Rakousko: Lid propustil ze svých služeb lidové strany

Avatar
Původní autoři

Květa Pohlhammer Lauterbachová
26.4.2016   E-republika

Rakousko se vydalo cestou mimo zavedený systém oposmluvní partajní korupce.
 

V Německu se držela média až do volební neděle prvního kola prezidentské přímé volby prezidenta 24. dubna 2016 vcelku zpátky. Nyní se zdá, že je potřeba vyhlásit informační embargo. 


Nakonec Rakousko je přece tak malá a nedůležitá země, když se právě objímá Barack Obama s Angelou Merkelovou, setkání na podporu TTIP, další militarizace Evropy a podpory Německa vzhůru proti Rusku, kterému předcházela 90 tisícová demonstrace. Prý nezodpovědných a zřejmě nakonec ruskou propagandou zpracovaných šílenců. My v Rakousku, tedy i můj manžel, podle německých korporátek tzv. “zešíleli”.

Teď je kočka z měchu venku a poprvé v historii Rakouska nebudou o zvolení prezidenta rozhodovat dvě strany, které si střídaly místa ve vládě a přidělovaly lukrativní místa. Ale hlavně zapomněly, že mají sloužit svým voličům, nikoliv cizím zájmům. Včerejším dnem Rakousko zmodralo, viz současná volební mapa.

Voliči dali jasně najevo svou nespokojenost s vládní politikou koalice socialistů a lidovců, která ovládá ve stejné sestavě i Evropský parlament. Důvodů, proč kandidáti strany vládní koalice propadli, však bylo více, než pouze migrantská krize. Každá vládní strana dostala zhruba 11 % hlasů, ale údaje nejsou ještě stoprocentní.
 

Voliči už 3 roky vytahují červené karty

Výstrahu dostaly vládní strany již při minulých parlamentních volbách v roce 2013, kdy byla vládní koalici červených a černých dána voliči poslední šance. Viz článek Varování voličů ve Vídni zaslané vládní koalici. Narychlo splácela daňovou reformu, která měla ukolébat voliče zejména nižší a střední příjmové kategorie, která byla ovšem polovičatá. Padesát euro navíc není asi dost ke koupení voličů. Rakousko je pořád ještě slušná země. Chaos při zvládání migrantské krize, vnitřní rozhádanost, experimenty ve školství, které táhnou úroveň vzdělanosti směrem dolů, skandály kolem krachujících bank, které mají zachraňovat daňoví poplatníci a rekordní růst nezaměstnanosti voliče vyburcovaly natolik, že řekli DOST.

Ještě nyní, což je ostudné, si chtějí na poslední chvíli socialisté a lidovci mezi sebou rozdělit pozice na významných místech, jako je jmenování rakouského soudce u Evropského soudního dvora – nejmocnější pozice v EU, předsedy nejvyššího kontrolního úřadu, nového generálního ředitele ÖRF a prezidenta Nejvyššího ústavního soudu a dalších jeho dvou soudců. Pokud zvítězí ve druhém kole Norbert Hofer, prosazující tvrdě závazné referendum o všech důležitých otázkách a větší aktivitu prezidenta, lze očekávat stávajícímu klientelismu konec. Rakouští Svobodní posilují již delší dobu a nastavili zrcadlo partajnickému kšeftaření hlavních stran již v posledních krajských volbách.

Médii byla zcela opomíjena návštěva předsedy Svobodných Heinze Stracheho v Izraeli, kde hledal evidentně podporu, stejně jako německá předsedkyně AfD. Ale když jde o svobodu, je potřeba se alespoň pokusit. I když to nemusí, jako v případě Syrizy, vyjít. Uvidíme, jakou cestou se dál Svobodní vydají. K německé NSDAP, jak by je ráda některá média prezentovala, je připodobňovat ovšem nelze. To by nemohli mít zájem na zavedení přímé demokracie, vedle parlamentní jako druhého pilíře demokratického uspořádání státu. Neschopnost rakouských politických elit postavit se razantně za zájmy voličů ve změněných geopolitických podmínkách, v době růstu nezaměstnanosti, na což nejsou Rakušané zvyklí, slepá poslušnost vůči Bruselu ohledně sankcí vůči Rusku, které těžce poškozují rakouskou ekonomiku – to vše udělalo své. Výsledky voleb zde.

