Daniel Hermann, sjezd Landsmanschaftu, Marcela Augustová a obrovská příležitost pro Lukáše Dolanského

Avatar
Původní autoři

– vlk –
16.5.2016 Kosa zostra čili vlkovobloguje.wordpress.com

Ministr kultury !!!! sic!!! – Daniel Herman prolomil dosud nepřekročitelné tabu české politiky – oficiálně se z titulu své funkce zúčastnil sjezdu sudetoněmeckého landsmaschaftu o víkendu v Norimberku….

Stejně neuvěřitelné jako nepochopitelné!!! Nechápu to. Naprosto to nechápu! Samozřejmě, že se mu tam dostalo obrovského potlesku a mnoha a mnoha úsměvů. Mně z těch úsměvů a ovací naskakuje husí kůže. A  z, bohužel ministra, české vlády – zvedá žaludek!

Už první Hermannova slova – Liebe Landsleute – Milí krajané! byla jak výstřel z pistole. U naší hlavy.

A dál už to bylo jen a jen horší…. Viz následující úryvek z Hermannovi řeči:

Vztahy mezi Čechy a Němci pustošily zločiny nacionálních socialistů, které se děly ve jménu německého národa vůči národu českému. Ale to nebyl konec. Neboť touha po pomstě a po odplatě za tyto válečné zločiny na sebe vzala hrůznou podobu ve zločinech ze strany části českého obyvatelstva vůči německy mluvícím spoluobčanům na sklonku války,

Aby všemu nasadil korunu tímhle:

Přijímám slova lítosti nad činy některých z vašich předků v minulosti. A vyslovuji hluboké politování z naší strany nad tím, co učinili před sedmi desetiletími někteří z našich předků a co narušilo naše staleté soužití,

Neumím si představit člena žádné vlády, co jich v Evropě je, který by tahle trapně a fatálně shodil svou vlastní zemi!!!

Ne, nejsem z těch, kteří bagatelizují zločiny divokého odsunu a přiznávám, že se stydím za onen dekret prezidenta Beneš, kterým dal po válce generální pardon všem, kteří se dopustili na odsouvaných Němcích, často velmi brutálních zločinů. Tyhle právní předpisy zakotvené v našem právním pořádku nikdy neměly spatřit světlo světa:

Amnestie prezidenta č. 243 z 29. srpna 1945 a usnesení vlády o všeobecné amnestii č. 296 z 2. října 1945. Amnestijní zákon č. 115 z 8. května 1946 měl krýt především trestné činy spáchané v revolučním období od května 1945. Vyhlašuje nejen beztrestnost, ale přímo právnost (není bezprávné) trestných jednání v době od 30. září 1938 až do 28. října 1945 (!), pokud jejich účelem bylo přispěti k boji o znovunabytí svobody Čechů a Slováků či které směřovalo ke spravedlivé odplatě.

Ano, tohle se nemělo stát. Nicméně historie, jak se nám snaží vnutit – pochopitelně Landsmaschaft a  leckdo na německé straně a pro nás naprosto neuvěřitelně – ministr české vlády, nezačíná 9.května 1945, ale daleko dříve.

Ta historie, která skončila odsunem začala daleko a  daleko dříve – přesně v  době, kdy německá menšina v českých zemích zablokovala jakoukoli možnost česko-rakouského narovnání po vzoru vyrovnání rakousko-maďarského. Pokračovalo to odbojem proti vzniku Československa v historických hranicích Zemí koruny české a skončilo Mnichovem a hrůzami II. světové války. Tohle všechno někdo jako Daniel Herman staví na roveň zločinům a někdy dodejme – bestiálním, při divokém odsunu. Ačkoli je jasné, že kdyby nedošlo k Mnichovu, na kterém sudetoněmecké obyvatelstvo a  jeho naprosto většinový prohitlerovský postoj měli lví podíl, nebyl by žádný odsun. A to ani řízený ani divoký.

Samozřejmě , že si Hermann neodpustil bláboly o kolektivní vině. Rád bych tomuhle, bohužel ministru, české vlády připomenul, že odsun jako takový byl posvěcen už v Postupimských dohodách – konkrétně v bodu XII. bodu Protokolu jednání postupimské konference, který zní zní:

Tři vlády prozkoumaly tuto otázku ze všech hledisek a uznávají, že se má do Německa uskutečnit transfer německého obyvatelstva nebo jeho složek, které zůstávají v Polsku, Československu a Maďarsku. Jsou zajedno v tom, že jakýkoliv transfer musí být prováděn spořádaně a humánně.

