Jaroslav Waschek 8. 4. 2016 Outsidermedia
Jsem nehorázně rozčilen těmi všemi poměry v našem státu i ve světě. A hlavně těmi mezilidskými vztahy! Co je to za svobodu a demokracii? Jak se to o nás občany ti politikové, ekonomové, psychologové a sexuologové starají, že jsem dosud chudý a nešťastný? Co je to za pitomce? Jak to, že zastávají takové posty a povolání? Za všechno může Putin, Rusové, teroristi a komunisti. Už jsme se dávno mohli mít jako v ráji.
Co je to u nás za mizerný blahobyt? Já bych to všechno dělal jinak, ale bohužel se v sexuologii, psychologii, ekonomii, politice a vůbec ničem nijak nevyznám. A navíc, politika je svinstvo. Proto na ní kašlu. Do žádné strany bych se nikdy nedal a volit nechodím. Na všechny kašlu, ne-li něco horšího.
Je nás takových mnoho, to byste se divili! A vládnou nám debilové, kteří tomu nerozumí. Nevědí, jak to udělat, abychom byli všichni bohatí a šťastní. Ve správné ekonomice je tolik peněz, že s nimi lze topit v kamnech a každý si dopřává, co mu hrdlo ráčí. Co je to za hlupáky, když to neumí zaonačit, abychom se měli všichni dobře, nebo alespoň já sám?
Je mi 38 let. Jsem v invalidním důchodu. Nikdy jsem pořádně nepracoval, neboť práce ve mně vždy vzbuzovala negativní pocity. Podle zákoníku práce se má zaměstnavatel starat o příjemné pracovní prostředí, dobré sociální vztahy a duševní i tělesnou pohodu zaměstnance. Nikde jsem takového nenašel. Jsou to vykořisťovatelé.
Nesnáším komunisty. Ti za to mohou, že nás 40 let dusili. Sice jsem to pořádně nezažil, ale měli prázdné regály a plesnivé pomeranče, nesmělo se cestovat a muselo se pracovat. Potlačovali lidská práva a svobody. Kvůli nim se budeme mít špatně dalších 200 nebo 300 let. Možná i déle.
Tak dlouho jsem se chodil s těmi negativními pocity léčit na psychiatrii, až mne poslali do invalidního důchodu. Rád dám nějaký Perník, Tramal, Vendol nebo jiné léky tišící bolest umírajících pacientů. Do žíly je to nejlepší. Kdybych nepil alkohol, nebral prášky, nehulil trávu a nekouřil tabák, tak bolestí v bdělém stavu nevydržím.
Neměl jsem štěstí na rodiče. V dětství mne sice nijak nebili a marně mne nutili do vzdělání, ale nechtějí za mne platit dluhy, penále a exekuce a nechtějí mi dávat měsíční apanáž větší než deset tisíc měsíčně. Platí mi zdravotní a sociální pojištění. Dávají mi jídlo a perou mi značkové hadry. Proč si mimo HPP nenajdou ještě nějaký VPP? Nejlépe dva. Když jsem střízlivý, tak je mi velice špatně… z lidí.
Když se mi uleví, tak navštěvuji rodiče. Jsou to pěkní hajzlové. Když mi nechtějí dát víc peněz, tak na mne volají policii. Co komu vadí, že se obnažuji před jejich domem do naha a řvu na ně do oken, že jsou svině. Ještě, že mi policie pomáhá a že mne chrání. Snadno se s ní vždy domluvím. Když mne policajti odvezou, hned mne zase pustí, aby neomezovali moji osobní svobodu a občanská práva. Případnou záchytku zaplatí rodiče. Mají z ostudy kabát.
Rodiče pak předvolají na policii k výslechu a pokoušejí se jim dát na krk domácí násilí a ublížení na těle a psychické újmy, které mi nezpůsobili. To, aby si příště rozmysleli volat policii. Ta má jinou práci a stát to stojí pěkné peníze! A stát, to jsme přece my!
Nejvíce mne štve, že mi rodiče nekoupili byt, který bych prochlastal. Čekám, až chcípnou. Pak prodám jejich byt. Mezi tím splatí hypotéku.
Jak jsem již řekl, rodiče jsou pěkní hajzlové. Je jim již něco přes 60 let a nechtějí mi dát klíče od svého bytu, ačkoliv mám trvalý pobyt na magistrátě. Na tom všem vidíte, jaký mají špatný poměr ke svým dětem. To jsou dnes hrozné mezilidské vztahy. Navíc mne vždy obviňují, že odnáším jejich věci do zastavárny. Vždyť je to trestné! Náš právní řád je přece postaven na presumpci neviny!
Občas dělám, že dělám na černo, a to nejlépe v zahraničí. Mám tam vždy plat nejméně 50 tisíc. Pak si rozšafně všude možně půjčuji. Uráží mne, že mi rodiče nevěří, že pracuji, a nechtějí mi na to konto dát nevratné půjčky. Nevím, čím to je, ale vždycky z té práce v zahraničí nějak sejde a nikdy nikam pracovat nejedu. Je to tím, že mi rodiče nevěří. Tím podrývají moji sebedůvěru a osobnost. Kazí moji budoucnost. Vždy nějak uhranou mého příštího zaměstnavatele. Měli by je za to čarování upálit.
Abych v té bídě vyšel, beru si rychlé půjčky, které nesplácím. Mám na krku exekuce. Exekutory posílám k rodičům. Ti jsou pravými viníky, že mne přivedli na svět a špatně vychovali. Říká to v televizi každý psycholog a pedagog. A ti tomu přece rozumí nejlépe. Mají na to školy. Nejlepší jsou ti mladší, kteří dosud nevychovali žádné děti. Ti mají nejlepší odborný a nezaujatý úsudek.
Vlastně nevím, co jsem vám chtěl říci? Jo, hlavně asi to, že rodiče jsou svině a fašisti, že komunisti jsou svině a že nám vládnou debilové.
