Jan Campbell
25.4.2016 Eurasia24
„Pobaltské státy se objektivně stanou zbídačelým a nikomu nepotřebným územím, obydleným důchodci, politiky a nějakou NATO bází.“
V pondělí 25. dubna v 18 hodin se má uskutečnit beseda – setkání na téma Ukrajina v místě zvaném Lávka.
Wikipedie se o Lávce zmiňuje jako o skupině deseti mlýnů, a datuje ji rokem 1396. 620 let není málo. Pravděpodobně v roce 1489 byla u lávky postavena původní dřevěná staroměstská vodárenská věž, roku 1577 pak nynější věž kamenná. Lávka vystřídala několik majitelů. Od roku 1870 byla nazývána Staroměstská lávka, roku 1885 byla přejmenována po mlynáři Karlu Novotném (1827–1900). Dnes jsou budovy přestavěny a využity jako Karlovy lázně, Klub techniků apod. Podobně jako pod budovami Lávky stále protéká Vltava, tak i na Ukrajině a v Ruské federaci budou pod novými politicko-hospodářskými a vojenskými přestavbami protékat ukrajinské a ruské řeky bez ohledu na to, kdo bude autorem či (stavby)vedoucím nové Ukrajiny a Ruské federace. Vodě je to jedno.
Samozřejmě nevím, jaká bude diskuze o Ukrajině a její obsah. Přesto jsem se rozhodl napsat příspěvek, jehož obsah se s největší pravděpodobností nedostane do žádného z referátů. Na mysli mám představitelný politicko-hospodářský vývoj v Evropě a v asijském sousedství Ruské federace ve spojení s neutuchající rusofobií.
V obou oblastech – Evropa a Asie – se Rusko setkává se situací, kterou charakterizuje okupace USA a nesamostatná zahraniční politika klíčových států a jejich vztahů s RF. Jedná se o SRN a Japonsko. Ani jeden, ani druhý stát nebude brát žádná vláda RF, pokračující v politice Putina, ve skutečnosti za platnou minci. Jednat se bude, konference budou, ale všechno bude jinak, než to, co nám bude servírováno masovými médii. Proč?
Vycházím z toho, že volby do Státní dumy RF odstraní současnou vládu. Zbytky její činnosti odnese voda Moskvy, Bůh ví kam. Prezident Putin nemusí dělat tuto špinavou práci. Čas a neutuchající rusofobie, mající své kořeny v lidské hlouposti, debilizaci společnosti a krátkozrakosti politiků na jedné straně, a v následcích lidského pokroku a negentropie, přinutí novou vládu RF a prezidenta Putina využít neudržitelnosti evropské politiky ve svůj prospěch. Ignorovat možnost využití slabosti partnerů ve svůj prospěch by se v dané geopolitické situaci rovnalo vlastizradě. Několik těžko popiratelných příkladů může objasnit, co mám na mysli.
Pobaltí. Od rozpadu SSSR, přes vstup do EU a NATO všechny pobaltské státy křičely a počítaly kompenzační nároky proti Ruské federaci. Dnes, kdy jim mizí před očima mladé obyvatelstvo, přístavy, železniční spojení a tranzitní poplatky se jedni snaží vrátit do téže vody ve formě hospodářské spolupráce s RF, druzí očekávají útok a okupaci ze strany RF.
Připomínám: a) Pobaltí ztrácí ročně v průměru 25 % obyvatel v pracovním věku, b) ztratilo 30 % HDP z tranzitních příjmů, c) celou post-sovětskou dobu Pobaltí prakticky žilo z obchodu s RF. Moje předpověď je analogicky platná i pro další státy onemocněnými rusofobií, včetně Ukrajiny: během jedné generace bude návrat do stavu před 200 roky ukončen. Křičet proti Rusku budou i nadále, formálně ze strachu z okupace a útoku, ve skutečnosti z hladu, i v přeneseném slova smyslu.
Objektivně se stanou zbídačelým a nikomu nepotřebným územím, obydleným důchodci, politiky a nějakou NATO bází. Pro novou ruskou vládu to znamená možné odlehčení. Místo nesmyslného přesvědčování, jazykové a národnostní ochrany a vyzbrojování bude lepší vybudovat mnohem levnější vysoký a silný plot a uzavřít hranici. Když ne na věčné časy, tak alespoň do rozpadu EU a NATO, a doby dohody o novém uspořádání světa. Pokud se nepotvrdí kvantový vývoj, se kterým počítám.
