Vladimír Hricák
15.6.2016 Kosa zostra čili vlkovobloguje.wordpress.com
Vlkův úvod:
Články z Kosy přebírají, pokud mají zájem i jiné weby. Například Nová republika. Tamní editor pan Dvořák dnes ráno pustil na jejich sklo první díl seriálu Moje chandra. A hned tam přišla reakce. Kterou jsem se rozhodl přetisknout. Pro její závažnost a naprostou neinformovanost veřejnosti!!! Ačkoli, pokud je to pravda a já věřím, že ano, jde o obrovský skandál!!! Dle mého mínění. Ale úsudek si vytvořte sami.
Slovo přebírá nedobrovolný a neplánovaný autorský nováček na Kose – Vladimír Hricák. Kterému se cítím povinen omluvit hned dvakrát:
1 – že jsem si nevyžádal jeho souhlas k otištění
2 – že jeho příspěvek v archivu Kosy nebude v rubrice hosté, nýbrž v Prknu Brouka Pytlíka. Z tohoto titulu, že nebude od věci mít všechny informace na tohle téma pěkně pohromadě. Protože předpokládám, že se k tomu obrovskému informačnímu fundusu sem tam vrátíme
vladimír hricák 15. června 2016 6:48
Uvedu jeden příklad z vlastního života. Jsme šestnáct let pěstouny. Do systému náhradní rodinné péče (NRP) jsme vstupovali plni ideálů s mnoha a mnoha ujištěními státních úředníků, jak nám oni, ale i celý systém NRP bude pomáhat. Od roku 2013 platí novela zákona č. 359, o sociálně právní ochraně dětí, která se bytostně dotkla i pěstounské péče. Zde se je nutno pozastavit. Pěstounské péče jsou v současnosti tři druhy. Dlouhodobá pěstounské péče, která se rozděluje na
– příbuzenskou
– nepříbuzenskou
– pěstounskou péči na přechodnou dobu (PPPD).
V médiích byla v určitou dobu prezentována celá řada případů selhání pěstounů. Vyjma jediného případu se všechny ostatní bez vyjímky týkaly příbuzeneckých pěstounů. Proč? Protože nepříbuzenečtí pěstouni procházejí poměrně složitým systémem výběru a prověřování. Příbuzenečtí pěstouni se jimi stávají v okamžiku svého souhlasu, bez složitého zkoumání jejich způsobilosti. Pěstouni si stěžovali na nedostatečné financování. Pěstounské dávky se skládají totiž z odměny pěstouna a příspěvku na potřeby svěřeného dítěte. Od roku 2006 až do roku 2013 nebyly valorizovány, přesto, že inflace v uvedeném období dosáhla 15%.
A tady se konečně dostávám k jádru problému. Zmíněná novela sebou přinesla povinnost všech pěstounů podepsat Dohodu o výkonu pěstounské péče s Doprovodnou organizací.
Těmi se většinou staly nově vzniklé neziskové organizace, pobírající na každou pěstounskou rodinu roční příspěvek 48 tisíc.
Ze zákona jim vyplývají pouze dvě povinnosti. Pěstouny celoživotně vzdělávat v rozsahu 24 vyučovacích hodin ročně a každý druhý měsíc kontrolovat, se zdůvodněním výše uvedeného selhání pěstounů a každý druhý měsíc kontrolovat. A tak se rozjel skvělý byznys pro určitou skupinu lidí. Peníze, které měly původně dostat pěstouni na dodatečnou valorizaci, skončily v kapsách těchto organizací. A jde o maličkost. Při současném počtu se jedná o cca 3/4 miliardy ročně, s progresí růstu až na dvojnásobek. Často tam funguje reciproční „já na bráchu, brácha na mě“. Rektoři provádějící školení pobírají za půldenní školení honoráře v desítkách tisíc Kč, jsou často kamarády, či dokonce příbuzní šéfů těchto organizací, tak že peníze zůstávají v úzkém „rodinném“ kruhu. Tak že pěstouni dále dofinancovávají potřeby svěřených dětí ze své odměny pěstouna, resp. platu pracujícího partnera, zatímco daňový poplatník financuje bezstarostný život další skupině pijavic. Vím, můžete namítnout, děti do ústavů a pěstounskou péči zrušit. Jenomže ústav nikdy tyto odložené děti nenaučí to, co zvládají jejich vrstevníci v biologických rodinách. Sebeobsluhu, hygienické návyky a hospodaření s penězi. A v neposlední řadě vyjde pěstounská péče na cca 1/3 toho, co stojí daňové poplatníky péče ústavní.
