Setkání Surkova a Nuland: konec krvavého režimu a nová Ukrajina

Avatar
Původní autoři

Michail Onufrijenko
17. 1. 2016    zdrojzdroj
Volba právě těchto osob pro jednání svědčí o sbližování pozic Ruska a USA. Jako první o předpokládaném setkání Vladislava Surkova a Victorie Nuland napsal s odvoláním se na “informované zdroje” “Kommersant”, který patří skupině Ališera Usmanova. Zprávu začala okamžitě šířit Kyjevem kontrolovaná média. Její hlavní smysl – “Co to má znamenat?”


V odpoledních hodinách vyšlo najevo, že ve vládní rezidenci kanceláře prezidenta Ruské federace v Kaliningradě ve městě Pionýrský u Kaliningradu se konalo pracovní setkání asistenta prezidenta Ruska Vladislava Surkova s asistentkou ministra zahraničí USA Victorií Nuland. Oznámil to zástupce ministerstva zahraničí RF v Kaliningradu Pavel Mamontov.

“Schůzka začala, můžeme to potvrdit,” citovala Mamontova agentura TASS.

Je známo, že Victorie Nuland se v loňském roce několikrát setkala s náměstkem ministra zahraničí RF Grigorijem Karasinem, který je zodpovědný za ukrajinské záležitosti. Je dobře známa i skutečnost, že Vladislav Surkov je hlavním kurátorem politiky Ruska ve vztahu k neuznaným republikám. Setkání se samozřejmě koná za zavřenými dveřmi a žádná oznámení o důvodu této schůzky a tím spíš o jejích výsledcích nebudou učiněna. Vše se omezí obecnými informacemi o budoucím plnění dohod z Minsku a “normalizaci situace na Ukrajině.”

Očekávání

Ve skutečnosti je podstata rozhovorů dostatečně jasná. Jako je odůvodněné i znepokojení médií junty. Ostatně i samotné junty. Porošenkův režim je velmi znepokojen sbližováním postojů mezi Washingtonem a Moskvou, avšak nikoli na pozicích, které byly původně vyslovovány USA, jež měly skeptický postoj k Minským dohodám (protože jsme nebyli pozváni, nic důležitého z toho nebude).

Chápou to i na Donbasu. “Nějaká konkrétní očekávání z tohoto setkání nemáme. USA nejspíše neovlivní řešení technických otázek (Ukrajinou) ohledně plnění (přijatého v Minsku 12. února 2015) balíčku opatření,” řekl dnes “Interfaxu” zmocněnec LLR na minských jednáních Vladislav Dejnega. Podle něj “mohou USA pouze strategicky ovlivňovat Ukrajinu a to dělají. Nedávno byly Kyjevu odmítnuty dodávky letálních zbraní.”

Stvrzuje to svými slovy i Nuland. Před odjezdem na setkání s asistentem prezidenta Putina poskytla rozhovor BNS a konkrétně řekla:

“V první řadě – zastavit zabíjení lidí, aby bylo možno přejít k dalším částem Minských dohod včetně politického řešení, skutečných voleb v souladu s ukrajinskými právními předpisy, které splňují normy OBSE, stažení zahraniční vojenské techniky a vojáků a návrat kontroly hranic,” poznamenala Nuland.

Minské dohody

Nuland přímo prohlásila, že neplnění v Minsku podepsaných dohod povede ke zmrazení konfliktu na Donbasu, což znamená neustálé nebezpečí obnovení války.

“Všichni musíme pracovat, aby byly Minské dohody uvedeny do života, protože jinak budeme mít minimálně zmrazený konflikt, ale možná ještě hůř – trvalé nebezpečí pro Ukrajinu a pro sebe,” řekla asistentka ministra zahraničí USA.

Za těmito obecnými frázemi se skrývá smrtelné nebezpečí nejen pro režim Porošenka, ale pro celou juntu, která se opírá o ozbrojené síly a ideologii nacismu banderovského zaměření. Junta nepotřebuje mír. Zejména mír, v němž jsou Lugansk a Doněck nejen součástí Ukrajiny s velkým podílem nezávislosti, ale také s miliony hlasujících občanů, kteří nenávidí i oligarchy, kteří podporovali ozbrojený převrat, i banderovce, kteří se pokoušeli po dobu dvou let zlomit obyvatele na jihovýchodě Ukrajiny přes koleno.

Ztráta trůnu

Krátký život formálně nezávislé Ukrajiny dokázal, že otevřeně mohou rusofobní síly přijít k moci jen násilně. V roce 2004 se podařilo Juščenka dosadit na trůn po prvním (naštěstí nekrvavém) majdanu. Tehdy regionálové pod vedením Janukovyče prostě “stopili” protest ruské části Ukrajiny výměnou za účast ve vládě. Samozřejmě že jako předseda vlády Janukovyč za Juščenka dodržoval prozápadní rusofobní politiku režimu.

Výsledky byly žalostné. K prezidentským volbám v roce 2010 Juščenkova popularita klesla na úroveň statistické chyby a při samotných volbách dokonce i s využitím administrativního zdroje (poskytujícího tři až čtyři procenta hlasů) “vůdce oranžového protestu” dokázal získat jen pět procent a něco hlasů.

