Německo, EU: co se v mládí naučíš

– veverka –
20. 2. 2016  Kosa zostra čili vlkovobloguje.wordpress.com

Integrace naruby. Přesně tak mnozí němečtí občané označují způsob, jímž úřady, školy a další instituce v zemi organizují soužití migrantů s etnickými Němci; s nádechem trpkosti a ironie hovoří o tom, že oni jsou začleňováni do arabského/muslimského obyvatelstva. Důvodů k tomu mají bohužel víc než dost.


Minule (10/2/16) jsem upozornila na arabské webové stránky Bundestagu a vlk současně zmínil návrh zavést v SRN arabštinu jako povinný školní předmět. Škola je vůbec oblíbeným hřištěm inženýrů lidských duší – dobře vědí, že stromky nutno ohýbat mladé a že v čem dítě vyroste, to pak považuje za normální. Kosa informovala (6/1/2016) i o tom, že na 46 základních školách v Hesensku se vyučuje islám; sedmiletí žáci druhých tříd se mj. dozvědí, že prorok Mohamed pomáhal druhým, prokazoval úctu mladým i starým a ke všem se choval přátelsky.
(zdroj)

Učitelka islámu ve čtvrté třídě základní školy v Orsbecku si pochvaluje, jaký dojem na děti udělalo předčítání z koránu v arabštině. Žáky prý zajímalo i pět sloupů islámu a muslimské zvyky a rituály. Společně s paní učitelkou došly děti k závěru, že v islámu a křesťanské víře existuje řada obdobných prvků. Závěr školního roku byl korunován návštěvou mešity, kde místní duchovní třídu provedl a děti blíže seznámil se životem a modlitbami muslimů. Paní učitelka ke své zprávě na stránkách školy připojila i několik fotografií.
(zdroj

S informací o tom, že naopak muslimští žáci se v rámci výuky dozvědí něco o křesťanství a případně navštíví i blízký kostel, jsem se zatím nesetkala.

Ani magazín „Der Spiegel“ na děti nezapomíná: „Dein Spiegel“, jeho varianta pro dětské čtenáře, přinesl v čísle 1/2016 (tj. těsně po událostech v Kolíně) obsáhlou a názornou informaci o oblékání muslimských žen. V textu se mj. uvádí: „Muslimské ženy se musejí oblékat slušně. Své šperky nevystavují na odiv a nenosí oděv, prozrazující tvar těla. Tím svému okolí jasně sdělují: ruce pryč, neflirtovat, neobtěžovat!“
(zdroj) 

Nový trend zachytil i měsíčník „Eltern“ (= rodiče), založený r. 1966. V únoru 2016 oslavil časopis padesáté výročí a při té příležitosti vyšlo namísto jednoho titulu hned pět různých. Na obálce jednoho z nich je fotografie muslimské ženy v šátku, držící na ruce malou dcerku.
(zdroj

Muslimské holčičky jistě potěší Hijarbie, tedy Barbie v hidžábu. Zatím sice existuje jen na internetu, ale kdo ví – její autorka se možná dohodne s výrobcem oblíbené panenky na obohacení dosavadního sortimentu.
(zdroj

Evangelická mateřská škola v Düren (Sev. Porýní – Vestfálsko) začala na nástěnce vyvěšovat jídelníček nejen v němčině, nýbrž i turecky (přičemž tureckou verzi doprovázejí obrázky jednotlivých jídel).
(zdroj

Ať už jsou jídelní lístky německých mateřských škol napsány v jakémkoli jazyce, jedno mají společné: mizí z nich vepřové maso. Nejnověji ve Frankfurtu a blízkém okolí – podle mluvčího cateringové firmy, zásobující školky „jsme na přání rodičů vypustili ze stravovacího plánu vepřové maso“. V některých frankfurtských čtvrtích činí podíl muslimských dětí padesát procent a více a s pokračující imigrací stále roste.
(zdroj)

„Jiný kraj, jiný mrav“ stále platí. Vedení města Randers (60.000 obyvatel, 6. největší město Dánska) rozhodlo, že mateřské školy na jeho území jsou nadále povinny vepřové maso dětem nabízet; podnět k tomu dala Dánská lidová strana. Radnice své rozhodnutí odůvodnila takto: bylo by problematické, kdyby se vepřové přestalo nabízet z důvodu nesprávně pochopených ohledů na příkazy islámu. Je nepřijatelné, aby mateřské školy odmítaly součást dánské stravovací kultury. Novým nařízením se navíc do budoucna vyloučí případné požadavky muslimských rodičů na výjimky pro jejich děti; vepřové maso se prostě stává samozřejmou a povinnou součástí stravovací nabídky mateřských škol. Proč se Dánská lidová strana vůbec ve věci začala angažovat? Loni jedna školka kvůli vysokému počtu muslimských dětí ze svého jídelníčku vepřové maso. dobrovolně vyškrtla.
(zdroj)

Jinde v EU chápou integraci imigrantů jinak. V jedné rakouské škole se desetiletá žákyně třetí třídy posmívala své syrské spolužačce kvůli špatné němčině. Třídní učitelka jí pak nařídila, aby se cizince písemně omluvila, a to arabsky.
(zdroj)