Pro Daniela Hermana dodávám, že tyto protokoly podepsali nejvyšší představitelé tří vítězných mocností a to dne 2.srpna 1945. A žádný z těchto států NEMĚL doposud sebemenší důvod se Německu a už vůbec ne speciálně Sudetským Němcům za článek XII. jakkoli omlouvat. Nejde o žádný zlovolný český výmysl, ale o rozhodnutí vítězných mocností!!! Stejné rozhodnutí jako třeba to o válečných reparacích!!!

Touhle podivnou sebemrskačskou mánií trpí jen někteří čeští představitelé. Není mi totiž známo, že by se našel jediný oficiální polský politik, který by trpěl podobným totálním zatměním mozku! Ačkoli Polsko, v  článku VIII. získává na úkor poraženého Německa velká území na západě a severu země. A odsun je automatickou součástí tohoto aktu!!!

Dodejme, že Spojenci souhlasili s  odsunem německých menšin zejména proto, aby zabránili recidivě v možnosti Německa někdy v budoucnu zneužít svých menšin v zahraničí k  rozpoutání dalších krizí, podobných té československé z roku 1938!!! Tohle byl hlavní motiv. Nikoli nějaká česká pomstychtivost

Ano, divoký odsun je skvrnou na české historii. Nicméně ta skvrna nevznikla tím, že si ji český národ prostě jen tak z rozmaru kydnul na vestu. Vznikla jako důsledek hrůz, kdy jen o pověstný vlásek unikl totální fyzické likvidaci.

Rád bych Danielu Hermannovi připomenul, když už mluví o kolektivní vině, ohledně odsunu dvě zajímavé souvislosti. Snad bude vědět, že poslední svobodné volby, které se v předmnichovském Československu konaly, byly ty obecní mezi 22.květnem a  12.červnem 1938.

Dám sem screenshot celkových výsledků na sudetských územích – respektive výsledný zisk SdP – Sudetoněmecké strany:

Zopakujme si podstatná fakta – SdP získala 89,57 % z hlasů odevzdaných německými voliči!!! A volby se uskutečnili v poslední dekádě května a první dekádě června 1938….

Tedy s dostatečným odstupem po jiném významném data – česko sudetoněmeckých vztahů – 23. a 24. dubnem 1938.

Proč je toto datum významné? Pan, bohužel ministr, Daniel Herman by to měl vědět z paměti. Pokládá se prý za znalce problematiky. Ale pro jistotu si dovolím mu to připomenout – tehdy, koncem dubna, tedy měsíc před posledními svobodnými volbami v předválečné ČSR, vyhlásila Sudetoněmecká strana ústy svého vůdce Konráda Henleina tzv. Karlovarský program SdP – Karlsbader Programm der SdP!!!

Což nebylo nic jiného než osm požadavků Henleinovy Sudetoněmecké strany vůči československé vládě. Požadovaly zejm. vytvoření ohraničeného německého území v rámci ČSR, jeho samosprávu, uznání německé národní skupiny v ČSR za právnickou osobu a svobodu pro nacistickou propagandu.

A panu, bohužel ministrovi, – sic!!! kultury, doporučuji pečlivě prostudovat zejména požadavek č.8 –

Plná svoboda přiznání se k německé národnosti a k německému světovému názoru.

Stačí k tomu málo – otevřít Wikipedii.

Takže když to dáme do nějaké logické souvislosti – téměř 90% sudetoněmeckých voličů dalo hlas straně, jejímž programem bylo rozbití tehdejšího Československa!

