Brouk Pytlík
15.6.2015 Kosa zostra aneb vlkovobloguje.wordpress.com
Kapitola čtvrtá – „Malá osa času“:
(pokračování ze včerejška)
Je duben 2010. Vláda Jana Fischera zadává ve východních Čechách projekt „Zmapování a porovnání vnitrostátního systému pěstounské péče se systémy pěstounské péče ve vybraných evropských zemích se zřetelem na: a) výběr, podmínky, přípravu a vzdělávání pěstounských rodin b) standard podpůrných služeb pro pěstounské rodiny“(obecně detaily, dále viz)
Odborným garantem projektu je už v prvním dílu uvedený PhDr. Miloslav Macela. Mezi řešiteli projektu se kromě Zory Fídlerové a Ireny Tomešové z „Centra pro kvalitu a standardy v sociálních službách při Národním vzdělávacím fondu o.p.s.“ objevují v závěrečné zprávě též Klára Trubačová ze společnosti Lumos (její další působení v této společnosti dokládá (neaktualizovaný?) status Project managera na OdkazedIn), David Svoboda (ředitel) a Ria Černá z Amalthey (viz výše). Lumos je britská společnost založená J.K. Rawlingovou (vzpomínáte na klecová lůžka?) věnující se péči o ohrožené děti, přičemž velkou část jejich aktiv zahrnuje školící činnost. Podle webových stránek působí v Bulharsku, ČR, Moldávii a Spojených státech.
Zapojení Amalthey má, vzhledem k regionu Pardubického kraje, k němuž je projekt vztažen, jistou logiku. Stejně jako chrudimáka Macely. Vzdělávání od Lumosu má v ČR dnes na starosti Alena Svobodová, mezi členy jeho týmu nalezneme též Michaelu Svobodovou. V Pardubickém kraji na sociologické perspektivě rozdílů a podob elektronické a klasické hry již Lumos spolupracuje s neziskovkou Amalthea vedené, jak již víme, Davidem Svobodou. Mezi partnery Amalthey nalezneme kromě nadačního fondu Sirius a Lumosu též nadační fond J&T (ti například v lednu 2016 uspořádali seminář představující práci norské péče o děti).
28.5. až 29.5. 2010 probíhají volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.
13.7.2010 je jmenována vláda Petra Nečase s Jaromírem Drábkem na postu Ministra práce a sociálních věcí.
31.8.2010: Je zveřejněna závěrečná zpráva dubnového projektu (též).
6. října 2010 je do rejstříku zapsán obecně prospěšný spolek „Centrum pro transformaci“. Jeho zakladatelé se jmenují PhDr. Miloslav Macela a Mgr. Klára Trubačová z Benešova. Náplní činnosti této neziskovky mělo být:
– odborná podpora a služby péče o ohrožené děti a rodiny
– služby související s realizací a podporou transformačních ( změnových) procesů v systému služeb péče o ohrožené děti
– výkon a rozvoj služeb pro osoby s handicapem nebo osoby ohrožené sociálním vyloučením
– přímý kontakt s ohroženými dětmi a rodinami a podpora procesů deinstitucionalizace služeb v oblasti péče o ohrožené děti a rodiny
– vzdělávání a osvětová činnost v oblasti péče o ohrožené děti a rodiny
– poskytování odborné podpory nestátním neziskovým organizacím v oblasti péče o ohrožené děti a rodiny.
Během té doby se na MPSV se též stává ředitelem odboru rodiny a dávkových systémů jistý MPSV PhDr. Miloslav Macela. Vedoucím jemu podřízeného oddělení sociálně-právní ochrany dětí je pak jistá Mgr. Klára Trubačová.
