Jiří Baťa
18. 2. 2016
Šéfa Reportérů ČT Marka Wollnera lze považovat za úspěšného profesionála v oblasti mediální reportáže v ČT, o tom až potom. Dokumentuje to celá řada jeho společensky významných reportáží, zvláště v oblasti odhalování různých politických, podnikatelských, korupčních a mafiánských zločinných praktik, které významně škodí celé společnosti. To ovšem neznamená, že nemá chyby, nedostatky, nebo podstatné názorové odlišnosti v nazírání na některé vnitro a mezinárodní politické dění, zvláště v jeho pragmatickém náhledu na současnou vrcholnou českou politiku.
Je samozřejmé, že za léta své profesionální dráhy má právo na vlastní vidění politické reality, jeho zkušenosti jej opravňují k úsudkům a názorům, přesto nelze zcela souhlasit s jeho hodnocením ČT jako veřejno-právní mediální veličiny v ČVR pro šíření relevantních zpráv a informací.
Rozhodně za pozornost stojí jeho výrok, že „ Když mám záchvěv škodolibosti, tak si představuji, jak jedinou správnou televizi dělají praporečníci vlastních militantních pravd, kteří nás obviňují z propagandy,“ říká šéf Reportérů ČT. To je výrok hodný zaznamenání. Nejde ani tak o škodolibost jako takovou ale o fakt, že tímto doznáním se snaží distancovat od jistých představ, které o „správné televizi“ mají někteří lidé a co považuje za kritiku, alias obviňování z propagandy. Marek Wollner zde neříká konkrétně a věcně, jakou „jedině správnou televizi“ mají na mysli ti, o nichž se tak vyjadřuje a současně je viní z propagandy. Jediné, co pan Wollner upřesňuje je, že televizi lze kritizovat nejen věcně, jako každou instituci, ale i demagogicky. A zde má pan Wollner naprosto jasno, neboť zmíněná kritika je pod vlivem ruské propagandy. Nic více, nic méně, jiné vlivy kritického charakteru pan Wollner nezaznamenává, což myslím nasvědčuje tomu, že ta nezmíněná, popíraná (utajovaná) americká propaganda má zřejmě evidentní úspěchy. Zatím co se o realitě západní propagandy v ČT pan Wollner zmiňuje více méně okrajově, resp. ironicky, s ruskou propagandou to myslí zcela a naprosto vážně. Očekával bych, že jako zkušený novinář bude pan Wollner ctít a praktikovat novinářskou zásadu a princip novinářské cti a objektivnosti, leč bohužel, pan Wollner je, jak se říká, zřejmě na jedno oko král mezi slepými a stejně tak král na půl hluchý mezi zcela hluchými. Ale není to nemoc, je to jen instinktivní pud sebezáchovy vzhledem k jeho štědrému chlebodárci, což se však vymyká jeho morálním postojům a oceňované práci, o které sám říká, že v ní kritizuje jevy, které považuje za nedemokratické nebo v rozporu s dobrými mravy.
Má-li být jeho současný výše citovaný názor postojem hodným jeho dřívějších principů, pak o tom lze silně pochybovat. Ono je to totiž poněkud jinak, o čemž svědčí jeho odpověď na otázku, kdy se projevily první útoky na ČT „Když propukla ukrajinská krize. Myslím, že naši reportéři při ní odvedli dobrou práci. A pro šiřitele ruské propagandy se Česká televize stala nepřítelem číslo jedna. Uvědomili si, že musí instituci znevěrohodnit jako celek“. Není snad věrohodnějšího důkazu, jak na závažné skutečnosti po ukrajinských událostech „uvědoměle“ nazírá pan Wollner. I zde platí známé rčení, že „Koho chleba jíš, toho píseň zpívej“! A pan Wollner pěje z plna hrdla!
Co horší, pan Wollner neakceptuje názor, že sílí všeobecná, zcela opodstatněná kritika ČT a pokud ano, pak ji omlouvá či zlehčuje tím, že přece ČT nemá nad sebou nějakou organizovanou moc, která by jim novinářům, mohla cokoliv nařídit či je propagandisticky usměrňovat, což není nic jiného než vědomá lež, zatímco ruští propagandisté jsou řízeni přímo z Kremlu. Důkazy o tom však pan Wollner bohužel ani slovem nezmiňuje, z čehož nelze vyvodit či usoudit, jak dalece je ruskou, resp. kremelskou propagandou ovlivňováno zpravodajství ČT. Dost zarážející u novináře a reportéra pana Wollnera, že? Nicméně však nepřímo ukazuje např. na jakousi akční frontu roztleskávačů kremelské propagandy, mezi které pan Wollner řadí lidi jako např. Petra Štěpánka nebo Petra Žantovského, kteří (prý) prohráli v televizní krizi před šestnácti lety, museli na čas složit zbraně a teď cítí svou šanci.To je nejen velmi, velmi ubohé konstatování, ale spíše nevybíravá pomluva. Terčem pana Wollnera se stali i klausovci typu Petra Hájka s jeho Protiproudem, antisemité kolem Adama Bartoše nebo lidi s nestrávenými komunistickými rezidui jako senátor Jan Veleba. Ze všech těchto lidí se stali, podle pana Wollnera, putinofilové. To jen proto, že postoje k současné realitě těchto pánů jsou na hony vzdáleny realitě, jak ji vidí a vyznává pan Wollner.
