Honza (zpověď žáka zprostředkoval Jiří Baťa)
23. 6. 2016 Czech Free Press
Menuju se Honza. Sem žákem 5. třídy. Chtěl bych vás seznámit s naší školou a taky vám vyprávjet, co sme se dnes učili. Naše škola je velmy moderní a pokroková, protože je inkluzivní. Inkluze je, když se všichni učí spolu v normální škole. Romové, bílý, cizinci a postižené děti, všychni spolu v jedné třídě, neni tu žádná disgryminace. V naši třídě je nás celkem 12 žáků a kromě učitele tu s námi souještě 3 paní asitentky a jedna pani psicholožka.
Ted vám všechny moje spolužáki představim.
V první lavici u okna sou dvě holki – Lucka a Rebeka. Ve druhé lavici sedí Milan Tancoš a Jozef Žigo. Jsou to Romové. Nebaví je moc sedět v lavici, tak většinou běhaj po třídě, nebo si s paní asistentkou hrajou vzadu a zpývaj romské písně. Dříve pořád s dalšími Romy čekali před školou a od ostatních si něco půjčovali,hlavně mobili a peníze. Mě jednou odtáhly do křoví a půjčili si moje peníze a bundu. Ale o tom nám naše paní ředitelka zakázala mluvit a dnes už nesmíme do školi nosit nic drahého. Jejich rodiče to prí maji těžké kvůli disgriminaci a rasizmu.
Naše škola pro romské žáky každý rok koupí nové mobili a tablety a taky jim dává kapesné. Jinak sou všichni hrozně nadaný a chytrý, hlavně na hudební a výtvarnou výchovu. Mají samé dobré známki. Ve třetí lavici sedí Štefan. Je mentálně postižený. Vedle něj sedí jeho specijální asistentka Renata, která mu se všým pomáhá a utírá mu nudle a sliny. Mluvit nedokáže, jen vydává různé zvuky, ale všichni víme, že je úžasně chytrý. Dostává totiš samé jedničky. Učitelky říkají, že je pro naši třídu velkým obohacením.
V první lavici u dveří sou Monika a David. Ve druhé lavici u dveří sedím já a vedle mě Mustafa. Jeho rodiče přišly z Afgánystánu. Ve třetí lavici je Alžběta. Je postižená s daunovým syndromem, ale je hrozně chytrá. Má nejlepší známky z celé naší třídy. Vedle ní sedí její asistentka Martina. Ve čtvrté lavici sedí Lukáš a vedle něj Manu. Manu je tu nový. Přišel k nám před 2 měsíci a jeho rodiče sou z Afriki. Pamatuju si na jeho první den u nás. S naší třídní sme uspořádali uvítací párty. Všichni sme se s ním museli obejmout a poděkovat mu, že se přistěhoval do naší země, protože naše země i naše škola patří fšem! V poslední lavici sedí naše třídní psicholožka. Pomáhá nám a řeší různé problémi. Minulý týden Lucka z první lavice nechtěla dát napít Milanu Tancošovi, tak jí paní psicholožka musela vyšetřovat pro podezření z podvjedomého rasizmu. Lucka se pak musela Milanovy omluvit. A co sme se dnes učili?
První hodinu byl zeměpis. Pani učitelka nám vyprávěla o islámské kultuře. Na koncy hodiny nás vizkoušela z toho, co sme si zapamatovali. Všichni dostali jedničku. Druhá hodina byla matematyka. Učili sme se malou násobilku. Až senaučíme malou, tak v 6, nebo 7. třídě začneme s velkou násobilkou. Už se moc těším. Také si mě pan učitel vizkoušel u tabule. Zadal mi deset příkladů a správně sem spočítal tři. Dostal sem dvojku. Po mě šel k tabuli Oláh. Pomáhalamu pani asistentka a dostal jedničku. Je fakt dobrej. Třetí hodinu sme měli Občanskou výchovu.
Přišli k nám studenti z Člověka v Tísni a měli sme přednášku o lidských právech a disgriminaci lidí s odlyšnou orientací. Na konci hodiny nám paní učitelka pustila pohádku. Bylo to o dvou gayích co se zamilovali a narodil se jim malí černoušek. Moc se mi pohádka líbyla. Čtvrtá hodina byla Čeština. Učili sme se romskou básničku. Nakonci hodiny sme jí společně recitovali a všychni dostali jedničku. Poslední hodinu byla hudební výchova. Učili sme se zpívat romské písně. Nejlepší byli Milan Tancoš a Oláhovic. Dostali jedničku a pochvalu. Tak to je moje třída.
Naše třídní říká, že inkluzivní škola je nejlepší a nejmodernější. V normálních školách, kde sou jen normální běloši, tam prej má hodně děcek čtyřky a pětky. Ale v naší inkluzivní škole máme všichni jenom jedničky a dvojky. Dysgriminace u nás prostě neekzistuje. Každý má právo na úspěch a vsdělání !
Tak ahoj. Honza.
