Odkud jsi,holčičko? Německo 2030!

Jan Mařenka
2.3. 2016   Protiproud
Totalita odhazuje rukavičky: Velký Bratr? V Německu teď řádí Velká Matka. Staatspolizei ve vašem počítači. Co nesmaže cenzor, smažete si sami.

Autor se podivuje nad tím, že ho ještě nevypnuli, když německá vláda už zcela otevřeně posílá šmírovací virus do počítačů “podezřelých” občanů – a  ještě se tím chlubí!

Orwelův Velký bratr je jen slabým čajíčkem proti tomu, co nyní zavádí v Německu Velká matka. Ministr vnitra ohlásil trojského koně, kterým bude policie infikovat počítače „podezřelých“ osob a shromažďovat data z počítačů, tabletů a mobilů. To vše se souhlasem kancléřky Angely “Mutti” Merkelové, která – jak jinak – jedná ve jménu dobra , když chce zabránit šíření „nenávisti proti imigrantům“ na internetu.

Jde v krátké době o druhý razantní krok proti svobodě internetu v podání německých vládních stran, kterým v souvislosti s imigrantskou vlnou klesají preference. Minulý týden byl v Berlíně jako malý kluk vyplísněn majitel sociální sítě Facebook Mark Zuckerberg, když ho pod pohrůžkou soudu a zákazu Facebooku na území Německa donutili souhlasit s cenzurou obsahu týkajícího se právě imigrantů.

Pomsta zhrzené kancléřky

Německé opoziční strany (Alternativa pro Německo, Zelení) upozorňují, že zavedení nového policejního viru je protiústavní, že narušuje základní práva občanů na soukromí. A někteří kritici jdou ještě dál, když říkají, že „Merkelové trojský kůň“ je brutálním výpadem do životů Němců a že nejde o pouhé „narušení soukromí“ ale o cynický výsměch všemu, co byť jen okrajově souvisí s pojmem demokracie.

Kancléřka Merkelová poslala německým občanům vzkaz: „Kdo se zmíní o imigrantech jinak, než kladně, bude napíchnut a potrestán.“

Zatímco byl vládní a vydavatelský útok na Facebook motivován politicky a finančně (facebook „krade“ čtenáře státem kontrolovaným „nezávislým” médiím) je Merkelové trojský kůň nástrojem zcela jednoznačně totalitním, absolutistickým, směřujícím k úplné kontrole všeho, co se děje v dosud relativně málo kontrolovaném prostoru internetu, který je (podle německých vládních elit) skutečnou příčinou všeho zla.

K policejnímu vložení viru do počítače nebo mobilu „podezřelého“ je oficiálně třeba soudní příkaz (stejně jako je tomu při odposleších). V praxi však jde o nástroj, který se vymkne jakékoli kontrole takřka okamžitě. Mimo jiné proto, že jednou infikovaný počítač se stává zranitelnějším vůči dalším vpádům – na které už žádné soudní povolení nebude potřeba.

Například v Turecku může stát (telekomunikační firma) bez soudního rozhodnutí vypnout jakékoli internetové stránky už skoro dva roky. Proti kritice se stát hájí přesně tím, co porušuje – vypínáním prý chrání soukromí uživatelů. Stále hlasitěji se o cenzuře internetu hovoří i v České republice.

Kancléřka Merkelová (preference jí klesly od loňska takřka o třetinu) tak poslala německým občanům vzkaz: „Kdo se zmíní o imigrantech jinak, než kladně, bude napíchnut a potrestán.“ A kdyby byl v Německu obnoven trest smrti, snad i sťat. Jak jinak. Jde přece o život – migračním byznysem milované Mutti.

Lov „podezřelých“

Své „podezřelé“ bude německá Staatspolizei lovit na diskusních fórech, chatech, sociálních sítích, blozích – prostě všude, kde uživatel internetu projeví svůj názor a zmíní klíčové slovo „imigrant“. Uživatelé internetu tak mají jedinou obranu, a to ještě chatrnou – zakázanému tématu se vyhnout (Chvojkovice – Brod, zřejmě slušnej oddíl). Proti vládnímu trojskému koni se lze v podstatě bránit jen jediným stoprocentně účinným způsobem – nezapínat počítač, netelefonovat a v optimálním případě utéct nazí do lesů.

Po vytipování “podezřelého” je virus implantován do jeho počítače například e-mailem, který se tváří jako úřední sdělení (třeba z ministerstva vnitra). Stačí kliknout na odkaz a je to tam. Nic nového pod sluncem – ale pozor! Tady není řeč o nějakých hackerech, nebo filutech, kteří chtějí zjistit číslo vašeho bankovního účtu, ale o státu, který by měl před nimi chránit.

Ve jménu dobra a “anti-hate-culture” je ve hře i implantace viru do pořítače “předem”, tedy – koupíme si v obchodě přístroj, který bude současně naším domovním důvěrníkem – napojeným na majitele domu.

Vládní virus zcela opanuje zařízení, do něhož je implantován. Může nahrávat a mazat obsah (programy), vypnout či zapnout počítač, tajně odesílat aktuální stav a podobně. Jeho podstatou však není jen státní krádež (zestátnění) soukromých informací, ale především zastrašování, tedy jakási “prevence” proti všem, kdo mají “jiný”, “divný”, “podezřelý” – zkrátka nepatřičný názor.

Proto se německá vláda s touto hrůzou nijak netají a naopak se jí chlubí, aby odpůrce zastrašila. Aby o migrantech ve veřejném prostoru nastalo ticho jako na hřbitově – a mohla naplno znít jen oficiální propaganda.

Podobné viry ostatně německá vláda přiznala i v minulých letech. Základ k totalitnímu šmírování položil i německý ústavní soud. Již v roce 2008 oznámil, že soukromý život jednotlivce je třeba absolutně chránit a respektovat (jistě), ale že odposlouchávání a sběr dat uživatelů musí být omezen jen „směrem ven“. Tedy – když „podezřelý“ napíše na blog, nebo řekne do telefonu například „imigranti jsou trdla“ – lze ho šmírovat. Zatím však bylo zakázáno hrabat se mu v počítači a mazat mu data. Inu – kde ty loňské sněhy jsou.



Duch ve stroji

Je jen otázkou času, kdy bude podobné „dobro“ zavedeno i v České republice. Brzy se dozvíme, kolik zločinců německá policie díky svému viru dopadla, kolika zabránila spikleneckým a podvratným schůzkám či dokonce (fujtajbl) demonstracím – a my se proto přičinlivě vydáme v jejích stopách.

Jeden příklad za všechny: Německá poslankyně CDU Erika Steinbachová si před pár dny dala na Twitter snímek blonďaté holčičky, obklopené skupinou snědých dívek. Obrázek má nadpis „Německo 2030“ a text: „Holčičko, odkud ses tu vzala?“

Proti poslankyni se okamžitě vyvalila vlna moralistické kritiky, označili ji za rasistu, podvraceče a štváče. Paní Steinbachová se však – vida (!) – rozhodla příspěvek na svém Twitteru ponechat a také vysvětlila proč: „Fotografii mi poslal otec z Frankfurtu nad Mohanem, jehož dítě má ve třídě už jen dva další německé spolužáky“.

To snad platí ještě dnes: Paní Steinbachová má možnost si vybrat, svobodně se rozhodnout. Zítra už to platit nemusí. Příspěvek bude smazán, aniž by se jí ptali. Tak to ne, Frau Steinbach!

Brzy budeme „podezřelí“ úplně všichni. Ostatně především ti, kteří by se utekli schovat nazí do lesa.