Radost z Vladimíra Kučery? – Až v budoucnu


Lubomír Man
14. 2. 2016
Na první pohled vypadá za svými vousy jako docela hodný a přívětivý děda, ale jakmile ve svém pořadu Historie.cs. na ČT otevře ústa, člověk žasne, co je v něm fanatické nenávisti. Nenávisti proti všem hloupým, omezeným a nechápajícím, že jediné zlo světa jsou Rusko a Putin, jedinou světovou pravdou je pravda neokonzervativní americká.  


A jediná pravda česká – z této světové pravdy odvozená a na na české poměry poctivě nasazená – je pravda havlistická a pražsko-kavárenská. Pravda jediná a proto posvátná, kterou musíme jako zorničku oka střežit, a všechny řečičky nepoučených, které by ji chtěly třeba i jen slůvkem zlehčit či zpochybnit, je nutno hnát klackem nejtlustším za hranice naší země. A to nikoliv kamkoli, ale jen a jen na východ. Tam v sibiřských tundrách a močálech nechť tyto zlovolné hovory živoří, než docela a potichu pojdou.

To už ovšem nad světem zaplane zář amerického míru Pax Americana, a jediný světový duch, vycházející z budovy Kapitolu a Bílého domu, ovládne zeměkouli od severu k jihu a od západu k východu, ustanou mezinárodní půtky i války, které dřív tak drásaly svět, a všichni lidé, kteří tomuto cíli přinesli své nejlepší schopnosti – mezi nimi bezesporu i Vladimír Kučera – budou moci odejít na zasloužený odpočinek. Což bude pro nás všechny (pokud ovšem shora popsané přežijem), na celé té věci jediná a opravdová radost i útěcha.