Evropa/EU. Zde se nabízí podobné řešení, spojené s blížícím se 71. výročím ukončení 2. světové války. Mezinárodní vztahy se budují poté, co ten druhý dostal po hlavě, pravidelně se mu to připomene, naučí se vydávat lež za pravdu a naopak. Takovýmto způsobem se i Němcům zalíbilo bombardování Drážďan jako spásynosné, zatímco osvobození Berlína sovětskou armádou za nelidské. Japoncům se stalo jasné, že nebudou-li spokojeni a neuklidní-li se po dvou bombách, přiletí další. Obě země jsou dnes věrnými a asymetrickými spojenci USA, nemají nic proti vojenským bázím USA a poslušně foukají do ohně rusofobie.
Balkán. Popisovat bídu v Bulharsku, Rumunsku, Srbsku a jinde na Balkáně nebudu. Odmítám již několik let pozvání na konference a semináře, protože vím své. Ne z medií. V podstatě lze říci, že celý Balkán se dostal za 15 let tam, odkud ho SSSR vytahovalo 70 let. Bulharům stačilo 10 let, aby si jejich lídři uvědomili, že jedno jejich NE znamená spadnout až do středověku. Že tam nejsou, za to děkují a paradoxně to připisují spojenectví s USA a NATO.
Ukrajina. Celých 25 let zneužívala ukrajinská chunta ruskou slabost, slevy a výhody v obchodu s RF, trpělivost rodin a idealizování vztahu RF – Ukrajina zkorumpovanými ukrajinskými a ruskými úředníky a politiky. Výsledkem je, že suma výhod pro Ukrajinu ze strany RF se chytře převrací v požadavek proti RF. Je zcela jedno, zda se jedná o 250 miliard USD, jak píší média, nebo o jinou sumu. Kdyby se problém dal řešit penězi, tak by to nebyl problém pro RF, protože by se jednalo o výdaje. Tak praví mnou často používané židovské přísloví.
Problém s Ukrajinou je mnohem vážnější pro celou Evropu. Proto se o něm v posledních týdnech a v oficiálních mediích mnoho nepíše. Občas se diskutuje o Ukrajině na konferencích, které ale ve velké většině neposuzují Ukrajinu v kontextu vývoje situace nejenom v Evropě, ale i ve světě. Co tím chci říci?
Následující krátká úvaha vychází ze skutečnosti, že každý parazit nenávidí svojí oběť. Podobně, jako hýčkané dítě v nejlepší rodině se s největší možnou pravděpodobností stane odpudivým parazitem ve společnosti. Uvedený princip zapustil své kořeny jak na Ukrajině, tak i v Ruské federaci. O druhých zemích se nebudu rozepisovat. Výsledkem takového procesu je, že se ztrácí vděčnost ve vztahu k darujícímu. Z obdarovaného se stává závislý, podobný tomu závislému na drogách. Chtě nechtěně se tak dotýkám EU, subvencí, projektových podpor, výhod pro věrné sluhy apod. Jedná se o objektivní zákonitost. V mezinárodních vztazích platí: prvně udeřit, potom mluvit. Nikdy ne obráceně.
Donedávna Putin více mluvil, než veřejně konal. V posledních měsících je tomu jinak. Putinovo veřejné konání je možné sledovat ve vzdálené Sýrii, v Egyptě, ČLR a podobně. V EU a na Ukrajině zatím ne. Proto se oficiálně Putinovým slovům z důvodů spojených s ohledem na občany EU a politiku definovanou v USA nechce věřit. Zde leží kámen úrazu. Co pod ním leží?
Zjednodušeně formulováno: pod kamenem leží nebezpečí spočívající v tom, že Ukrajina je nejenom v RF, ale i v EU a USA chápána jako parazit a závislý stát. Proto nemohu vyloučit, že funkci parazita a závislosti využije společenství USA – NATO – EU ve svůj prospěch v naději na lepší zítřek. Nevyužít tuto možnost by protiřečilo pragmatismu americké politiky. Jak může být Ukrajina využita a zneužita svými současnými spojenci?