Vyvolává to četné pochybnosti o střetu zájmů, které dnes, tak daleko jsme došli, by nechaly již mnohé v klidu. Naštěstí nás někdejší ministr Drábek mohl na už vzpomenutém zasedání senátu uklidnit. Ne, nešlo prý o vytvoření zákona, „abychom jej mohli školit v autorově ópeesce“, jak se zlí jazykové domnívali! Pana Macelu si pan Drábek vybral právě pro jeho schopnosti, aktivity a přivedl jej sám! A dokonce i (cituji) „Pokud tady bylo hovořeno o jménu paní Trubačové z určité nadace, je to shoda jmen s pracovnicí, která působí na ministerstvu práce a sociálních věcí, žádný příbuzenský vztah tam není.“
Je to jenom dobře. Nemáme důvod nevěřit ministrovi! Jinak by mohl vzniknout dojem, že na MPSV prosazoval vlastní zájmy pracovník Lumosu, či Macelova spoluzakladatelka ópéesky z Benešova. Jedna nebo druhá? Ne, bude třetí. Klára Trubačová je prostě jen běžně rozšířené jméno. Podobný profil na Facebooku je vždy třeba brát s rezervou, byť se tváří, že občas i žije. A nepodezírejme hned autora článku z ironie. On vážně chce věřit!
Samotný Macela nakonec nedopadl dobře. Alespoň coby úředník ministerstva práce a sociálních věcí. Po Drábkově pádu přichází do úřadu Ludmila Müllerová a novinářský tlak ji přesvědčí, že je její podřízený v těžkém střetu zájmů… Že si přivydělává školením vlastního zákona. I když on to tak neviděl. Výše zmiňovaná obecně prospěšná společnost „Centrum pro transformaci o.p.s.“ tak končí v roce 2014 v likvidaci. Zatlačme jí víčka a připomeňme si jen oba odkazované články Blesku ze žhavé současnosti (23. dubna a 3. června 2016)…
Mimochodem, kdo další stál v orgánech této bohulibé „ópeesky?“. Vraťme se k rejstříku.
Od samého založení jsou v jeho orgánech zaneseni Mgr. Klára Šimáčková Laurenčíková ze Strany zelených, Bc. Martin Šimáček (dříve Člověk v tísni, posléze ředitel Agentury pro sociální začleňování a externí pracovník na MŠMT i na MPSV) a Mgr. ANNA ŠABATOVÁ.
Připomínám – není úmyslem tohoto textu hodnotit samotnou práci či úmysly výše uvedených organizací ani jmenovaných lidí. Podstata článku leží jinde. Ve snaze zobrazit systém, kterým se novela zákona prosadila. Připomenout způsob, jakým byla připravena a o kom se dá zjistit, že stojí v pozadí. Těch podobností s probíhající debatou nad inkluzí je totiž nebezpečně mnoho! Včetně ignorování těch zaměstnanců, kteří ponesou největší zátěž a budou mít za úkol uvádět zákon v život. A tušíte správně – Macela a Trubačová nejsou hlavní jména.
Kapitola pátá – „Po vašich činech poznáme vás“:
Vraťme se ale k vám, k první z hrdinek našeho vyprávění. A dopředu upozorňuji, že nejde o skandalizaci vaší či skandalizaci lidí z vašeho okolí. Jde o popis skutků, činů a rozhodnutí, jak je přinášejí veřejně dostupné zdroje. Je na každém ze čtenářů, jak si vyhodnotí je i případné souvislosti.
Jsou roky 2014-15, a vy se nacházíte ve funkci ředitelky Odboru ochrany práv dětí MPSV. Tím pod vás spadly i ony diskutované Klokánky Fondu ohrožených dětí a vy je musíte řešit. Ne vždy se to daří optimálně. Stát se o nadpočetné děti ze zařízení FOD nepostaral vždycky řádně a existují případy naprosto nevhodného umístění (Například do výchovného ústavu). Inu, domov jako domov… Jedna velká rodina, chtělo by se dodat.
Každopádně si, ke svému bezmála šesti set tisícovému ročnímu platu (jste v problematice zkušená profesionálka), zasloužila od paní Marksové-Tominové dalších 127 tisíc navíc. Ne, nedřete „jako kůň“ blahé paměti, jen máte velké pracovní nasazení a plníte četné úlohy (zdroj).
