USA vytláčejí Írán z Iráku a nechávají Sýrii Rusku

Elijah J. Magnier
26. 1. 2016 E-republika

Amerika nyní ovládá politicky a vojensky, iráckou vládu i Kurdistán. Íránský vliv v tuto chvíli upadá. Ale Írán má hodně trpělivosti. Irák nepatří Američanům, protože zde nemají komunity, které by chránily jejich zájmy v budoucnu.

Elijah J. Magnier (ايليا ج مغناير; Twitter @ejmalrai) je odpovědný za zahraniční rubriky jordánského deníku Al Rai, zpravodajsky pokrývá válečné zóny na Blízkém východě, především Irák, Sýrii, Libanon, věnuje se Hizballáhu a hnutí Mudžahedínů. Uvádíme jeho analýzu současné situace v Iráku, o kterém prozatím málo píšeme.

Nyní postupně vychází na veřejnost rozkol uvnitř tzv. “šíitského domu” v Iráku a násobí nespokojenost Sunnitů ohledně výkonu ústřední vlády. Navíc íránští náboženští vůdcové v Nadžáfu jsou nespokojeni s premiérem Haidarem al-Abadím kvůli nedostatku ekonomických a sociálních reforem. Kurdové chtějí jen jedno a jejich vůle po samostatném státu je ohromující. Ropu už vyváží do několika zemí a dodávky zemního plynu podepsali s Tureckem bez ptaní na názor Bagdádu. A turecká okupační vojska jsou stále severně od Mosulu, zatímco Bagdád zatím jen hrozí. “Budeme nuceni zasáhnout, pokud se vyčerpají všechny diplomatické prostředky“, řekl mi irácký ministr zahraničí Ibrahim al-Džafárí.

Reklama

Vzhledem k těmto faktům v Iráku je vliv Islámského státu v úpadku, stejně jako íránský vliv upadá vzhledem k mocenskému vlivu v Bagdádu danému skrze USA. Američané uznali dominaci Rusů v Sýrii. Ale v Iráku dali Američané jasně najevo všem, že jejich vliv v této bude expandovat a růst, a že zde nebudou tolerovat konkurenci. Odborníci na Irák průběžně vyjádřili své názory na to, co se děje v Iráku a na možnost nového rozdělení Mezopotámie. Nicméně hlavní otázka zůstává. Řekl Írán své poslední slovo v Iráku a otočil list? Vzdal se Iráku a jako Rusko je spokojen se svým vlivem pouze v Sýrii?

Role USA v Iráku

Spojené státy se vrátily do Mezopotámie otevřenými dveřmi, které po sobě nechal bývalý premiér Nuri al-Maliki, který favorizoval íránský vliv. ISIS okupoval část země a USA měly pomalou reakci po červenci 2014. Írán toho využil a rozšířil svůj vliv skrze ozbrojování svých milicí v Iráku a rozšířil podporu Bagdádu a Kurdů v Erbilu. Ale tato podpora nezastavila expanzi ISIS. Írán si brzy uvědomil, že není schopen dosáhnout shody na úrovni šíité-šíité, šíité-sunnité, šíité-kurdové. Také nebyl schopen zastavit opakované žádosti centrální vlády o americkou intervenci v Iráku. Írán toho využil k vytvoření al-Hashd al-Sha’bi (Popular Mobilisation Units – PMU). Írán se obrátil k Rusku a požádal Kreml o zásah v Iráku, podobně jako běží zásah v Sýrii, aby vybalancoval americký vliv a jeho pomalou reakci na ISIS. Irácký ministr zahraničí Ibrahim al-Jaafari to komentoval takto.

Společný štáb vojenských informací zahrnuje Irák, Írán, Rusko, Sýrie a Hizballáh. Operuje v Bagdádu, ale omezen co do rozsahu jednání a vojenských operací. Nabízí zpravodajské informace, které jsou klíčem k porážce ISIS.

Zdroj v kanceláři předsedy vlády Haidar al-Abadího mi řekl k reakci USA toto.

