Fotbalový újezd Marka Pilného a zvláštní morální kritéria prohřešků v českém fotbalu

Avatar
Původní autoři


Luděk Prokop
17. 5. 2016
Nemám sympatie k moralistům, ať již se přehnané moralizování týká čehokoli. Mé životní zkušenosti mne přesvědčily, že ti nejzarputilejší moralisté mívají vadný charakter a jejich morálka bývá často hodně amorální. Marka Pilného znám pouze sporadicky od vidění. Působí dojmem slušného člověka, kterým nejspíš ve skutečnosti i je. První pohled na jeho extempore v roli čtvrtého rozhodčího, (dlužno dodat, který neřídí zápas), vzbudil můj smích. 


Vzápětí mi zatrnulo při představě, co s takovou prkotinou, (dle mého soudu prkotinou – při porovnání se skutečnostmi z časů již minulých, nebo i současných, viz výsledek 0:0 v Jablonci, při jedné střele na branku za celý zápas), provedou média. S prkotinou, přikrývající skutečné problémy v našem fotbalu, tolik viditelné v posledním kole naší ligy.

Konec konců, s prkotinami zakrývajícími podstatu věci, se zabývají naše média hlavně a především.

Marek Pilný se vyjadřuje ke svému “prohřešku“ decentně, aby si ještě více nepohoršil, sype si popel na hlavu a celkem obstojně vysvětluje i polehčující okolnosti, kterým lze věřit. V každém případě má pravdu, když tvrdí – „to, co se událo, bylo v danou chvíli moje osobní selhání, není to problém českého fotbalu“. Dovoluji si k tomu dodat, že problém našeho fotbalu je zcela jinde a to, co se událo, to selhání je víceméně o ničem, kdežto problém českého fotbalu, jak vidno nejen z výsledků posledního kola ligy a jak naznačuje hodně i vypovídající idylické foto Pelty, Horníka, Starky a Rogoze z Jablonce, je o tom podstatném.

S jistými výhradami vstřebávám pokorné vyjádření Marka Pilného ke slovům Miroslava Pelty „Škoda, že nemáme paragraf na trest smrti, ale jen doživotí,“ ve znění – „Rozumím jim z pozice, že byl pod velkým tlakem. Ale byla to, myslím, přehnaná formulace. Pravděpodobně vycházející z toho, že je nesmírně naštvaný. Ani v nejmenším se mu nedivím.“ Ano, rozumné vyjádření muže, který věnoval svému koníčku, fotbalu, mnoho volného času i úsilí a nemíní to všechno smazat pro ojedinělý újezd, jaký mnozí z nás již v životě překonali a mnozí jiní ani nezažili.
Málo platné ale v dané souvislosti nelze nepřipomenout vedle slov „Škoda, že nemáme paragraf na trest smrti, ale jen doživotí,“ jiná slova M. Pelty, a sice v podstatně skandálnějším případě, takřka v jiné dimenzi, než je prkotina kolem M. Pilného, a sice v případě, kterým se „bavila“ fotbalová veřejnost ČR, dokonce i při divadelním představení. K záležitosti „právo na druhou šanci“ povídá Pelta – A Horníkova minulost? „Udělal průšvih, za který byl potrestán. Každý člověk má právo na novou šanci a já ji Ivanovi dávám. Doba, kdy jeho jméno rozdělovalo fotbalový národ a kdy jeho vyslovení vzbuzovalo negativní reakce, je pryč,” odmítal Pelta, že by snad jeho krok mohl vzbudit v Jablonci a českém fotbale nevoli. Tato slova by rozhodně měla dávat šanci i Marku Pilnému, jehož prohřešek je v porovnání s jinými prakticky o ničem.