Například vystupujete na semináři „Náhradní rodinná péče v praxi“ pořádaném Lumosem a Gabrielou Peckovou / TOP 09/ na půdě Parlamentu ČR za MPSV.
Od roku 2013 jste také členkou správní rady obecně prospěšného spolku „Otevřená společnost, o.p.s.“, který byl založen, jak nepřekvapivě – Sorosovou Nadací Open Society Fund Praha. Spolu s vámi je členem správní rady Otevřené společnosti též ředitel vašeho zakladatele, Robert Basch a dál tuto chobotnici snad raději sledovat už nebudeme ani ve směru OSF, ani ve směru dalších nevládek a nadací vedených dalšími lidmi z vašeho okruhu. Museli bychom například přemýšlet o vztahu mezi Open Society Fund Praha a Amnesty International ČR. Dopátrání se průniku obou skupin v osobě politologa Štěpána Vidíma Drahokoupila (zde například ve zprávě za AI) v podstatě nemá význam, střetávají-li se obě organizace už tak v rovině ideové.
17. dubna 2015 odvolává Jiří Dienstbier Martina Šimáčka z čela Agentury pro sociální začleňování.
23. dubna 2015 vydává AI tradičně nelichotivou zprávu „Chce to více snahy“. Ministr Chládek se proti zprávě v ČT ohradil, ministr Dienstbier se neohradil. AI se ohradila proti ohrazení ještě důrazněji.
Ministr Chládek při nejbližší šanci půjde. O rok později, 26.2.2016 znějí tóny omluvného žalu z ČR daleko pokorněji. I k těmto událostem se ještě vrátíme.
Ministr Dienstbier tedy i přes problémy s Agenturou pro sociální začleňování zůstal. Nějak se na něj pro toho Chládka zapomnělo. Na uvolněné místo se dostává jeho dosavadní podřízená a někdejší členka týmu ombudsmana Otakara Motejla (jehož zástupkyní Anna Šabatová byla) – Kateřina Valachová. Dochází ke změně i ve vašem životě. Ale zpět k naší hlavní hrdince – Odcházíte konat dobro na MŠMT a stáváte se vedoucí oddělení pro speciální vzdělávání. Ostatně, celá vaše dosavadní kariéra tímto směrem zjevně směřovala.
Neznáme většího odborníka na problematiku dětí se speciálními vzdělávacími potřebami! chtělo by se zvolat. Příčina tohoto kroku ovšem bude ležet jinde. Jak naznačila Klára Šimáčková Laurenčíkové v jednom z rozhovorů hodnotící éru ministra Chládka: „Jako negativní vnímá (míněna Laurenčíková) poměrně nelogické vřazení agendy inkluzivního vzdělávání do nově zřízeného odboru speciálního školství.“ Jistě, že je nelogické, má-li se vlastně polozrušit (i ministryně Valachová zručně využívá terminologického chaosu ve veřejném prostoru pro uklidnění, že „speciální školy se rušit nebudou“). Přesto to nikomu nebrání, povolat do odboru právě vás, ženu se zkušenostmi a dovedností prosazovat změny.
V září téhož roku se v „Otevřené společnosti“ stáváte předsedkyní správní rady. Mezi četné aktivity vašeho spolku tak patří například konference o rovném odměňování, za účasti paní ministryně Marksové-Tominové a pana Jiřího Dienstbiera, z jehož stáje pochází vaše současná nadřízená.
I váš soukromý život je naplněn podněty. Vaším manželem je právník a člen správní rady Transparency International a muž často spolupracující se zcela jistě nepolitickým Člověkem v tísni, jak má ostatně v popisu své práce i u svého zaměstnavatele, v právní kanceláři (nejenom) Pavla Rychetského. Jmenuje se Pavel Uhl. Proslul v roce 2009 jako zmocněnec popálené Natálky Kudrikové (v tomto případě – a bez ironie – kvituji jeho aktivitu v dobrém), dále obhajobou squatterů (dále třeba zde, o jeho postojích zde), žalobou na prezidenta Klause za velezradu v roce 2013, právní analýzou, proč „majitel nemovitosti nemá právní důvod neprodloužit smlouvu uživateli nemovitosti“ známé jako Klinika, a v neposlední řadě i obhajobou Kateřiny K. ve věci „nepřiměřeného zásahu policistů proti ní“ poté, co skočila jednomu z policistů na záda, když tento zasahoval proti jejímu příteli demonstrujícího proti demonstrantům demonstrujícím proti migrantům.