Šok a rozruch

Druhý majdan byl od počátku koncipován jako krvavý, s následnou občanskou válkou. Zejména proto, aby bylo možné udržet moc vojenskou silou. Až do teď se to daří. Ale plnění Minsku-2 znamená pro občany Ukrajiny, kteří podporují juntu, zradu jejich rusofobních ideálů, ztroskotání naděje stát se součástí Evropské unie, nesmyslnost ztrát a smrtí. Pro odpůrce banderovsko-oligarchického režimu znamená přechod k mírovému životu možnost obnovení mírových protestů, možnost hlasovat za své vůdce, kteří jsou dnes nuceni být v exilu, bojovat proti juntě na Donbasu a/nebo strádat ve věznicích. V podmínkách plnohodnotného míru bude jakýkoli rusofobní režim na Ukrajině, zahrnující i odbojný Donbas, odsouzen.

Zejména tímto je vyvolán zájem, s nímž ukrajinská média čekají na výsledek jednání. Tím spíš, že jen tři dny před tím se s prezidentem Porošenkem v Kyjevě setkal představitel Ruska v tripartitní kontaktní skupině Boris Gryzlov. A i když samotný vůdce junty popřel skutečnost, že proběhla jednání “mezi čtyřma očima”, je zřejmé, že Rusko nadále vyvíjí na Kyjev aktivní politický tlak . A úspěšný, když si připomeneme příjezd amerického viceprezidenta Bidena do Kyjeva, který se uskutečnil před měsícem, a jeho vystoupení v parlamentu, které vyvolalo ve vedení junty skutečný “šok a rozruch.”

Připomenu, že viceprezident tehdy z tribuny Nejvyšší rady uvedl jako příklad občanskou válku mezi Severem a Jihem. Prohlásil, že příklad Spojených států, vytvoření federálního státu, musí sloužit jako ponaučení a stát se východiskem pro Ukrajinu. Poté juntou kontrolovaná média dlouho a nesmyslně vysvětovala, že zvláštní vyslanec Baracka Obamy “byl nesprávně pochopen”.

Ve skutečnosti všichni všechno pochopili správně. Ať je nazývána co největší možná nezávislost regionů v rámci jednoho státu jakkoli, podstata je jediná – USA přímo fakticky vystoupily na straně “separatistů” od Oděsy po Charkov, kteří od prvních dnů převratu požadovali právě federalizaci, co možná největší nezávislost regionů na neonacistech-banderovcích, kteří uchvátili moc v Kyjevě.

Zastřelit se, nebo se ještě potrápit

A v tomto okamžiku probíhající setkání (jedno z mnohých) má sblížit pozice států, určujících dnes osud zbytků Ukrajiny. Samozřejmě že pro tomto setkání bude následovat i mnoho dalších, tento proces bude dlouhý a obtížný, pro mnohé na Ukrajině fatální. Jedna věc je jistá, pokud dnes v Kyjevě mohou něco rozhodovat, pak jen “hned se zastřelit, nebo se ještě potrápit.”

Setkání Vladislava Surkova a Victorie Nuland je zajímavé i proto, že odpovídá na dvě otázky. Jde o to, že projuntovská média opakovaně obviňovala Vladislava Surkova i z účasti na zločinech na Majdanu, i z lobování za zájmy Ruska v Kyjevě, i z toho, že právě on osobně určuje, jak mají žít DLR a LLR. Na straně druhé byla asistentka ministra zahraničí USA vždy jeho pravým opakem. Právě ona při přípravě ozbrojeného převratu přišla na majdan, aby podpořila bojovníky rozdáváním nyní slavných “sušenek.”

Volba právě těchto osob pro jednání svědčí o sbližování pozic Ruska a USA.

Nesmrtelný Surkov

Samotná skutečnost účasti Surkova na jednáních dokazuje, že “zvěsti o jeho smrti (politické) byly poněkud přehnané.” Ano, po sérii událostí loni na podzim v Moskvě, Doněcku a Lugansku se ukázalo, že Vladislav Jurjevič není “šedá eminence” v DLR a LLR, provádějící všechno, co chce. Tento mýtus se vytratil, stejně jako pohádky o “surkovské propagandě”, k níž byli řazeni všichni protivníci junty v informačním prostoru, snad kromě komunistů a žirinovců.

Vladislav Surkov byl a zůstává tím, kým byl od konce 90-tých let minulého století – efektivním manažerem na nejvyšší úrovni, který nejúspěšněji pracuje v extrémních podmínkách, často vyžadujících dobrodružné a nekonvenční řešení “na hranici faulu”. Nikdy nedefinoval, nedefinuje a nebude definovat cíl, k němuž směřuje. Je jako vysoce přesná řízená raketa, která zasahuje zadaný cíl. Jak manévrovat, vyhýbat se zachycení a co nejlépe plnit své poslání rozhoduje raketa sama. Nic více a nic méně.

Jaký cíl mu byl určen tentokrát, je více či méně jasné. Je to zobecněná a opakovaně vyslovená pozice prezidenta Vladimíra Putina: “Zachování vůči nám přátelské, bratrské, jednotné Ukrajiny”. Jak pan Surkov bude k tomuto cíli směřovat, to brzy uvidíme. Ale můžeme naprosto přesně říci, že vládnoucímu režimu v Kyjevě se to moc líbit nebude.

Surkov: Jednání s Nuland byla “bouře mozků” při hledání kompromisů pro realizaci Minských dohod

“Proběhly dosti důkladné, konstruktivní a užitečné konzultace. Byla to svého druhu “bouře mozků” při hledání kompromisů pro realizaci Minských dohod,” řekl Surkov novinářům v pátek večer.

Podle něj byly “v některých citlivých otázkách, jako je například ústavní reforma (na Ukrajině), bezpečnost a volby, vyřčeny myšlenky, které mohou být projednány v kontaktní skupině v “normandském formátu ” (Rusko, Německo, Francie, Ukrajina).”

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr.Vladimíra Grulichová