Reklama

USA nezpozdily podporu Bagdádu náhodou, nebo neúmyslnou leností. Bylo to strategické rozhodnutí. Dávají Iráku lekci proto, že odmítl vojenské základny USA. Dále potřebují sledovat íránský vojenský potenciál a neschopnost Teheránu využívat leteckou sílu a zpravodajská data pro porážku ISIS. Pak si podrobí Bagdád jak budou chtít, a budou si diktovat podmínky.

Bagdád navíc znepokojily turecké síly okupující severní část Mosulu, protože vytvořily novou situaci ohrožující jednotu iráckého území. V současné době je prioritní boj proti ISIS, takže nikdo nemůže přinutit USA a Turecko k odchodu z Iráku. Navíc USA může donutit Turky k odchodu i bez použití síly. Kromě toho má USA možnost potvrdit nebo odmítnout Kurdský stát a rozdělení Iráku do tří provincií (Sunnité – Šíité – Kurdové). USA může přimhouřit oko kvůli své prohře v Sýrii, ale Irák je pro ně červená čára. Irácký zdroj mi řekl toto.

Prominentní členové politických, správních a vojenských velitelů byli připravení nás zastrašovat, pokud by Rusko začalo hrát v Iráku podobnou roli, jakou hraje v Sýrii. USA ponechaly na stole možnost prohlášení nezávislosti Kurdistánu, stejně jako mlčí k turecké přítomnosti v Iráku. USA tak vydírá Irák, aby Írán dal ruce pryč od vlivu v zemi. USA trvale požadují, abychom vyhodili vysoké důstojníky a klíčové osoby ve vládě. Také jsme byli požádáni, aby se PMU držela daleko od Anbaru a Mosulu. USA nechce žádnou přítomnost nezávislých vojenských skupin a navrhuje, aby se všechny jednotky PMU připojily k vládním bezpečnostním silám. V opačném případě jsou považovány za nezákonné.

A to není všechno, co se děje v Iráku. Vládne také ostrý spor mezi šíitskými stranami, které představují většinu v zemi. Šéf kmenového Majlisu (parlamentu) Sajjed Ammar Al-Hakim požádal většinu starých kádrů, aby odstoupily a umožnily mladým vytvořit nové vedení. To ale může vyvolat odpor a další rozdělení. Strana Da´wa vedená al-Malikim vede vnitřní boj mezi těmi, kteří ho podporují. Jiní v rámci téže strany podporují premiéra Abadího. Muktada Sadr určil Walida Zamiliho na deset let jako správce nejvyšších politických úřadů a dal mu plné pravomoci. Z funkce ho vyhodil po 10 dnech a obvinil vnitřní kruh jeho hnutí z krádeží a z rozkolu. Premiér al-Abádí je kritizován jak duchovními v Nadžafu a sunnity za nedostatek reforem a za zhoršení sociálně-ekonomické situace. Také neplní finanční závazky vůči Kurdistánu.

Na vojenské frontě je pomalý pokrok uvnitř města Ramádí v provincii Anbar proti ISIS. Irácké jednotky dobyly zpět al-Soufijah, severně od města a jsou zapojeny do dobývání Sajarije. Provincie Anbar zůstává nedobyta. Stále je hranicí oblast západně od Ramádí, Fallúdže na východě a na sever k Hawijah, než bude dosažen Mosul. Vojenské zdroje v Bagdádu mají vážné pochybnosti o tom, zda severní část Mosulu bude vůbec dobyta letos.

Hlavní otázka zůstává: Bude Irák rozdělen?

Reklama

Irácký ministr zahraničí Ibrahim al-Jaafari mi řekl toto.

Irák má obavy ze vztahů se sousedními zeměmi, ale nebude akceptovat protiprávní jednání ohledně svrchovanosti země. Pokud Turecko nehodlá kompletně stáhnout svá vojska, budou k dispozici všechny ostatní prostředky. Irácký lid se bude bránit zemi, pokud budou všechny diplomatické prostředky vyčerpány. Bude-li ohrožena irácká svrchovanost, osvobození Iráku se stane národní a legitimní povinností. Irácká vláda nedala žádné oprávnění či výjimky Turecku, aby provedlo invazi našeho území a porušilo naši suverenitu. K dnešnímu dni jsou nepravdivé všechny zprávy o odchodu tureckých sil z Bašiky. Dokonce i informace o tom, že ISIS ostřelovala tureckou základnu v Bašiku jsou nepodložené, protože jejich akce jsou přímo koordinovány s ISIS. Všechno, co turecký prezident Erdogan řekl, je lež.