Jak ostatně už naprosto bez obalu přiznal sám Henlein ve svém známém (že by nikoli Danielu Hermannovi?) projevu ve Vídni, z kterého si dovolím citovat:

Konrad Henlein, Naším cílem vždy bylo zničení Československa. Ze zpráv o projevu ve Vídni 4. března 1941

Východní marka a Sudety měly po dlouhou dobu společné dějiny a byly spolu spojeny společným utrpením i společnými cíli. Právě zde v dunajské kotlině a v Sudetech povstali první hlasatelé Velkého Německa, právě zde poprvé zapustila své kořeny idea pangermanismu, a po válce právě zde znělo hlasitě a jasně volání po anšlusu Rakouska a po Velkém Německu…

Němci ze_Sudet se snažili od roku 1918 paralyzovat tlak Čechů. Německá (nacistická strana v Československu] NSDAP, která dělala záslužnou práci a připravovala cestu hnutí sudetských Němců za politické sjednocení, byla však vystavena brutálním potlačovacím metodám, jimiž se české úřady na podzim roku 1933 snažily zlomit politickou vůli sudetských Němců…

Když mě během velkého pronásledování na podzim roku 1933 Vůdce (nacistické strany v Německu) NSDAP vyzval, abych převzal politické vedení sudetského němectva, byl jsem postaven před velkou otázku: Má být národně socialistická strana vedena ilegálně, anebo má hnutí vést boj na přípravu k převedení do vlasti – do velkoněmecké říše – zcela legálně?

Pro nás sudetské Němce zbyla pouze volba druhé cesty…Výsledek jejich boje tuto cestu stoprocentně a bezezbytku ospravedlnil. Abychom se vyhnuli zásahům českých úřadů a rozpuštění, museli jsme zpočátku skrý­vat naši příslušnost k nacionálnímu socialismu. To byla nejtěžší psychická zatěžkávací zkouška, které jsem musel své následovníky vystavit.

Během několika let se sudetským Němcům podařilo ohrozit vnitřní stabilitu Československa tak zásadně a rozrušit jeho vnitřní poměry tak dokonale, že bylo zralé pro likvidaci. To vše se mohlo stát jedině díky tomu, že všichni sudetští Němci se stali nacionálními socialisty…

Skutečnost, že německá otázka se stávala stále naléhavější, umožnila přenést ji v jejím plném významu na forum mezinárodního veřejného mínění…

Avšak bez ohledu na vše, co jsme my sudetští Němci dokázali svým vlastním úsilím, nebyli bychom nikdy mohli dosáhnout svého cíle bez pomoci Vůdce. Jeho idea nás inspirovala, jeho síla posilovala i nás, jeho Německo nám dávalo víru ve vítězství. Historie vynese jednoho dne svůj soud: Sudetští Němci vykonali věrně a dobrovolně svou povinnost.  Zdroj

Herman a podobné profesionální plačky, lkají nad odsunem jako aktem zlovůle a uplatnění kolektivní viny.

Takže si neodpustím ještě jednu citaci – tuhle:

V rámci tohoto odsunu odešlo cca 660 000 Němců. Organizovaným odsunem bylo vystěhováno 2 256 000 německých obyvatel, dodatečným odsunem v první polovině roku 1947 dalších 80 000. Koncem května 1947 činil počet Němců v ČSR 204 000.      Zdroj

Když nad těmi čísly provede i  takový Daniel Herman jednoduché kupecké počty, zjistí, že po skončení odsunu zůstalo na území tehdejšího Československa cca 7% z původního německého obyvatelstva. Kolik že procent ze sudetoněmeckých voličů v květnu a červnu 1938 nevolilo už tehdy nepokrytě nacistickou SdP? Připomenu to – 10 %

Když uvážíme válečné ztráty, kdy sudetští Němci rukovali povinně do jednotek Wehrmachtu a SS a dále fakt, že řada německých antifašistů, zejména těch, co byli navázáni na Wenzela Jaksche šla s rodinami do odsunu dobrovolně, protože se nechtěli identifikovat s poválečnou ČSR, troufnu si tvrdit, že počet odsunutých přesně koresponduje s množinou těch, co koncem jara 1938 voli, zcela vědomě nacistickou SdP a  tím i rozbití Československa! Kdyby Daniel Herman a podobní měli o tom ještě nějakou pochybnost, pak je odkáži na další historické datum – 12. březen 1938! Ten den totiž překročila 8. armáda německého wehrmachtu německo-rakouské hranice. V historické literatuře se ta akce nazývá Anšlus Rakouska…

Pro mne z toho vychází, že nikdo, kdo tehdy volil SdP se nemohl vymlouvat, že nevěděl, že neznal, že byl sveden…. že nemohl volit jinak…. Všechny důležité skutečnosti voličům Henleinovy partaje byly dokonale známy. S jednou jedinou výjimkou – že prohrají válku a budou za to muset zaplatit.