Za švagra tak získáváte Michala Uhla (1985), člena rady ÚSTR nominovaného zelenými (Stranu zelených na Praze 2 je dobré si pamatovat!) a schváleným především senátory za ČSSD snažícími se odpolitizovat ÚSTR důrazem na odbornost kandidátů (viz vyjádření Jiřího Dienstbiera o hysterii pravice). O té odbornosti je právě řeč, ne o „odstřeleném“ (a dnes také populárním D. Hermanovi). „Měla by skončit předpojatost,“ odpovídá Michal Uhl zcela „nezávislému“ Taberymu.
A Michalova odbornost a předpoklady pro danou pozici?
Proč hledat hned čerta na zdi! Nemusejí být hned historiografické. Jsou jistě dány jeho erudicí v rámci antropologie komiksu, kterýžto vyučuje (vyučoval) na FSV UK (V bakalářské práci z roku 2007 tak například odhalil rasový etnocentrizmus v komiksu o Tintinovi ). Také se orientuje v sociologické perspektivě rozdílů a podob elektronické a klasické hry, třeba v Sims 2 (magisterská práce, 2013). Ostatně, na UK je též místopředsedou akademického senátu FSV. Dále stihl být poradcem dvou ministrů a již druhé volební období je uvolněným zastupitelem na Praze 2 za zelené. Také je jako nezávislý odborník členem Rady vlády pro rovné příležitosti žen a mužů (v čele s… Jiřím Dienstbierem). Prý píše disertační práce na podobné téma.
Za švagrovou pak máte romistku a levicovou novinářku Alexandru Uhlovou. Asi nejautentičtější z rodiny.
Tchyní není nikdo menší, než současná ombudsmanka Anna Šabatová, držitelka Ceny Alice Masarykové za rok 2010 udělované velvyslanectvím Spojených států za boj za lidská práva, proslulá mimo jiné i pomocí Kláře a Anně Mauerové legalizovat existenci třináctileté Aničky, jinak též Adama, jinak též více než třicetileté Barbory Škrlové v kuřimské kauze. Aniž by přitom, coby úřední osoba – v té době ombudsmanova zástupkyně – na existenci domnělé a neevidované třináctileté dívky upozornila příslušné úřady, jak upozornil provozovatel klokánků Fond ohrožených dětí v čele s Marií Vodičkovou v červenci 2007 (Zda měla daná ztížnost vliv na pozdější vytvoření podmínek poškozujících právě FOD a následně jeho obvinění z nehospodárnosti lze jen spekulovat).
Do celé aféry byla namočena někdejším předsedou Strany zelených Jakubem Patočkou. Ten je od roku 2013 s řadou „zelených přátel“ členem ČSSD a spolu s Šabatovou (a několika dalšími) spouští po svém účelovém vstupu do strany iniciativu Volím ČSSD. A budu kroužkovat! s jejíž pomocí se snaží získat preferenční hlasy skupině v ČSSD kolem Jiřího Dienstbiera, Vladimíra Špidly, Michaely Marksové-Tominové či Lubomíra Zaorálka. Mezi „doporučenými“ je i Milan Chovanec. Jsou totiž „odolní proti lobování“ a vzešli z debat – mimo jiné – i se skupinou Idealisté mezi mladou sociální demokracií. (Ti se institucionalizovali na počátku roku 2015 jako Idealiste.cz.) Vtipné je, že právě touto iniciativou dotyční obcházeli vnitrostranické pravidlo, podle nějž si žádný kandidát strany nebude dělat soukromou propagaci.