Zdroj v kanceláři předsedy Haidara al-Abadího mi řekl toto.

Irák prochází kritickou fází, kterou tato země nezažila posledních sto let. Národ čelí mnohonásobným rizikům. Riziko je ISIS, dále je v sázce vnitřní jednota a každý čelí zhoršené ekonomické situaci. Turecká vojenská přítomnost je také důležitým faktorem, a Kurdové chtějí odtržení. Spojené státy nejsou od toho všeho daleko a mají dost prostředků k tomu, aby zatlačily jak na Kurdy, tak na Turky, pokud budou chtít.

Fakta ukazují, že Kurdové se aktivně oddělují od Bagdádu. Kurdistán již buduje kurdsko-turecký plynovod. Plyn bude čerpán z nalezišť Hassan v Dibisu. Očekává se, že bude postaven do 3 let a 20 miliard krychlových metrů plynu by mělo být dodáno na turecký trh, a to bez souhlasu Bagdádu.

Joel Wing, expert na irácké záležitosti řekl.

Kurdistán sleduje svou vlastní nezávislou energetickou politiku, protože už nevěří Bagdádu ohledně slibů o rozpočtu a vývozu. Je všeobecně známo, že Kurdové chtějí nezávislost a prezident Masoud Barzani hovoří o referendu k této otázce po celou dobu. Myslím si, že rozdělení je ještě daleko, ale toto je další krok pro Kurdy, aby si vybudovali vlastní hospodářskou základnu.

Wladimir Van Wilgenburg, novinář v Erbilu, pozorně sleduje kurdský vývoj v Iráku a Sýrii. K situaci řekl toto.

Kurdové se snaží, aby se stali finančně nezávislými na Bagdádu vlastním exportem ropy a zemního plynu do Turecka, a dokonce i do Íránu a dalších zemí. To je jeden z hlavních důvodů, proč Bagdád je proti kurdsko-turecké dohodě o zemním plynu.

Kurdistán (KRG), také buduje 440km příkop kolem celého území, od Zummaru po Rabíju, včetně sporných, ale i oddělených oblastí, jako je Sindžár.

Joel Wing poznamenal:

Jedná se o posílení kurdských pozic, které již existují v severním Iráku a které tvoří série zákopů a bitevních linií s Islámským státem. Tím se vytváří územní nárok pro Kurdy, aby stanovili kontrolu nad spornými oblastmi Iráku, o kterých tvrdí, že jim historicky patří. Kdyby Kurdové vyhlásili nezávislost, pak budou pravděpodobně následovat dlouhá jednání s Bagdádem o tom, co kdo dostane. Hranice dané zákopy pomůžou KRG v jeho nároku, že území je jejich. Kurdové přemýšlí o Iráku po porážce ISIS a vzali pod kontrolu mnoho sporných oblastí, které chtějí anektovat. Mají dokonce oblasti, které pravděpodobně nechtějí držet v dlouhodobém horizontu, ale můžou být použity jako vyjednávací trumfy s Bagdádem. Typickým příkladem je Mosul. Kurdové chtějí být zapojeni do osvobození města, aby to mohli použít jako kartu při jednání s centrální vládou. Kirkúk je zvláštní případ, protože zdejší guvernér tam nechce KRG nechat vstoupit do hry a převzít město. A je mnohem smířlivější k různým komunitám v provincii.

Wladimir Van Willgenburg, věří, že jde o následující.