Tohle je podstata problému!!! Tady se pane, bohužel ministře, rozhodlo o odsunu a jeho peripetiích!!! Tady došlo k onomu fatálnímu tomu, co vy eufemisticky nazýváte narušení našeho staletého soužití!!!

Divoký odsun a jeho hrůzné excesy byly pouze důsledkem, Nikoli příčinou.

Hermannovo vystoupení v Norimberku bylo včera otevírací zprávou hlavních večerních zpráv na ČT. Moderovala je Marcela Augustová. Nikdy jsem neměl zapotřebí tuhle paní jakkoli pojednávat na Kose. Bral jsem ji jako celkem solidní značku v té leckdy neuvěřitelné bídě, kterou nabízí zpravodajství ČT. To, co ovšem předvedla včera, byla vrcholná servilita!!! Nechala Daniela Hermana nepřístojně blábolit aniž by si dovolila ho nějak obtěžovat trochu padnoucími otázkami. Například, jestli měl pověření vlády ke svému vystoupení. Nebo alespoň KDU-ČSL. Nebo zda to byla privátní návštěva a vyjadřoval tedy soukromé názory. Přiznávám, že mne ani nenapadlo očekávat, že by paní Augustová nebo někdo jiný z ČT si dal práci s třeba takovým letmým výběrem základních historických faktů, vážících se k problematice odsunu, jaký v tomto článku já předkládám vám. Ale ta míra servility vůči ministrovi, který pro mne zcela jasně zneužil svého úřadu a poškodil dlouhodobé zájmy vlastního státu, tak ta mne zaskočila. Totálně. Úplně stejně jako tragický výprask Viktorky v sobotu na Slávii. Jenže fotbal a trapná ostuda v něm je naprostá banalita proti tomu, s  čím budeme určitě někdy, jako důsledkem té víkendové norimberské Hermanoviny, konfrontováni v budoucnu.

Prý přispěl ke zlepšení vztahů s Německem… Podle mne jsou dobré jako nikdy v minulosti. A v budoucnu by se vyvíjely úplně stejně i kdyby nikam nejel a zůstal doma. Ten, kdo se na německé straně smířil se statusem quo, žádnou další omluvu, po té kterou přednesl hned po  pádu železné opony v roce 1990 prezident Havel a po následném podepsání česko-německé deklarace, nepotřebuje. Ten kdo by rád ze sudetských Němců nebo jejich potomků revanš, toho nějaký Hermann a  jeho ponížené blábolení nemohlo uspokojit. Hermann nedosáhl naprosto ničeho. Jen do budoucna zatížil vlastní stát a významně zhoršil jeho vyjednávací pozici, pokud by se na německé straně někdy objevil někdo, kdo by otázku odsunu znovu otevřel!!! A  on tohle udělat dobrovolně a ze své vůle!!! Neumím si představit žádného polského politika, jakkoli je Polsko nesmiřitelně rozděleno a probíhá tam, podle Lecha Walesi studená občanská válka, který by provedl něco, třeba jen vzdáleně podobného Hermannovu norimberskému extempore!

Ale ještě chvilku zůstanu u Augustové. Ta tedy měla včera formu! Dokonce připomenula, že na české politické scéně se ozvala řada protestů k Hermanovině. Ovšem jmenovala jediný a dala si na něm zatraceně záležet – prý se ohradil staronový šéf komunistů Filip! A tím byly ty protesty odbyty. Klasicky – protestoval komouš!! Zase komouš, takže to hovoří za všechno! Punktum! Pokud by byl někdo chtěl průzkum toho, co si většinově o Hermanově výletu do Norimberku myslí politická scéna, zjevně nebyl žádný problém se zeptat – stačilo pár telefonátů. Viz Parlamentní listy.