Svým mlčením ve věci „Aničky“ každopádně Patočka s Šabatovou nevědomky prodloužili utrpení obou týraných hochů o osm měsíců. Vědomě obcházeli zákon, ať už byl jejich motiv jakýkoliv. Otázky Václava Moravce z 20.5.2007 s Annou Šabatovou, Marií Vodičkovou a náměstkem MPSV Mariánem Hoškem (tedy z doby, kdy skutečná totožnost „Aničky“ nebyla známa), nepůsobí jako bizarní panoptikum jenom dnes, při znalosti skutečného stavu (čas 9:47-39:34). To jen čas řádně prověřil Šabatové „víru“ (následné vstoupení Renáty Vesecké a ztráta kufříku s Krejčířovým spisem pak už jen dokreslují dobu). Za šílené ovšem považuji, s jakou vehemencí brání Šabatová tyrany před „fantasmagoriemi“, jež pomalu vyplývaly na povrch.
Chce vidět svět, jaký chce vidět. Kdo jej naruší, je terčem útoku, i kdyby jen ve studiu. Člověk se jen musí ptát, jak je možné, že po tak fatální chybě v úsudku dosedla o pár let později Anna Šabatová do křesla ombudsmanky.
Pro mladší ročníky připomeňme ještě jiný, pro vývoj naší země závažnější špek, na nějž manželský pár Šabatová – Uhl naletěl. Ve dnech 18.-20.11. 1989 čelili bájení Drahomíry Dražské, aby nakonec vypustili do světa falešnou zprávu o smrti studenta Martina Šmída na Národní třídě 17. 11.. Z materiálů ÚSTRu jasně vyplývá, že to byla dnešní ombudsmanka, kdo toužil uvěřit, byť zprávu vydal a zahraničním stanicím potvrdil její manžel a váš tchán Petr Uhl.
Ten samý Petr Uhl, který v době, kdy již vedete oddělení pro speciální vzdělávání na MŠMT, na Romea.cz otevřeně píše:
„Etnická segregace přece spadá pod zločin apartheidu a v různých formách (příprava, pokus či dokonaný trestný čin) se tohoto zločinu dopouštějí ti pracovníci školství, nejen školství speciálního, kteří vytvářejí či udržují segregované školy (míněny ZŠ praktické), a když to už dnes pod silným mezinárodním tlakem nejde, pak aspoň segregované třídy.”
A vy se k těm slovům ze své funkce nijak nestavíte. Jmenujete se Marta Miklušáková, vedete oddělení pro speciální vzdělávání a mlčíte, když váš tchán paušálně označuje pracovníky školství, nejenom speciálního, za zločince!!!
Ctěme zásadu, že příbuzné manžela jste si nevybrala. Manžela však ano. A – zcela upřímně, ono se ani nejeví, že by vám příslušnost k rodinnému klanu bránila v rozletu, ba právě naopak. Či že byste vedla s rodinou svého muže spory, byť víme, že špinavé prádlo se má práti doma.
V pokřiveném odraze vnímání naší společnosti se jevíte být jen koloritem. Bojovnicí za spravedlnost, rovnost a morálku, jež, jistě že pro dobro věci, jen využívá co se nabízí. Byť by to páchlo nepotismem a klientelismem afrického typu.
Proto se snad ani neptám, jak jste na tom na svém odděl****sociologické perspektivě rozdílů a podob elektronické a klasické hry****ení s odborností, a co pro vás speciální školství vůbec znamená. Protože vím, že neznamená nic a v takovém případě odbornost vážně není třeba pro úkoly, jež musíte plnit.
A už vůbec se nebudu ptát, jak se po slovech svého tchána můžete podívat všem učitelům, pracovníkům poraden a speciálním pedagogům do očí.
Obávám se totiž, že vy se nedíváte nikam. A oni za sebou žádný rodinný klan nemají. Ani ideové souputníky. Mají jen práci a spoustu starostí v ní.
V příštích dílech se podíváme na osud Kláry Šimáčkové Laurenčíkové a nejenom na ni.
Pokračování zítra.