Jde o pokus vymezit území budoucího nezávislého Kurdistánu, nebo dále upevnit kurdské pozice ve sporných územích pro budoucnost. Tyto příkopy jsou také vytvořeny v armádních předních liniích v Kirkúku. Bagdád odmítl vykonat článek 140 ústavy a to je důvod, proč KRG zajal územní pozice v červnu 2014. ISIS ovládl území bohatá na ropu, protože Bagdád byl zaneprázdněn obranou Bagdádu v roce 2014. Většinu svých sil převedl tam a ze sporných území utekla jak irácká armáda, tak i policie. Kurdové pracovali s Bagdádem a šíitskými milicemi na vyhnání ISIS z velké části Dijály. Je nepravděpodobné, že Bagdád bude moci získat některé z těchto oblastí zpět. A navíc ještě předtím, než byl ISIS, Kurdové ovládali většinu těchto sporných oblastí. Irák byl už jaksi “rozdělen”, když Kurdové získali kontrolu nad třemi kurdskými provinciemi v roce 1991, a založili vlastní armádu (KRG). Nicméně, KRG je stále součástí Iráku.

Pokud jde o turecké přítomnosti v Mosulu a ISIS v Iráku, Wing řekl:

Turci vidí Ninive jako jejich historickou sféru vlivu a chtějí se kvůli tomu podílet i na osvobození Mosulu. Zaslání dodatečných vojsk do Bašiky má zvýšit jejich vliv v této oblasti. Dělají to s ex-guvernérem al-Nudžáfím, který řídí tábor a který je pod jejich záštitou. To se Ankaře vymstilo a mnoho z vedoucích šíitských stran a někteří ze sunnitských vůdců vidí turecký vliv jako nežádoucí. Turci museli vytáhnout některé vojáky z tábora, ale stále tam jsou jejich poradci a Ankara se stále ovlivňuje politiku Mosulu a Ninive i přes tento nezdar. Porážka ISIS je ještě velmi daleko, a to také proto, že válka v Sýrii je daleko od vítězství. Je také důležité si uvědomit, že i když ISIL ztratí území, tak není poražen. Má sítě po celém Iráku, které jí umožní provádět povstání a teroristických útoků každý den.

K tomu Van Wilgenburg:

Historicky v roce 1923, Mosul byl část Turecka. Od roku 2004 Turecko usilovně pracovalo na získání vlivu mezi sunnitskými Araby, kteří použili Turecko jako protiváhu šíity ovládané vlády v Bagdádu. Když ISIS obsadil Mosul v červenci 2014, Ankara ztratila svůj vliv. ISIL vyhnal z provincie mocné sunnitsko-arabské politiky, například Nudžáifího, bývalého guvernéra Mosulu. Kromě toho, turecké možnosti v Sýrii jsou nyní omezeny kvůli ruské intervenci pro syrskou vládu, přičemž likvidují všechny teroristické proxy-skupiny. Turecko ale stále považuje Mosul jako součást své sféry vlivu a chce hrát roli v osvobození města od ISIS. Na druhé straně, ISIS ještě není poražena. Bitva u Ramádí není u konce a ještě mnoho území zbývá dobýt. Přesto existuje možnost, že by mohly být síly ISIS poraženy do jednoho roku. Ale irácká armáda postrádá vojenské síly a možnosti, a šíitské milice hrají významnou roli.

Írán řekl poslední slovo a nechal Irák vlivu USA?

Nejvyšší íránský úředník odpovědný za diplomacii v Iráku mi řekl toto.

Amerika je v současné době dominantní, politicky a vojensky, jak v irácké vládě, tak v Kurdistánu. Je pravda, že íránský vliv v tuto chvíli upadá. Čím bude slabší ISIS, tím silnější bude americký vliv v zemi. Americký prezident Barack Obama chce skončit svůj mandát vítězstvím v Iráku bez ztrát a jakousi čistou válkou. Ale Írán má hodně trpělivosti a území Iráku nepatří Američanům, protože zde nemají komunity, které by chránily jejich zájmy v budoucnu. Prioritou je dokončit boj s ISIS, to je na prvním místě. A pak platí to, co řekl chalíf Abbasidů Harún al-Rašíd, když viděl mrak za svým palácem a naznačil, jaká území má pod svou kontrolou: “Jdi a nes déšť všude tam, kde budeš chtít. Ale tvá voda bude vždy padat na má území.”

– – – –

Zdroj článku v arabštině zde, použili jsme anglický překlad zde.

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 500 Kč
Pokud chcete na provoz webu E-republika přispět, klikněte zde. Děkujeme!

Související články: