Díky pane Teličko, Vaše vysvětlení nemohlo být lepší!

Avatar
Původní autoři
Jiří Baťa

25. 5. 2016    (zasláno autorem)
Potrefená husa se vždy ozve, říká jedno přísloví. Stejně tak se ozval dotčený, dnes už europoslanec, pan Telička, svého času člen správní rady NWR, potažmo OKD, který (kteří) se dostal (dostali) do mlýna kritiky díky enormně vysokým, nepřiměřeným odměnám které, jistě za těžkou, náročnou, velmi odpovědnou práci od společnosti pobíral. Pan Telička se ve svém článku „Nemorální odměny od NWR? Je to trochu jinak“ snaží ospravedlnit a očistit od tohoto „ne zrovna férového“nařčení. 

Podle něj je všechno úplně jinak a jeho odměny jsou, jak tvrdí zasloužené a oprávněné. Zde je několik „(i)relevantních“ názorů či důvodů, proč si myslí, že odměny dostával zaslouženě.

Jako správný politik se v první řadě ohání názorem, že tyto útoky považuje za politicky motivované, což prý podtrhuje i formulace použitá ministrem Mládkem, který hovoří o „moralizování s láskou“. Pan Telička by mohl blíže vysvětlit, v čem je tento výrok „politicky“ obsažný, protože jako důvod pro politicky motivovanou kritiku je jako takový hodně mimo mísu. Nicméně, je to jeho názor, což od člověka jeho typu nikterak nepřekvapuje. Pan Telička s hrdostí konstatuje, že za dobu sedmi let, kdy v NWR působil, byla tato společnost pět let zisková a ztrátu přes veškeré úsilí poprvé vykázala až v roce 2013. Svým způsobem by mu to mohlo být ke cti, jenže už nezmiňuje, že od r. 2007, kdy byl do funkce ustanoven, NWR šlo pomalu, ale jistě do ztráty, až do kritického roku 2013, kdy vykázala výsledky v červených číslech. Pokud by byl pan Telička tak skutečně výkonný a úspěšný, jak v úvodu konstatuje, jistě by mohl učinit víc, aby se NWR rok od roku ve výsledcích pomalu ale jistě propadala. Neučinil a to i přesto, že odměny pobíral.

Pan Telička velmi skromně a možná i nerad podotýká, že výše odměn členů správní rady může někomu připadat vysoká. To má naprostou pravdu, ovšem jeho zdůvodnění, že jde o naprosto standardní odměny pečlivě dozorované soukromé firmy, je anachronismus. Podle něj pro firmu odváděl vysoce kvalifikovanou práci související s jeho znalostmi a zkušenostmi především z oblasti evropských agend, je jen jeho subjektivní názor na hodnocení své práce, která však nemusí být (a také zpravidla nebývá) relevantní. Nejsem politik, v evropských agendách se nevyznám, činnost pana Teličky nesleduji a neznám, nicméně se domnívám, že takovéto zdůvodnění je ryze účelové, aby prokázal, že jeho působení v mnoha, upřímně řečeno často i zbytečných funkcích (viz funkce v EU), mělo nějaké opodstatnění. Obecně to však či lze chápat či posuzovat, že ve správnou dobu byl na správném místě, že chytil správný vítr do plachet, který jej již dlouhou dobu nesou na vlně osobní, soudím snadno nabyté, osobní prosperity.

Je celkem logické, že se panu Teličkovi nelíbí vyjádření jak ministra Mládka, tak jiných subjektů, protože zpravidla nikdy nikdo není natolik čestný, aby přiznal svůj podíl na, v tomto případě krachu NWR-OKD. Pan Telička není výjimkou, že se proti konstatování faktů snaží vymanit. Totéž lze zřejmě očekávat i od dalších aktérů z NWR, pak se ale nabízí otázka, kdo tedy tento stav zapříčinil? Samo od sebe se to jistě nestalo a kdyby už vůbec nic, pak jsou zde právě ty nehorázné odměny z dob, kdy prosperita NWR zcela evidentně klesala, což i pan Telička přiznává. Přesto však pánové s NWR nejen své odměny nekorigovali a už vůbec ne zrušili a to přesto, že těžba vzhledem k poklesu cen uhlí evidentně ztrácela na efektivitě a firma šla prokazatelně ke dnu. Tuto skutečnost pan Telička nerespektuje a naivně se snaží prokázat, že ON si svou práci odpovědně odvedl a proto byly odměny zasloužené a už vůbec nebyly nemorální.

Obhajovat svou angažovanost a pochybnou úspěšnost své práce, jak to činí pan Telička, je výsměch lidem, kteří opravdu pracují a mají za sebou jasné, hmatatelné výsledky. Lidé, kteří jsou zaměstnáni 8 hod. denně v plném nasazení, mnohdy ve velmi rizikových podmínkách (viz samotní horníci), lidé, kteří vytváří hodnotu, ale kteří z ní mají jako zisk směšný zlomek. Pan Telička zcela jistě „do práce“, kterou vykonával ad.1 nechodil denně, ad.2 zcela jistě usilovně v plném nepracoval 8 hod., ad.3 už vůbec ne v podmínkách, jako zmínění havíři firmy, která jej tak štědře, bůh ví za co, odměňovala. A o tom to je, že jednorázové statisícové odměny nemohou mít opodstatnění v takto zdůvedněné vykonané práci notabene v podmínkách, kdy firma NWR zcela prokazatelně šla rok od roku v těžbě, výkonech, tržbách a zisku od deseti k pěti. Jenže v podmínkách (nejen) NWR nejsou rozhodující výsledky, ale faktický stav na kontě firmy. Mezi těmito lidmi existuje nepsaná loajalita, že dokud je z čeho brát, dává se „po hrstech“, přičemž loajálně kryjí nedostatky a jiné negativní skutečnosti, které by jim za regulérních podmínek neumožnili takové finanční transakce realizace.

Upřímnost a otevřenost pana Teličky je opravdu neobyčejná. Jako důkaze své aktivity a zájem o výsledky NWR poukazuje na to, že spolupracoval s odboráři v OKD ve snaze napomoci jejich strategii dalšího postupu a byl s nimi údajně v kontaktu i poté, co z NWR odešel. Co jej vedlo k takové zainteresovanosti, když už za to nebyl placen? A dá se tomu vůbec věřit a proč by to, bez odměny, dělal? Opatrnosti není nikdy dost, říkal si zřejmě pan Telička, a tak po svém nástupu do Evropského parlamentu se „uvědoměle“ vyvaroval jakýchkoliv věcných jednání s představiteli společnosti i vlády, aby se, nedej bože, nedostal do střetu zájmů.

Nakonec pan Telička sděluje svá moudra když říká, že ministr Mládek je ve funkci už dva roky a že tedy na řešení této krizové situace měl dost času. Aby celé kauze nějak odlehčil konstatuje, že hledání obětních beránků a „viníků“, resp. vyřizování si politických účtů je možná před volbami u veřejnosti populární, avšak k nalezení takového řešení určitě nepovede. Nezbývá, než panu Teličkovi nabídnout, aby se v kauze NWR znovu osobně angažoval, maje značné zkušenosti „hlavně“ z oblasti evropských agend! Ministr Mládek by jistě přivítal, kdyby přispěl relevantní radou a  svými zkušenostmi pomohl vytáhnout NWR ze situace, kdy (nejen) horníkům hrozí propuštění, nezaměstnanost a sociální nejistoty. Pokud má pan Telička takové kvalifikační a morální předpoklady, bylo by škoda je nevyužít. Nemám pravdu?