká. Dějiny se aktuálně mají zopakovat opět jako tragédie: Mnichov číslo 2 je již na dohled. Jak k tomu tentokrát dojde?
Zlomit odpor
Německo oznámilo, že kontroly na hranicích, které měly platit do poloviny února, prodlužuje na neurčito. Něco velmi podobného se děje v Rakousku. Zvyšuje se tak pravděpodobnost, že migranti zkusí jinou trasu. Už jich moc nezbývá (těch tras). Slovensko? Polsko? V každém případě bychom se tak rázem stali další možnou „tranzitní zemí“. Německo pevně uzavře hranice – a migranti se začnou hromadit u nás, protože nebude kam (a komu) je vrátit.
Podle jednoho z plánů (jak zlomit „odpor“ středoevropských zemí) se tak vytvoří natolik kritická situace, že prý ještě rádi a s vděčností přistoupíme na „kvóty“. Vláda tento plán zná, ale dál se navzdory prezidentovu nabádání tváří, jako bychom měli své hranice plně pod kontrolou. Přitom vědí, že již brzy (v podstatě kdykoli) můžeme být vystaveni tlaku, který nebude možné vyřešit. Vědí, že Německo a jeho severští spojenci v migrantské válce proti evropské civilizaci (kdo by čekal takový „vikingský revanšismus“?) nás do tohoto bodu nutně potřebují dostat. Proč? Jako vždycky: Jde o moc – a o peníze.
Nahrávka dvouprocentním
„Je třeba investovat miliardy eur do řešení migrantské krize,“ prohlásil na Davoském fóru německý ministr financí W. Schäuble, aby tak dal najevo, že si míní sáhnout na další peníze z našich daní stůj co stůj, protože ty německé (navzdory rozpočtovému přebytku) na ten nákladný pohřební karneval už přestávají stačit. Ale pak dodal větu, kterou nepřehlédněme, protože teprve ta je klíčová: „Byla by hrozná ostuda, kdyby se Evropa změnila v pevnost.“
Neboli doznání, že všechny řeči o tom, jak zastavit migranty, jsou jen divadlo. Mocní tohoto kontinentu sem milióny (či spíše desítky miliónů) vetřelců nové rasy a nového náboženství („vítězného islámu“) potřebují dostat za každou cenu. Jinak jejich totalitní experiment může selhat. A moralistní kýče o „ostudě“ nejsou jen nahrávkou „dvouprocentním elitám“, připravujícím se „zmáknout“ veřejnost „zlobivých zemí“. Nechtějí být zklidněním situace, ale naopak její eskalací.
Obdobně je nutno číst „varování“ švédského premiéra S. Löfvena – kde jinde než také na „globalistickém“ Davoském fóru: „Pokud členské země EU nenajdou do dvou měsíců společnou řeč v řešení migrační krize, hrozí Unii rozpad. (…) S příchodem jara počet migrantů opět naroste,“ zahovořil rovněž prognosticky o provaze v domě oběšencově.
Ostatně soudím
Že je to vlastně báječné? Že už to brzy „praskne“? Velmi varuji všechny, kteří v něco takového doufají. Opak bude pravdou. Všechna ta „varování“ jen připravují atmosféru pro ostrý dramatický zvrat v plánu, který se v trojúhelníku Berlín – Brusel – Stockholm právě rodí. Krize má být vyšponována do takové výše, že nakonec všichni s radostí přijmou bruselské „razantní řešení“: Má mít takové parametry, že povinné přerozdělovací kvóty budou prý v té chvíli vypadat jako kosmetická maličkost. Ze dvou procent se pak během několika dní může stát opět čtyřicet – a teprve pak bude společnost konečně rozdělena. A naši evropští vládci k tomu prý nepřikročili v nějaké nouzi a zmatku – ale zcela plánovitě. Tato dosud největší krize EU má vyřešit fatální problémy celého projektu.
„Máme co do činění s bankrotem Evropské unie. EU je nefunkční a její regulace v troskách. Navíc už před lety Evropský soud pro lidská práva judikoval, že smluvně dohodnuté přesuny uprchlíků jsou v rozporu s Úmluvou o lidských právech a základních svobodách,“ konstatoval ústavní právník J. Isensee pro německý Focus. Ještě před pár měsíci by ho za taková slova v Bundestagu upálili. Dnes už je to i v Německu skoro mainstream. Co s tím?
Velmi brzy to vezmou pevně do rukou „ti, kteří se nezakecají“. Musíme s tím počítat a být připraveni na boj. Uchvacovat se se falešnými nadějemi na brzký rozpad „vězení národů“ je stejně nebezpečné, jako propadat beznaději. Nejsme na tom zase tak špatně. Například z nějakých nepochopitelných důvodů máme narozdíl od mnoha jiných zemí v čele státu politika, který s absolutní většinou národa v této věci rezonuje. Nic není ztraceno. Ale do tuhého teprve půjde.
Jenže také Sobotkové všech evropských zemí tohle velmi dobře vědí. Nejsou to legrační blázni, ale zločinci s dětskou (přímo „angelskou“) tváří. Nejsou jich sice možná ani dvě procenta (úvodem zmíněný průzkum pracuje s tolerancí právě oněch dvou procent plus i mínus). Ale i kdyby jich byly jen dvě promile – mají v rukou média a páky moci. Intenzivní příprava Mnichova 2 – tentokrát ne jen pro nás, ale celou střední Evropu – je v plném proudu. Musí se stihnout do tří měsíců.
Že ten náš ťulpas, který se bez tlumočníka nedomluví ani s bruselským číšníkem, na něco takového nemá? Abychom se ještě nedivili…
Ostatně soudím, že premiér Sobotka, jako stále větší bezpečnostní riziko pro naši republiku, musí jít od válu.