Celkem chápu, že disponibilní informační penzum Marcely Augustové a lidí kolem ní nestačí na to, aby na naprosto nesmyslnou a dvakrát v  relaci opakovanou Hermanovu repliku o tom, že by rád s Německem dosáhl stejné úrovně vztahů, jakou má Francie, kontrovala poznámkami typu

– Francie neměla žádné odsunuté sudetské Němce

– my postavení Francie s Německem NIKDY dosáhnout nemůžeme, protože prostě jednak nejsme stát velikosti, významu a potenciálu Francie, ale hlavně – nemáme a nikdy nebudeme mít nezávislou a NATO nepodléhající atomovou odstrašující kapacitu! Kterou si Francie zcela jasně drží zejména kvůli tomu, kdyby se vztahy k východnímu sousedovi někdy měly začít zhoršovat. Kdyby, bohužel ministr, Herman a další podobní chtěli pochybovat o tomto mém závěru, pak nechť si obstarají elementární údaje o francouzských nukleárních nosičích a jejich maximální operativní použitelnosti! Většinově stačí právě tak na pokrytí Německa a  malý kousek dál.

Ale alespoň základní profesionalitu očekávat rozhodně chci. I od ní.

Například takovou, kterou předvedl minulý týden Lukáš Dolanský při rozhovoru s hejtmanem Haškem. Když ho zpovídal v Událostech a komentářích ohledně focení s Nočními vlky.

Ten rozhovor vzbudil na českém internetu docela slušnou bouři. Původně jsem se k němu nechtěl vyslovovat. A to hned ze dvou důvodů

1 – myslím si, že jde o nepodstatnou blbinu a  že máme na krku daleko důležitější věci – například problémy s OKD, kterým bychom měli věnovat daleko více pozornosti

2 – na rozdíl od většiny alternativních kanálů si myslím, že Dolanský, nikoli Hašek, byl objektem manipulace a nefér praktik diskusního partnera. A navíc, že měl ke svým dotazům plné právo.

U tohoto bodu se chvilku zdržím, abych vysvětlil svou pozici. Většina z vás je na straně Haška. A Dolanském vidí svévolného manipulátora. Já nikoli. Myslím si, že pro to interview i pro styl, jakým ho vedl, měl dost dobrých důvodů. Jenže nakonec dopadl jak sedláci u Chlumce a byl za hlupáka.

Ve své přípravě došel jen k bodu, že někdo ve vysoké oficiální funkci se sešel s někým, kdo je mezinárodně dost nekošer (bez ohledu na to zda právem či neprávem) a  s  tím, že to ten dotyčný nebude umět věrohodně obhájit. A dál se nepřipravoval. Protože si myslel, že to má, tak říkajíc, v kabele.

Nejen, že neměl, ale dostal naprosto ukázkovou lekci z kontaktu s politkáři. Z nichž Hašek, je pravděpodobně po Kalouskovi, vůbec nejprotřelejší a nejkluzčí. Takže na Dolanského uplatnil veškeré triky, kteří takoví jako on, v očekávání nepříjemných dotazů, používají. Počínajíc zdržováním a  natahováním času, přes snahu odejít od hlavního tématu na nezajímavé podružnosti, až po připravenou snahu rozhodit totálně dotazujícího se novináře velmi hrubým až sprostým osobním útokem! Čímž mám na mysli, onen okamžik, kdy Hašek obvinil Dolanského ze lži! Kdybych učil budoucí novináře, tak tenhle rozhovor by patřil k tomu základnímu, co bych jim předváděl ve výuce! Jako demonstraci toho, na co si mají dávat pozor. A  na základě toho bych se jim snažil vštípit nějaký seznam základních pravidel, jak se připravovat na Hašky, Kalousky a podobné. Jakkoli je to mimořádně obtížné.

Navíc, zpětně jsem, po zvážení všech souvislostí, přesvědčen, že Hašek, kdy už na tu akci s Nočními vlky šel, kalkuloval s odezvou a  s  tím, že si ho někdo z ČT v hlavních zpravodajských relacích bude chtít „vychutnat“ a měl dopředu připravený scénář i argumentaci. Včetně té věci s nařčením partnera ze lži. A  hlavně s klíčovým argumentem – pane redaktore, ti lidé dostali schengenská víza a orgány, které je udělovaly na nich neshledaly vůbec nic závadného, tak proč bych se neúčastnil oficiální pietní akce, na kterou mne oficiálně pozval konzul Ruské federace v Brně?! Všechno měl do detailu vykalkulované předem. S ohledem na zisk hlasů v nadcházejících podzimních krajských volbách.

