Zločinecký sponzoring al-Kájdy a DAEŠ.. ,,.Demokracie na export ” a balkánské mafie…

Avatar
Původní autoři

Thierry Meyssan

5.1.2015   Střípky ze světa
 Je autorem prvé knihy, která rozbila prolhanou verzi 11. září 2001 (česky Velký podvod – žádné letadlo na Pentagon nespadlo, 2002). Dnes nahlíží za bulharské kulisy zločineckého sponzoringu al-Kájdy a DAEŠ. Bulharská stopa, již mapuje Meyssan, si z palce nedudlá. Vede k  teroru, vraždícímu po tisících. Vede tam temným předivem „změny režimů“. „Demokracie na export“ a jiných lumpáren, páchaných i naším jménem.

Ústřední postavou pitavalu je Bojko Borisov. Bulharský premiér už v letech 2009 až 2013, kdy musel pod tlakem masových protestů abdikovat. A znovu od podzimu 2014. Také však držitel černého danu v karate. Do roku 1989 pracoval ve strukturách Ministerstva vnitra. Doktorát z jeho akademie obhájil na téma „Psychologický a fyzický výcvik operativců“. Po převratu vstoupil do služeb Simeona Saxo-Koburského, „postkomunistického“ premiéra z rodokmenu někdejší bulharské dynastie. Borisov napřed šéfoval jeho ochrance. Pak ho ta konexe vynesla až za primátora Sofie.

Do světa velkých peněz (a později i moci) – píše francouzský investigativec – však startoval ještě jinak. A sice „Fenetylinem“, „dopingovou drogou, užívanou po tři dekády minimálně polovinou západoněmeckých atletů“. Svědkem této bulharské stopy je i trenér Peter Neururer: „Po zániku Sovětského svazu a do vstupu Bulharska do Evropské unie se začala vyrábět a ilegálně dovážet do Německa pod názvem Captagon“. Už tady se dostaly do křížku „dvě mafiánské skupiny – Vasil Iliev Security (VIS) a Security Insurance Company (SIC), angažující karatistu Bojko Borisova“.

WikiLeaks se zase propracovaly k důvěrné depeši amerického velvyslance v Sofii z roku 2006. Varuje před Borisovovým napojením na „dva hlavní mafiánské bosse, Mladena Michajlova (´alias Macho´) a Rumena Nikolova (´alias Paša´), zakladatele SIC“.

A dokonce i v U. S. Congressional Quarterly, s odvoláním na jednu z velkých švýcarských korporací, roku 2007 stálo, že Borisov zfixloval spoustu zakázek Ministerstva vnitra a má prsty v 28 mafiánských vraždách.

„Podle všeho se stal partnerem náměstka ředitele CIA Johna F. McLaughlina. Traduje se, že této agentuře v Bulharsku zařídil tajnou věznici a pomohl zajistit i vojenskou základnu pro agresívní projekt vůči Íránu, uvádí dále Quarterly.“

„Roku 2008 označil německý specialista na organizovaný zločin Jürgen Roth Bojko Borisova za ´bulharského Al Caponea´.“

„Už coby premiér a poté, co se jeho země stala členem NATO a EU, si ho CIA vybrala na pomoc v tajné válce proti Muammaru Kaddáfímu. Bojko Borisov zásoboval ´Captagonem´, vyráběným SIC, džihádisty al-Kájdy v Libyi. CIA dospěla k závěru, že tato syntetická droga je účinnější, smíchá-li se s přírodním narkotikem, hašišem, a zefektivní manipulaci s militanty tak, aby z nich šla ještě větší hrůza. Borisov díky tomu expandoval i na syrský trh.“

„CIA však v zemi, jež byla členem Varšavské smlouvy a nedávno vstoupila do NATO, hlavně za 500 miliónů dolarů nakoupila zbraně sovětské provenience a dopravila je do Sýrie – především 18.000 přenosných granátometů a 700 raketových protitankových systémů Konkurs.“

Když do Bulharska vyslal Hizballáh tým, mající informaci o daném kšeftu verifikovat, došlo v Burgasu k pumovému atentátu na autobus s izraelskými turisty. 32 z nich utrpělo zranění. Benjamin Netanyahu a Bojko Borisov vyrukovali neprodleně s verzí, obviňující z útoku Hizballáh. Další šetření nic podobného neprokázala. Mezi podezřelými, zmiňovanými Sofia News Agency, však figurovaly i postavy s americkým pasem (například pod pseudonymem David Jefferson).

CIA přestala sovětský arzenál, zbylý v bulharských skladech, odebírat až koncem 2014. „Tyto zakázky nahradila Saúdská Arábie, připravená nakupovat moderní výzbroj NATO typu dálkově naváděných protitankových raket BGM-71 TOW. Rijád brzy nato podpořily i Spojené arabské emiráty. Oba státy Zálivu začaly dodávky al-Kájdě a DAEŠ realizovat ve vlastní režii buď přes Saudi Arabian Cargo a Etihad Cargo, či Tabuk na saúdsko-jordánské hranici, anebo základnu SAE, Francie a Spojených států v Dhafře.“

V červnu 2014 se nátlak CIA zaměřil jiným směrem. „Bulharsko dostalo zákaz podílet se na ruském plynovodu South Stream, majícím zásobovat západní Evropu. Verdikt, který Bulharsko připravil o značné tržby, přispěl nejen ke zpomalení růstu Evropské unie podle Wolfowitzova plánu, ale i k uvalení evropských sankcí proti Rusku pod záminkou ukrajinské krize.“ Intrika měla vytvořit i vstřícnější klima pro těžbu zemního plynu z břidlic ve východní Evropě. Hlavně však „uchovat zájem na svržení Syrské arabské republiky coby potenciálního exportéra zemního plynu“.

„Poslední zpráva v pořadí zní, že Bulharsko – členský stát NATO a Evropské unie – pokračuje v ilegálních dodávkách drog i zbraní al-Kájdě a DAEŠ i nadále.“ „Navzdory Rezoluci 2253, jednomyslně přijaté Radou bezpečnosti OSN.“ „Bulharská stopa“ tu už byla. Coby „kachna“, metoucí pod koberec skutečné pozadí atentátu, o nějž se na papeže Jana Pavla II. pokusil Turek Ali Agca. Bulharská stopa, již mapuje Meyssan, si z palce nedudlá. Vede k teroru, vraždícímu po tisících. Vede tam temným předivem „změny režimů“. „Demokracie na export“ a jiných lumpáren, páchaných i naším jménem.