V jiné rakouské škole (Wels, asi 58.000 obyvatel, leží blízko Lince) změnila paní učitelka text tradiční náboženské písně z původního „Boží láska je tak úžasná“ na „Alláhova láska je tak úžasná“. Obě verze – původní i upravenou – vytiskla a svým žákům čtvrté třídy (kde většinu tvoří muslimské děti) rozdělila. Omylem se však text s Alláhem dostal do učebních materiálů křesťanské žačky a její otec si stěžoval.
(zdroj)

Švýcarsko je přece jen sebevědomější a odolnější: město Egerkingen (3.000 obyvatel, kanton Solothurn) zavedlo jednoduché opatření: kdo v areálu základní školy nebude mluvit německy (včetně přestávek), bude potrestán. Poprvé ústní výtkou, podruhé písemnou. Proviní-li se potřetí, bude se muset zúčastnit kursu němčiny, za který rodiče zaplatí 550 CHF. Odůvodnění: švýcarské děti se ve škole cítí vyloučeny, jestliže jejich spolužáci hovoří jinak než německy.
(zdroj)

Účelem tohoto textu však v žádném případě není sestavit seznam více či méně absurdních událostí či rozhodnutí, nýbrž dokumentovat a ilustrovat tendenci zmíněnou na začátku: že totiž (nejen) v Německu probíhá proces rychlého a všeobecného přizpůsobování země a jejích původních obyvatel nově příchozím, jejichž kultura, tradice, způsob myšlení i žebříček hodnot jsou diametrálně odlišné. Přehánějí Němci, když hovoří o islamizaci společnosti? Zda je příčinou „integrace naruby“ hloupost, naivita, promyšlený plán, ideologie nebo kombinace toho všeho, nechť posoudí každý sám.

 Hana a Josef Lamkovi: PozdraF v výstavy Botticelliho v Berlíně 2016

Podívejme se blíže na to, komu Němci a s nimi bohužel celý kontinent za tyto změny (také) vděčí. Ač rozhodují o osudech milionů lidí, mnozí současní čelní politici nemají žádnou odbornou kvalifikaci – ani pro práci ve vysoké politické funkci, ani pro výkon jakéhokoli běžného povolání.

Volker Beck, *1960, Zelení, od r. 1994 poslanec Bundestagu (parlamentu SRN), zastává několik důležitých funkcí jak ve straně, tak v parlamentu. Nejvyšší dosažené vzdělání: maturita. Žádná odborná kvalifikace. (zdroj)

Joseph (Joschka) Fischer, *1948, Zelení, v letech 1998 – 2005 německý ministr zahraničí a zástupce spolkového kancléře, 1.ledna – 30.června 1999 předseda Rady EU. Po r. 2005 opustil aktivní politiku a stal se politickým komentátorem, hospodářským poradcem, lobbistou. V mládí znám jako militantní levicový radikál. Vzdělání: střední školu (gymnázium) nedostudoval, opustil ji r. 1965 před dokončením 10. třídy. Poté se začal učit fotografem, učení záhy (1966) zanechal. Podle některých pramenů je jeho jedinou odbornou kvalifikací úspěšně složená zkouška řidiče taxi. (zdroj

Claudia Roth, *1955, Zelení, v letech 2001 – 2002 a 2004 – 2013 jedním ze dvou předsedů své strany, od října 2013 místopředsedkyní Bundestagu. Vzdělání: maturita na gymnáziu. Studium divadelní vědy, dějin a germanistiky na universitě v Mnichově opustila po dvou semestrech. (zdroj)

Martin Schulz, *1955, SPD, od r. 1994 poslanec Evropského parlamentu, od r. 2012 s krátkou přestávkou jeho předseda. Vzdělání: soukromé katolické gymnázium opustil r. 1974, maturitu ale nesložil. Rok pak strávil jako nezaměstnaný, v letech 1975 – 1977 se učil knihkupcem. Dalších pět let pracoval v různých nakladatelstvích a knihkupectvích, až v r. 1982 založil svůj vlastní podnik, který spoluvlastnil do r. 1994. Původně se chtěl stát profesionálním fotbalistou, v tom mu ale zabránil úraz. Propadl pak alkoholu, závislost na něm překonal až r. 1980. (zdroj)

Werner Faymann, *1960, SPÖ (soc. dem. strana Rakouska), od r. 2008 předsedou své strany a rakouským kancléřem. Vzdělání: maturita na reálném gymnáziu, studia práv zanechal po čtyřech semestrech. Tolik uvádějí oficiální prameny. Ve Faymannově životopisu existuje však sedm záhadných let, 1978 – 1985, k nimž se ani sám W.F. nechce vyjadřovat. Pro toto období chybí jakákoli informace o studiu či zaměstnání nebo jiné výdělečné činnosti, zato kolují fámy o jeho politickém nasazení v Nikaragui nebo v NDR. Někteří komentátoři zpochybňují jak kancléřovu maturitu, tak ony údajné čtyři semestry práv. Hovoří se o tom, že r. 1985 „ho do funkce na vídeňské radnici vytáhli přímo od volantu taxíku“.  (zdroj) 

Politiky občas pronásleduje vyložená smůla – když už konečně vystudují a po kariérním žebříčku vystoupí pořádně vysoko, najednou nějaký šťoura zjistí, že kdysi dávno opsali diplomovou práci a malér je tu. Možná to potká i současnou ministryni obrany SRN paní Ursulu von der Leyen, která na ortel čeká už několik měsíců.
(zdroj)