Lukáš Dolanský se dostal tímhle interview do pozice jednak nepřipraveného Vency Poplety a pro značnou část veřejnosti se stal jen těžce stranickým pseudonovinářem. Toho Vencu Popletu už nezachrání. Ale má dnes po tom Hermanově norimberském úletu, možnost dokázat, že není stranický pseudožurnalista. Nýbrž novinářský vlčák, který prostě jde důsledně po KAŽDÉ stopě a po KAŽDÉM!!!

Takže já očekávám, že si nejpozději do středy pozve do studia Událostí Hermanna a pustí se do něj stejně nekompromisně jako do Haška!

Má k tomu zatraceně dobrý důvod! Jestliže mu vadila účast vysokého českého oficiálního činitele na pietě s těmi, co projížděli Evropou ve stopách svých dědů a  navštěvovali jejich hroby v celé východní a střední Evropě, kterou osvobozovali od nacistů, za cenu vlastních životů, pak by mu tím spíše měla vadit účast ještě vyššího českého oficiálního hodnostáře na podniku těch, kteří se na vzniku té války fakticky podíleli!!!

Očekávám to od něj. Pokud nemají mít pravdu ti, co tvrdí, že je vlastně jen poskokem v předem připravené oblbovací pseudozpravodajské relaci. Je to na něm. A  na lidech kolem něj.

Doufám, že si Hermana podá. A věřím, že bude tentokrát daleko lépe připraven. Klidně může čerpat z tohoto článku. Kdyby snad nenašel nic lepšího. A nejen to. Ještě mu pár typů přidám.

Herman nepochybně bude zase plkat o dvou věcech

1 – o francouzsko-německém smíření

2 – o té kolektivní vině

To první jsem už pojednal výše. Francie je velmoc a svou nedotknutelnost ze strany historicky fatálního nepřítele si jednou pro vždy pojistila svým nukleárním arzenálem. Teprve až s ním v zádech režíroval de Gaulle onen historický průlom ve vztazích k Německu v  červenci 1962 s Konradem Adenauerem. Nic Lukáši Dolanskému nebrání, aby se Hermanna dotázal, kde vidí nějakou paralelu pro současnou ČR, která je hospodářsky naprosto závislá na Německu, s de gaulovskou Francií roku 1962…

Ohledně té kolektivní viny – osobně bych se Hermanna zeptal, jestli si myslí, že by šlo žalovat výrobce automobilů za smrtelné havárie jejich automobilů v letech po druhé světové válce a  chtít po nich odškodnění pro pozůstalé tehdejších obětí havárií, které přišly o  život jen proto, že tehdejší auta neměly bezpečnostní pásy, tedy dnešní nejzákladnější povinnou výbavu. Je to totiž argumentačně úplně ekvivalentní vykřikovat dnes o nepřípustnosti kolektivní viny hned po skončení II. světové války, jako požadovat pro tehdejší auta současný základní technický standard pro výbavu automobilů dnes!

Ale může být, že by takováhle jednoduchá a přímočará argumentace v této věci připadala (pro mne nepochopitelně) žinantní. V takovém případě mám pro něj záložní variantu – zeptal bych se, bohužel ministra Hermana, na jednoduchou věc – jestli pokládá za nepřístojné omezení na základě kolektivní viny i okupační správu Německa vítěznými mocnostmi s  tím, že byla vysazena z platnosti základní občanská práva obyvatelstva, které se muselo, bez možnosti cokoli namítnout, podřídit, kvůli důslednému uplatnění právě kolektivní viny, rozhodnutí okupační správy. Přesně v těch letech, kdy probíhal odsun. A  ještě pár let po jeho skončení.

Tohle by na Hermanna mělo stačit. Je to na Lukáši Dolanském. Já si rád tenhle týden počkám, jestli je, jak doufám, novinář nebo jen na provázku voděná loutka. Laťku si rozhovorem s Haškem nastavil sám. Hic Rhodus, hic salta – vlastně Hic Herman, hic salta! Lukáši Dolanský.

Málem jsem zapomenul. V reakci na návštěvu čínského prezidenta napsal bohužel ministr Herman na svém twitteru toto:

Tak jo, už začal dělat…. Řekl bych, že je čas, aby Daniel Herman jako ministr skončil. Sofort!