Odpověď je krátká a jasná: Ukrajina může být vyprovokována k napadení Krymu, aby se jí vzápětí a po porážce spojenci zbavili. Podporou k napadení je volný pobyt v EU, s omezením nebo bez práva na práci. Na Ukrajině žije tolik lidí, kteří si mohou dovolit dovolenou v EU, že by je jeden spočítal během hodiny. Ti, kteří na pobyt mají, jsou již dávno zde nebo jinde v EU.
Proto budou přijíždět dobrodruzi, podvodníci a kriminální veličiny. Není pochyb, že nás velice rychle a hlasitě seznámí se svojí interpretací svobody. Kdo bude nahluchlý, tomu pomohou ranou do hlavy, nebo kulkou do nohy. Výsledkem politické provokace spojené s napadením Krymu a vyjasňováním práv na území členských států EU Ukrajinci popsaného typu, bude proces zbavování se Ukrajiny jako parazita.
V procesu zbavování se Ukrajiny se automaticky zvýší napětí mezi USA a EU a samozřejmě uvnitř EU. Aby toho nebylo málo, zvýší se i napětí mezi EU a Tureckem. To také vyšle své občany do EU, samozřejmě pouze na dovolenou. Trojité napětí je jednoznačně výhodné pouze pro USA. V kontextu takového napětí má své místo TTIP. Proti podpisu TTIP protestují tisíce Němců v době práce na příspěvku, v předvečer návštěvy prezidenta Obamy v Hannoveru. Do kontextu příspěvku spadá i správa majetku Porošenka Rothschildy a další, širší veřejnosti neznámé nebo méně známé skutečnosti. Ve zmíněném kontextu se nachází i Bělorusko.
Bělorusko. Není místo, ani čas se podrobně rozepisovat o současných problémech této země, která se prakticky začíná nabízet všem. Chci věřit, že se tak děje ne podle praxe nejstaršího řemesla, které přežije čas i panovníky. Historie tohoto řemesla i v Praze je opravdu zajímavá a poučující. V případě Běloruska stačí analyzovat zneužívání Běloruska ve spojení se sankcemi proti RF, poslední projevy prezidenta Lukašenka, jeho návštěvu v Ankaře a návštěvu amerického vojenského specialisty na RF, Ukrajinu a Eurasii Michaela Carpentera, pomocníka ministra obrany USA, abych jmenoval alespoň čtyři.
Střední Asie. O ní se dnes nebudu rozepisovat. Politika uvedených států a příklady vycházejí z kořenů mezinárodní politiky 19. století.
Lídři těchto států zapomínají, že nikdy nevstoupíš do téže vody. I když budovy postavené nad řekou nebo v písku přetrvají staletí a změní své majitele, tekoucí vodu, i tu podzemní, to nezajímá. Lídři zapomínají, že příčina příčin jak baltského a evropského postoje pro-NATO, ukrajinského pro-BANDERA, tak i běloruského pro-VÁS, je stejná. Jednotlivé postoje se neodlišují ve své podstatě ničím. Rozdíl je pouze v měřítku založeném na vztahu s a k USA. Ne v pozici.
Příčinou příčin jsou minulost, idealizace bratrských národů, s ní spojená kvalitativně a kvantitativně obsáhlá pomoc carského Ruska, SSSR a dnešní RF v klíčových sektorech společnosti v daném stádiu historického vývoje, prostředí, a neschopnost lídrů, idealizujících asymetrické spojenectví a své schopnosti.
Proto je představitelné, že volby do Dumy odnesou současnou vládu do archivu dějin, že Putinova politika bude pokračovat i po příštích volbách a USA – NATO – EU nezmění svůj postoj.
V takovéto situaci se RF nabízí možnost konečně se zřeknout veřejně a hlasitě bratrských národů a spojenců, uzavřít se od nich a udeřit jednou nebo jednoho tak, aby všichni pochopili, že mezinárodní vztahy a spolupráce se zakládají na síle a respektu, ne na slovech a přímluvách. Pro veřejnost v EU a potažmo v ČR následky takové politiky RF mohou být zcela nepředstavitelné. Pokud vím, žádná riziková analýza v ČR, ani ta posledně v mediích zmíněná, s nimi nepočítá. Vltava i tak klidně poteče dále. Vltava ví své. Voda má totiž paměť. Ale to je jiné téma. Souhlasu netřeba.
Jan Campbell
