Robert Fisk
3.1.2016 Zvědavec
Zprávy z Afghánistánu jsou velmi špatné. Nikdo to však samozřejmě neříká. Prezident Ghani má „vládu národní jednoty“, která „podporuje silné partnerství se Spojenými státy“, jak řekl před dvěma měsíci Barack Obama. Jistě, Kunduzu se zmocnil Taliban – ale pak ho Afghánci dostali zpět (i když bez jedné Američany vybombardované nemocnice, spolu s pacienty a lékaři).
Jistě, Sangin se zmocnil Taliban – ale nyní afghánská armáda bojuje o jeho znovuzískání. Ale nezemřelo více než sto britských vojáků, aby se Sangin udržel? Jistě, ale američtí vojáci v Iráku zemřeli, aby udrželi Mosul – a Mosul je nyní domovem vůdce ISIS, Abu Bakra al-Baghdadiho. A američtí vojáci v Iráku zemřeli, aby se zmocnili Falluje, pak ji ztratili, a opětovně umírali, aby ji získali zpět – a Fallujah je nyní v rukou ISIS.
Nepřinášíme „špatné zprávy“ z Afghánistánu či Iráku. Je to jako film, opakovaný neustále dokola o každých vánocích. Před pouhými dvěma týdny generál John F. Campbell, americký velitel sil USA a NATO v zemi, připustil, že ISIS se objevil v Afghánistánu. Mohlo by tam být 3.000 či 4.000 či 5.000 mužů ISIS, kteří se nyní pokouší konsolidovat spojení se svoji „mateřskou lodí“ v Iráku a Sýrii; povšimněte si zde hollywoodského jazyka. ISIS chce zřídit svoji předafghánskou „provincii Chorasan“ v afghánské provincii Nangarhar.
Ale Obama nás ujišťuje, že „závazek Ameriky vůči Afghánistánu a jeho lidem“ přetrvává a že afghánské síly „bojují za svoji zemi statečně a houževnatě“ a „nadále drží většinu městských oblastí“. Úspěchy Talibanu byly „předvídatelné“, říká americký prezident, ale téměř 10.000 vojáků v Afghánistánu zůstane – ačkoliv válka skončila – a před 14 měsíci David Cameron řekl vlastním maníkům, že jejich úspěchy v Afghánistánu „budou žít navždy“. Již to neplatí.
Jak řekl náš bývalý náčelník generálního štábu, generál Dannatt, minulý týden, „není překvapen“ pádem Sangin. Vůbec ne. Nakonec „vždy jsme věděli, že situace bude po našem opuštění Sangin obtížná. Opustili jsme Afghánistán v situaci, kdy vládli Afghánci a budoucnost byla v jejich rukou. Není velkým překvapením, že Taliban pokračoval v tlaku v jižním Afghánistánu, je to srdce jejich domova.“
Muži ISIS nyní v tisícových počtech bojují v zemi, kterou jsme přišli „osvobodit“ před 14 lety, což má daleko k tomu, že tisíce Talibanců jsou „zatlačovány“ do „středu“ kolem Sangin (tolik co se týká Cameronových „úspěchů žijících na věky“). A přesto Obama říká Američanům, že ve zkorumpované afghánské vládě mají USA „skutečného partnera“, „stabilního a oddaného spojence“, aby se zabránilo „budoucím hrozbám“.
Bylo to v r. 1940, kdy se němečtí vojáci hrnuli do Francie – což byl poněkud nebezpečnější dav, než o kterém řeční nyní naprosto stejným způsobem Cameron – takže se Churchill rozhodl říct Britům pravdu. „Zprávy z Francie jsou velmi špatné…,“ začal. A britští vojáci, po tisících, umírali, aby zabránili invazi. Jejich „úspěchem“ nebylo vítězství, ale Dunkirk.
Přesto nám není dovoleno použít ohledně Afghánistánu tentýž výraz – „velmi špatné“. Ne, Cameron musel mluvit o „úspěchu“ a nyní matka strašně zraněného vojáka mluví o svém „zoufalém pocitu zmaru“. Pro generála Dannatta je nyní budoucnost na těch chlápcích z afghánské armády. Nic se neděje; vždy jsme věděli, že Taliban bude bojovat.
Stačí si jen přečíst zprávy afghánských novinářů z této země, abyste věděli, že dokonce i staré churchillovské „velmi špatné“ je nyní dosti optimistickým. Vezměte si případ šíitského muslima Hazara Afghanse, který byl letos vytažen z autobusu na cestě do Kábulu. Hoši z ISIS zastavili autobus, unesli 30 šíitů a chtěli je vyměnit za vězněné rodinné příslušníky – Uzbeky, zdá se – kteří byli v rukou afgánské vlády. Zajatci byli vystaveni obvyklému zacházení ze strany ISIS: nejméně jednomu byla uříznuta hlava, byli několik dnů biti, objevilo se více videí se šíity se sebevražednými pásy. Teprve po devíti měsících byli osvobozeni, po ozbrojeném útoku Talibanu na jejich věznitele z ISIS. Ano, ze zlých hochů se náhle stali hodní, ze stejných zlých hochů, kteří se zmocnili Sangin, ale kteří nyní bojují s ještě odpornějšími zlými hochy. Pokud by to nebylo tragické, mohla by to být fraška.
A jako správné měřítko si vezměte nedávný místní příběh v Afghánistánu o nebohém Qais Rahmani, který, spolu se svoji rodinou a čtyřměsíčním dítětem, se v rámci uprchlické armády vydal do Evropy a v Turecku se nalodil na loď do Řecka, která se téměř okamžitě potopila. Dítě zemřelo v Qaisově náručí. Jen další Alan Kurdin, můžete říct, ale to, co Afghánce zarazilo, bylo, že Qais byl velmi známy televizní hlasatel a jeho žena a rodina měli univerzitní vzdělání. Rohmainovi nebyli z chudých mas. Byla to střední třída, stejní lidé, kteří by měli chtít zůstat a budovat nový Afghánistán a pracovat pro svoji vládu, která – a cituji opět – „pracuje na boji s korupcí, posílení institucí a dodržování vlády zákona“.
Takže poodstupte a podívejte se na text. Taliban skoncoval s nezákonným režimem afghánských bojůvek a měl pod kontrolou v r. 1996 téměř celý Afghánistán. Ale také po 9/11 poskytl útočiště Al-Kajdě. Takže jsme napadli Afghánistán, abychom zničili jak Al-Kajdu, tak divoký misogynní, vražedný a nedemokratický Taliban. Ale Taliban nebyl poražen. A nyní vítězí. A dnes zcela určitě chceme bojovat s ještě divočejším, misoginním a vražedným ISIS. Což je důvod, proč až na konci svého projevu k Američanům Obama řekl, že všichni by měli „tlačit na Taliban… aby vykonal svoji část při prosazování míru, který si Afghánci zaslouží“. Takže odporný Taliban se může opět stát dobrým a statečným Talibanem. Vskutku, zprávy z Afghánistánu musí být velmi špatné.
News From Afghanistan is Bad vyšel 29. prosince 2015 na ICH. Překlad v ceně 364 Kč Zvědavec.