Současný způsob fungování „demokracie“ je takový, že suverén–lid svá práva nemůže prosadit. Očekává se od něj pouze, že přijde jednou za čtyři roky k urnám. Pak nemá možnost nijak selhání politiky korigovat, protože se nemůže vyjádřit k důležitým otázkám v závazném referendu. To je ovšem neudržitelný stav. I obyčejným sedlákům je již jasné, že to, co se vydává za demokracii dnes, je demokratura, vláda plutokracie prostřednictvím politických stran, které hájí zájmy finančního velkokapitálu. Ve skutečnosti je to jiná forma diktatury, vydávající se za demokracii. Rakouští sedláci už mají plné zuby tajných jednání o TTIP, které ohrožuje jejich existenci, stejně jako zemědělská politika EU. Jak je vidět, neztratili ještě pud sebezáchovy a volili partaj, která je zásadně proti TTIP a proti současné politice EU.
 

Volební klání bylo vedeno slušně

Jedno ale nelze Rakušanům nelze v těchto prezidentských volbách upřít. Vrátili do volebního klání férovost a slušnost. Česká média a čeští politici by si mohli vzít ze způsobu vedení volební kampaně příklad. Nekonaly se podrazy a sprosťárny typu útoků na své soupeře, jako jsme tomu byli svědky u první volby českého prezidenta přímou volbou. Rakouská televize je stejně jako naše ostře sledována Bruselem a mají v ní vliv manažeři spojení s vládnoucí koalicí. Přesto se televize chovala kupodivu zdrženlivě. Jen musíme pominout jasné TV preference v odhadování volebního úspěchu internacionalistického, ultraliberálního a proti-národně zaměřeného kandidáta Alexandra Van der Bellena. To je pochopitelné, protože se příznivě vyjádřil k TTIP a prohlásil, že by v žádném případě nepřipustil i při získání parlamentní většiny FPÖ vstup Svobodných do vlády. Van der Bellenovi je vyčítána neupřímnost a jeho maska. Tento bývalý vůdce Zelených se tváří jako nezávislý kandidát, ale ve skutečnosti jeho volební kampaň plně financovala strana Zelených.

Ze šesti kandidátů na rakouského prezidenta, což se stalo poprvé v historii druhé rakouské republiky, byli skutečně nezávislými soudkyně Irmgard Griss a stavební podnikatel Lugner. Soudkyně Irmgard Grissová získala přízeň rakouské veřejnosti díky nekompromisnímu postoji při vedení vyšetřování největšího korupčního skandálu republiky kolem pádu banky Hypo-Alpe-Adria. Viz náš článek Dětem rovnátka zadarmo, lid zaplatí zkrachovalou banku. Soudkyně ve volební kampani vystupovala jako dáma s neuvěřitelným vzdělanostním potenciálem, přehledem a sympatickým vystupováním a získala jen o pouhá 2 % hlasů méně než Van der Bellen. Ten měl na rozdíl od ní k dispozici celý volební tým, peníze, ale evidentně i maskovanou podporu ze strany mainstreamu. Při prvním zveřejňování výsledků to už už vypadalo, že se nakonec do závěrečného souboje ve druhém kole proti kandidátu Svobodných Norbertu Hoferovi prosadí možná Irmgrad Grissová.

Norbert Hofer, pětačtyřicetiletý, po nehodě fyzicky postižený otec čtyř dětí, technik, letecký inženýr, získal víc jak 35 % hlasů. Je třetím předsedou rakouského parlamentu. Předvolební odhady mu přisuzovaly zisk 24 %. Výsledek je tak historickým rekordem pro rakouské Svobodné (FPÖ) a bezesporu politickou scénou v případě vítězství Hofera ve druhém kole pořádně zahýbá.

Druhý Van der Bellen podle pozdějšího sčítání 21,3 % hlasů, třetí Irmgard Griss s 19 % hlasy. Největší výprask utržili socialisté 10,6 % a lidovci s 11 % hlasy. I když Irmgard Grissová prezidentkou nebude, přesto ukázala, že voliči odmítají současný politický systém, který vede ke klientelismu a korupci. A že lze politickou mapu nastavit jinak při angažovanosti občanů, a to i bez velkých peněz. A je docela možné, že se sympatická, šarmantní a navíc velmi schopná Grissová stane ikonou nového politického hnutí v Rakousku. Ale možná se budou snažit strany vládní koalice a Zelených si ji koupit nějakým vysokým soudcovským postem. Potřebují, aby vyzvala své voliče k podpoře Van der Bellena ve druhém kole. Pokud se dá koupit, bylo by to pro její voliče možná velké zklamání.
 