Škoda, že pan Wollner tolik šetří pravdou a objektivností. Jestliže je schopen jmenovitě poukázat na roztleskávače kremelské propagandy, proč také nejmenuje evidentní roztleskávače, ne-li přímo iniciátory „pozitivní“ americké „demokratické“ propagandy z řad českých politiků, prozápadních aktivistů, pravdoláskařů, příslušníků pražské kavárny? Jen namátkou jména z hlavního proudu: Schwarzenberg, Laudát, Ženíšek, Korte, Němcová, Langšádlová, Štětina, ale také Halík, Pospíšil, Jefimov, Kocáb, Bursík a řada dalších. Je jich tam totiž mnohem, mnohem víc, než těch kremelských roztleskávačů, ale pro pana Wollnera jakoby neexistovali. O to víc mu vadí pánové Štěpánek, Žantovský, Bartoš, Veleba či představitelé nezávislých (z pohledu pana Wollnera kremelských propagandistů) internetových portálů atd. Odtud totiž pochází informace, které podle pana Wollnera tito lidé mají charakter rusofilství, neřku-li putinofilství. Ne nadarmo se říká, že pravda vadí a bolí víc, než pomluvy a lež.
Tímto „dobrozdáním“ se pan Wollner neskonale odkopal čímž dokazuje, kam se ideologicky řadí a které pravdě je schopen nejen naslouchat, ale ji (za peníze) i akceptovat. Je od něj neseriozní a pokrytecké když tvrdí, že existuje nebezpečná propaganda z Kremlu, zatímco propaganda z Bílého domu by měla být přímo povznášející a osvobozující. Mezi oběma propagandami je však přece nepřehlednutelný, výrazný, ale panem Wollnerem neakceptovatelný rozdíl, neboť tzv. propaganda Kremlu čerpá z reálných a doložitelných událostí (dokazovat to by však znamenalo popsat několik desítek stránek), zatím co panem Wollnerem zapíraná západní (rozuměj americká) propaganda produkuje (k brazu svému) výhodné, zkreslené, nepravdivé (lživé), zavádějící a provokativní informace a zpravodajství.
Skutečnost, že sílí kritika ČT, která je panem Wollnerem bagatelizována či zlehčována, je vcelku logická. Vždyť ČT je jeho chlebodárce a očekávat od něj, že kritiku ČT podpoří a půjde tak proti proudu, může jen naivní člověk. Tímto postojem však ztrácí pan Wollner kredit uznávaného novináře, jakkoliv za ním zůstává řada pozitivních výsledků jeho práce dokonce oceněna cenou Ferdinanda Peroutky! Jenže jeho předchozí (uznávaná) činnost měla obsahově hodně málo co do činění s reálnou politickou situací, resp. mezinárodní politikou, která by mohla propagandisticky ovlivňovat politické dění jak v ČR, tak EU apod., a tak i ovlivňovat efektivnost novinařiny pana Wollnera. Situace se změnila, společenská a často i politická kritika ČT je oprávněná a tvrzení pana Wollnera, že práce a činnost pracovníků žurnalistiky není nikým řízena je neprosto irelevantní, tedy lživá.. Rozdíl je snad jen v tom, že jestliže pan Wollner tvrdí, že ruští propagandisté jsou řízeni přímo z Kremlu, pak naši propagandisté z ČT jsou rovněž řízeni. Sice ne přímo, přesto řízení. Odkud či kým, snad ani není nutné dodávat, ale přesto: z USA, či lépe a přesněji řečeno, prostřednictvím velvyslance SSA v ČR panem Shapirem. Chtěl by snad tuto skutečnost pan Wollner popírat? Pokud ano, měl by cenu F. Peroutky urychleně vrátit!
Co je však překvapující (ale i chvályhodné), že ve své svobodomyslné a otevřené kritičnosti se pan Wollner zdržel a ani slovem neotřel o prezidenta Miloše Zemana, ač by k tomu měl, vzhledem k jeho nařčení za agenta Kremlu, dost důvodů. Nepochybně to není z důvodů jeho sympatií k němu, ale zřejmě se přece jen více kontroloval, když se tak otevřeně vyzpovídal o škodlivé činnosti roztleskávačů kremelské propagandy a pomluvách o „nestranné, ničím a nikým neřízené“ činnosti ČT. Lze tomu všemu věřit?
