Jaroslav Bašta
7. 2. 2016 PrvníZprávy
Ohlédneme-li se do minulosti, můžeme si všimnout takové nepřímé úměry – čím více rostla rovnost lidí před zákonem (a částečně i fakticky), tím více se části společnosti stýskalo po starých dobrých časech, kdy bylo jasné, kdo je pán a kdo kmán. Možná proto německý filosof Friedrich Nietsche přišel se svou koncepcí nadčlověka, který překoná toto blátivé období ve vývoji lidstva a bude vládnout světu. Za pomoci násilí a ignorování morálky a zákonů.
Tato idea se natolik zalíbila nacistům, že ji začali uskutečňovat v praxi. Označili větší část světové populace za podlidi, kteří se v lepším případě mohou stát otroky, ale ve své většině si zaslouží smrt z rukou panské rasy, za níž považovali sami sebe. S koncem II. světové války tento odporný experiment skončil a naše civilizace se stala mimořádně citlivou na vše, co zavánělo rasismem a nerovností mezi lidmi. S tímto trendem souvisela dekolonizace a emancipace menšin. Nejprve národnostních a náboženských a nakonec sexuálních.
Když se nadšeným aktivistům podařilo emancipovat téměř všechny, kdož to dle jejich názoru potřebovali, začali napravovat naše provinění v minulosti. Třeba otrokářství a kolonialismus. Myslí si, že tyto historické křivdy jsou příčinou dnešních běd – chudoby, nevzdělanosti, hladu, válek a všemožného utrpení. A tak je zcela v pořádku, když si obyvatelé Afriky a Asie přijdou pro svůj podíl na evropském blahobytu. Vezmou si zde vše, co jim chybí a co by nepochybně měli, kdyby nebylo těch proklatých Evropanů s jejich kolonialismem a imperialismem.
Žijeme v rozvinuté postdemokracii, kde má údajně každý nárok na svůj názor, takže i nad tímto hlasitým sluníčkářským blouzněním by šlo znechuceně mávnout rukou. Jenomže ty miliony poutníků za lepším životem před branami i za branami Evropy jsou tvrdou realitou. A vedení Evropské unie i většina vlád členských států se chová jako pomatení sluníčkáři. Nedbají zájmů svých občanů, nebrání migraci, dovolují porušování zákonů ze strany migrantů, jejichž dodržování jinak na svých občanech tvrdě vyžadují.
Evropské hranice překračují lidé, jejichž pravou totožnost většinou neznáme, nevíme kam jdou, ani proč přicházejí a co tady budou dělat. Známe jen jejich náboženství. Ale jejich chování vůči nám jako jejich budoucím spoluobčanům můžeme docela přesně odhadnout. Většina z nich nebude dodržovat zákony – to již prokázali na hranicích. Jejich kultura je násilničtější než ta naše. Policie evropských zemí si s násilím nedokáže poradit. Navíc ve snaze vyhovět politikům, se o to ani nebude snažit. Pokud pořádkové síly dosud zasáhly, bylo to jen proti svým vlastním občanům. Imigranti tak splňují prvou definici nadlidí – mohou beztrestně páchat násilí a ignorovat naši morálku a naše zákony.
Z jejich hlediska v tom není žádný problém, protože dle jejich víry a jejího praktického výkladu v podobě práva šaría, jsou nám nadřazeni, zvláště pak bezvěrcům. Našim údělem je stát se jejich otroky, protože vyznáváme podřadné náboženství. Evropští politici dělají co mohou, aby je v tomto přesvědčení utvrdili. Ve své nadutosti se také považují za nadřazené svým voličům.
Všude tam, kde je privilegovaná vrstva, existuje i ta podřízená. Ta zahrnuje všechny, kdo poslouchají zákony a nařízení, platí daně a poplatky a živí státní aparát, který je v zemích, kam přišlo hodně migrantů, nedokáže ochránit. Jak naznačily listopadové události v Paříži, bude-li ještě dva roky pokračovat masivní neřízená migrace, budoucí podobu Evropské unie neurčí volby, ale kalašnikov.