Tzv. „Elefantenrunde“ v rakouské televizi

Ve čtvrtek před volební nedělí se odehrál poslední předvolební televizní souboj kandidátů. Tzv. „velký diskusní stůl“ sledovalo víc jak milion diváků. Především směrem k české televizi je potřeba říci, že diskuse o politice na nejvyšší úrovni mají smysl, pokud jsou vedeny zkušenými a vzdělanými moderátory. A hlavně pokud je vede starší, nikomu z účinkujících nepodlézající komentátor, nebo ještě lépe komentátorka, která dokáže diskutující usměrnit. Pak to vypadá jinak než diskusní pořad s paní Tvarůžkovou nebo Václavem Moravcem v České televizi.

Samozřejmě se nešlo do kritiky EU nebo do fungování finančního sektoru, kde je FPÖ pozice vcelku jasná. Nicméně došlo na otázky fungování demokracie, možnosti odvolávání vlády, aktivní roli prezidenta, a nikoliv jenom chápání jeho role jako reprezentativní figurky. Závěrečné televizní diskusní fórum kandidátů na rakouského prezidenta mělo přesvědčit ještě nerozhodnuté voliče. Domnívám se, že svůj záměr splnilo, protože k urnám přišly v prvním kole 2/3 voličů.

Norbert Hofer byl v této debatě jasným vítězem a je bezesporu osobnost. Vůdce Svobodných Heinz Strache by se od něho mohl v lecčem přiučit. Odmítá být v případě zvolení prezidentem pouhou korunou rakouské diplomacie a reprezentantem směrem k zahraničí. Stejně jako Irmgard Grissová je přesvědčen, že doba se změnila a proto se i politika, včetně role prezidenta, musí změnit.
 

Manžel, i když nerad, nakonec volil Svobodné

Volba mého manžela je dost typická pro určitou část rakouské veřejnosti, která kriticky a angažovaně sleduje politické dění. Neznám v okolí přesvědčenějšího ekologa a člověka se smyslem pro sociální spravedlnost. Vzhledem k jeho zaměření by měl jasně volit Zelené. Jenže to prostě nešlo. Zelení se stali systémově relevantní stranou jako v Německu a nenabízejí recepty, jak ze současných krizí ven. Jsou vnímání jako jakási pátá kolona, která zneužila ekologickou problematiku k podpoře sil, usilujících o násilné zavedení Nového světového řádu. Zeleným by nevadilo zrušení hotovostních peněz, které odmítá FPÖ a vítají neomezený příliv migrantů do Evropy. Preferují sociální inženýrství, které má umožnit vytvoření nového, snadněji ovladatelného evropského člověka.

Tady jde o hodnotu nejvyšší, o svobodu člověka. Klasická rodina pro Zelené už není základem státu, staví na stejnou úroveň manželství homosexuální a svazek muže a ženy. Tato strana měla být již z principu protisystémová, protože byla původně stranou rebelů. Nyní se stala stranou, která se drží svého koryta, když už se k němu dostane. Je to stejné se Zelenými v Rakousku jako v Německu.

Irmgard Grissová byla sice variantou, jenže její váhavý postoj k neutralitě Rakouska, problém s případným jmenováním vlády, kterou by vedli po případném vítězství v parlamentních volbách Svobodní a podpora adopce dětí homosexuálními páry, spoustu konzervativně smýšlejících lidí nakonec odradila. Outsider Richard Lugner, z bulváru známý stavební podnikatel, byl vtipný a nebral se moc vážně. Ale i on nastavil zrcadlo stávající věčné koalici socialistů a lidovců. Byl si vědom, že je do počtu a že je zpestřením na prezidentské kandidátce. Svou roli ale jako dobrý kašpárek splnil, „protože ten vítězí vždycky“, jak sám řekl. Dostal pouhá 2,3 % hlasů.

Dění do 22. května 2016 bude napínavé. Na 19. května, pouhé tři dny před konáním 2. kola prezidentského klání mezi Hoferem a Van der Bellem, je již plánovaná velká „protifašistická demonstrace“. Německý vicekancléř Sigmar Gabriel vyzval všechny síly, aby nedopustily, aby ve druhém kole zvítězil Norbert Hofer.

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu E-republika přispět, klikněte zde


Související články: