Gorbačov: Jak se zabezpečit před něčím podobným pro příště? Proč Gorbačova nikdo nezastavil?

Avatar
Původní autoři

Michail Děmurin
3. 3. 2016       zdroj
V předvečer svých 85. narozenin učinil Gorbačov další pokus o ospravedlnění se. Je to pochopitelné, jelikož stupeň chápání toho, co, podle obrazného vyjádření V. V. Putina, Gorbačov a jeho tým “napáchali”v době přestavby, mezi lidmi narůstá. Spolu s tímto chápáním vzrůstá i nevole v souvislosti s činností pozdních sovětských vládců. První a poslední prezident SSSR nadále pěje ódy ohledně “svobody” a “glasnosti” jako o svých úspěších. 


Myslím, že dnes není u nás v zemi myslící člověk, který by nechápal, na jedné straně, destruktivní následky absolutizace svobody a, na druhé, záludnost teze o “glasnosti”. Byla použita proto, aby odbourala veškeré bariéry v kydání špíny na vlastní zem, její národ, její historii. A také při jejich rozbití.

Poslední generální tajemník ÚV KSSS se stále nemůže uklidnit ve věci J. V. Stalina. Svého času žádali “perestrojščiki” při další vlně “diskreditace kultu osobnosti”, aby se o Stalinovi řekla “celá pravda”. Soustředili se však na to, co mohlo být tak či onak použito pro odsouzení vůdce, ale nebylo řečeno nic o jeho ohromné tvořivé úloze ve všech oblastech života naší země. Ale v bibli je přece řečeno: “Nestejný význam, nestejné měřítko, jedno i druhé je ohavnost před Hospodinem“ (Podobenství 20:10). Nad tím bychom se měli zamyslet. Ale jak to udělat, když je člověk slabý, ješitný, a jeho osobním “aktivem” je oslabení vlastní země, vydání větší části toho, co bylo dobyto krví a potem otců, vytvoření konkrétních nástrojů a, to je nejdůležitější, filosofie její další destrukce?

Gorbačov vyzývá k “provedení čestných voleb”. Prý, dejte lidem možnost “otevřeně hlasovat, volit”, jak jsme to “my” provedli v roce 1989, a moc bude lepší, očistí se. Nu, zvolili jsme v roce 1989 Gorbačova a jeho tým a co nám to dalo? Pamatujete konec 1980-tých let, roky 1990 a 1991. Pamatujete rozvrat, zradu i idejí, i lidí, i země jako celku? Pamatujete, jak vznikaly základy jelcinsko-oligarchického vládnutí? To všechno udělal Gorbačov, vnímejte ho, jak chcete – v osobní kvalitě nebo jako vše soustředící postavu.

Slyšel jsem názor, že Gorbačov byl člověkem autoritativním, nenaslouchal názorům a návrhům, které se rozcházely s jeho vlastními, prostě zavrhoval. A zde si položme otázku: proč jeho destrukční přístup nebyl nikým zastaven – ani vojáky, ani zvláštními jednotkami, ani samotnou KSSS, ani národem? Proč nikdo ze skutečných stranických a sovětských vůdců nepřijal vůči němu nějakou důležitou demarši? Nemluvím o projevech na uzavřených zasedáních nebo o publikaci článků typu článku N. Andrejevoj. Proč, koneckonců, nikdo na důkaz nesouhlasu s jeho, řekněme přímo, protistátní činností neodstoupil z funkce? Znamená to, že u nás v zemi neexistovala opravdová elita jako semknutá, kulturní a homogenní, přesvědčená o své politické pozici a, což je obzvlášť důležité, volní skupina.

Nebudu detailně popisovat všechno to, z jakých chyb a zločinů lze a je třeba Gorbačova obvinit: takových článků už bylo a ještě bude napsáno nemálo. Chci vyčlenit to, co považuji za jeho hlavní skázonosné skutky. Byl prvním z vedoucích činitelů SSSR, kdo zásadním způsobem změnil systém koordinát, v nichž působila státní moc, a dokonce se pokoušel vnutit tento systém koordinát celé zemi. Mám na mysli tvrzení o základu, nebo “kritériu pravdy”, jak komu bude libo, západního systému politických a kulturních hodnot. Vše, co se dělalo v SSSR v době vlády Gorbačova, bylo chápáno jím a jeho okolím, příslušnými médii a společenskými institucemi právě pod tímto úhlem pohledu: jak to bude pochopeno v tak zvaném “civilizovaném světě”, zda cítí, že “jsme jim blíže”, zda se domnívají, že jsme legitimní, zda nás podpoří. Stručně řečeno, podle Arkadije Gajdara, zda jsme “jejich, buržujští”. Právě tuto filosofii, jak si pamatujeme, Gorbačovem nenáviděný J. V. Stalin tvrdě vymycoval mezi svými spolubojovníky v poválečných letech.

Toto politické a kulturní připojení k Západu, jako štafetový kolík, od Gorbačova převzal Jelcin, přidal k němu pouze to, co si žádala nová kapitalistická doba – ohledy k oligarchátu.

Kromě toho je Gorbačev jako politik nesamostatný a neoriginální; ještě pozoruhodnější je to, soudě podle jeho projevů, že si nevzal žádné ponaučení ze svého neslavného politického osudu a z tragické historie naší země, která následovala po “přestavbě”. Stojí tehdy vůbec za to ztrácet čas jeho výroky, kterými nás bude i nadále poučovat, jak blahosklonně slibuje, o tom, kam směřuje svět, jak “ozdravit” mezinárodní situaci nebo jak se má svět vypořádat s nynější sociální a hospodářskou krizí?

Ale vše, co je spojeno s okolnostmi předgorbačovského a gorbačovského období, je nutno zkoumat: tyto okolnosti a jejich dozvuky až do dnešních dnů si vyžadují tu nejhlubší analýzu. Zejména z hlediska toho, jak se podobní pracovníci dostávají na vrchol moci. Je to důležitý materiál pro zpracování protijedu proti něčemu podobnému v budoucnu.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová