Ti, co mají nos vražený hluboko v ři…

Avatar
Původní autoři

Jiří Baťa
9. 4. 2016
Dovolím si poukázat na několik hóóódně přitažených reakcí na události, které jsou jinde ve světě zcela běžné, zatímco u nás mají punc tragikomické hysterie. Mnoho naprosto zbytečného povyku způsobili odpůrci při nedávné návštěvě čínského prezidenta Si-Ťia-pchinga v  Česku, když kromě jiného vehementně a s náturou jim vlastní kritizovali účast čínských „vítačů“ s čínskými vlajkami a také transparenty, což prý to bylo zorganizované čínskou ambasádou a zřejmě i jinými pročínskými organizacemi. 


Nevím, zda jsou tak nevzdělaní, nekulturní, intelektuálně omezení, nebo až tak ideologicko-nacionálně zvrácení, že nejsou sto akceptovat věci, které jsou jinde ve světě zcela běžné. V této souvislosti lze těmto nekulturním debilům připomenout pro ně jistě nezapomenutelnou událost, kdy jejich guru a oblíbenec Václav Havel navštívil USA, resp. Washington, kde jej mj.  vítali i stovky (obecně možno říci davy) amerických Čechů, žijících v USA. No a co?

Nevzpomínám si však, že by se někdo byť jediným slovem kriticky zmínil o „nevhodnosti“ tohoto „vítacího“ ceremoniálu coby nežádoucí propagaci Česka u příležitosti návštěvy jejího prezidenta v USA. Naopak, přenosy, event. záznamy z uvítání V. Havla v USA (mj. na tak malou zemičku až s  nepatřičnými poctami) dokumentovali pompézní přijetí a uvítání, včetně již zmíněných „vítačů“ z řad amerických Čechů. Chápu, tam přece šlo o úplně něco jiného, tam vítali člověka věrného, oddaného, poklonkujícího a do řití americké administrativě lezoucího prezidenta ČR Václava Havla. Nemyslím, že tento příklad je nějak mimořádný, neboť je normální a zcela běžné, že podobné vítací aktivity uskutečňují občané té které země, jejíž představitel navštíví cizí stát, ve kterém žijí nebo se zdržují.

Dovolím si ocitovat názor hudebníka a novináře Ondřeje Hejma který k těmto událostem říká, že „…dovolím si upozornit, že obzvláště v případě takto významných návštěv je zvykem na těch několik dní vyhovět všem bezpečnostním požadavkům země, jejíž vrcholný představitel je právě ve městě. V případě návštěv amerických prezidentů jsem to zažil mnohokrát“. Je třeba k tomu něco dodávat?

Je tu ovšem také jiný příklad, kdy jistým kruhům vadí pravda, coby „údajná“ a nežádoucí propaganda. V Nizozemsku nedávno proběhlo (pro vládu nezávazné, ale významně orientační) referendum, ve kterém občané měli vyjádřit svůj názor na případné připojení Ukrajiny do struktur EU (tzv. asociační dohoda) . Z výsledků je všeobecně známo, že občané Holandska se ve velké většině vyjádřili záporně tedy, že nesouhlasí s asociační dohodou o připojení Ukrajiny k EU. Tento výsledek značně pobouřil ukrajinské představitele a stoupence k připojení UA k EU a  okamžitě se dostavila příslušná reakce.

Především, že na negativním výsledku se velkou měrou podílí ruská Putinovská propaganda, sami Nizozemci pak byli obviněni, že byli nebo se nechali ovlivnit ruskou propagandou, že v zemi aktivně působili ruští agenti atd. Opak je pravdou, z videozáznamů RTV je patrné, že ve velkých nizozemských městech se pohybovali mj. ukrajinští propagandisté, kteří se aktivně podíleli na ovlivňování výsledků referenda Nizozemců, v tramvajích a na ulicích byly občanům rozdávány propagační materiály, které měly ovlivnit jejich mínění v rozhodování při referendu.

Z výše uvedeného vyplývá, že některým lidem se realita a skutečnosti zajídají natolik, že jsou z hloubi duše přesvědčeni, že to co je evidentně pozitivní, co také akceptuje drtivá většina občanů společnost, že musí být nutně něčím potlačeno, pošpiněno, pomluveno, jinými slovy negováno, protože nemohou připustit, že by to mohlo být takové, jaké to je. Vždy a všude budou hledat něco, čím by realitu, pro ně nepřijatelnou, nějaký způsobem zdiskreditovali pomluvami, spřádali různé historky o nepřátelích a nebezpečí, které sice nemohou doložit, ale k negaci evidentních pozitivních skutečností jim to dobře poslouží.

 Téma Listiny základních lidských práv , resp. jejich porušování je pro některé lidi kyslík, který je udržuje při životě, je to zdroj nejen jejich častých slovních exhibic, ale hlavně zdroj sebe zviditelňování coby pud sebezáchovy. Není bez zajímavosti, že jde o zkrachovalé politické kreatury, které se dříve díky příznivým okolnostem dostaly na čas do popředí politiky a veřejného života , aby po krátkém časy zhasli jako petrolejové lampy, kterým došel kerasin. Také se jim říká zkrachovalé existence. Není třeba jmenovat, ale takový Kocáb, Bursík, jeho biomasa K. Jacques, Prokop, ale i Kalousek, Schwarzenberg, Žantovský, Havel a další havloidi, typičtí reprezentanti pražské kavárny, jsou lidé dříve či později odejítí z významných postů. Lidé, kteří se nemohou smířit s vývojem událostí, který se výrazně liší od jejich pojetí a  představ, lidé, kteří žijí z polistopadové slávy jejich velkého vzoru, ideálu a předního zastánce lidských práv a humanitního bombardování Václava Flašky (frašky?) Havla! Jinými slovy, jsou to lidé, kteří jak z titulku článku vyplývá, mají svůj nos vražený hluboko v pravdoláskařské řiti, která jim z toho všeho voní víc jak obecná fakta a skutečnosti. A je jim úplně jedno, že chčijí proti větru, hlavně, že se o nich mluví, píše a jejich fotky plní stránky bulváru.