Luděk Prokop
1. 2. 2016
Pod očima Mitrofanova vychází na „Novinkách.cz“ série článků s jedním a stále týmž tématem. Tím je zapšklá nenávist provázená hlubokým komplexem méněcennosti, nenávist vůči našemu přímo volenému prezidentovi. Články jsou obvykle uváděny pod fotkou Alexandra, na které Saša předvádí pózu zamyšleného mudrlanta.
Pózuje s nacvičeným, zamyšleným pohledem natolik očividně, že připomíná debilní výraz absolventa zvláštní školy, předvádějícího sebe sama za absolventa školy vysoké. Tuto pózu následně přenáší i do obsahu jeho článků v zarputilé snaze přebít komplex méněcennosti, který v něm vyvolává jakýkoli počin a proslov našeho přímo voleného prezidenta.
Tolik úvodem, k poslednímu článku Saši Mitrofanova pod stupidním názvem „Nedělejte to pane prezidente.“ Při troše přiměřené soudnosti, by Mitrofanov od pózy, kterou vtělil do názvu článku, od předvádění sebe sama, jak v dobré víře radí prezidentovi, rozhodně upustil. A sice již z toho důvodu, že řada čtenářů je seznámena se skutečností, že náš prezident Sašu Mitrofanova vnímá asi tolik, jako vzduch kolem sebe. Někdy možná i jako vzduch, okořeněný odporně nechutným pšoukem. V této poloze pak zmínění čtenáři vnímají i pokus Saši, vydávat se za prezidentova poradce, což pro Sašu vychází velice nelichotivě.
Saša jeho prezidentsko-poradenský článek uvádí: „Pane prezidente. Nemám Vaše vzdělání, ale zajímám se o politické dění. Čtu všechno o Vás a Vaše články. Mně nikdo bulíky na nos věšet nebude. A taky jsem si to přečetl v Týdnu a moc Vás prosím: nedělejte to.“ Zdá se být chvályhodné, že Saša skromně přiznává vzdělání slabší, než je vzdělání prezidenta. Nicméně to vyvažuje sebevědomým tvrzením, že jemu nikdo (asi oním „nikdo„ myslí vzdělanějšího prezidenta) věšet na nos bulíky nebude. V pravdě knížecí radu „nedělejte to“ (zřejmě to, co si přečetl Saša v Týdnu) předchází mocná prosba, budící falešné zdání slušnosti a pokory.
Článek pokračuje: „Vy tam, (v tom Týdnu, co Saša přečetl),říkáte po tom, co Vám redaktor poví, že se Vaše vztahy s premiérem dostaly na bod mrazu: (prezident) – On i mráz může být někdy užitečný. Například proto, že zabíjí bacily. A Saša pokračuje ryze přiblble zákeřně po „mitrofanovsku-kavárensku“ – Licoměrně za nás občany – Pane prezidente! My občané víme, že jste skromný člověk, ale nic se nemá přehánět, víte? (Následuje příkaz za obyčejné lidi) – Poslechněte hlas obyčejných lidí, vyplatí se to. A poslední věta, již tradičně korunuje obvyklé notorické překrucování a stavění na ruby významu sdělení prezidenta. – Proč se sám označujete za bacila“?
Nám občanům a obyčejným lidem by ani náhodou nepřišlo na mysl, že v daném kontextu měl president označit za bacila sám sebe. Z prostého důvodu. Nemáme za potřebí ze sebe dělat nemyslící pitomce, lidově řečeno idioty. Ani za peníze Sašo Mitrofanove.
Další zlovolný obsah článku, kde již Mitrofanov neudílí knížecí rady, ani nehovoří za nás občany či za obyčejné lidi, pouze trousí jedovaté sliny, nic více a nic méně. To nestojí za komentář, stejně jako našemu, přímo volenému prezidentovi nestojí ani za čtení.
Tento, poněkud rozhorlený komentář je psán, protože menšinová společnost příliš často nevybíravě útočí na prezidenta zvoleného většinovou částí, příliš často nevybíravě uráží a osočuje jak prezidenta, tak onu většinovou část společnosti. A v neposlední řadě příliš často hovoří jménem občanů a obyčejných lidí, od kterých jsou na hony vzdáleni. Kterým nerozumí a kterými pohrdají. Ovšemže neméně, jak pohrdá většinová společnost jimi. Za jejich podlosti, lhaní a nestydaté překrucování slov, jejich významu. A nejen významu slov prezidenta ale i významu skutečností, které se dějí u nás i za hranicemi. Společnost je rozdělena. Nerozděluje ji prezident, rozdělují ji lži a manipulace na ty, kteří chtějí věřit lžím a nechají se manipulovat a na ty, kteří lžím nevěří a odmítají sebou nechat manipulovat.
