Alexej Kuprijanov
2.6. 2016 Outsidermedia
Masové protesty na Okinawě, které vznikly kvůli surovému zabití dvacetileté dívky, jíž americký pracovník vojenské základny nalákal k sobě do auta a uškrtil, jsou vedeny pod hesly „Američané, nikdo vás tu nepotřebuje“ nebo „Balte se k sobě do USA“. Incident se stal v předvečer návštěvy Baracka Obamy v Japonsku.
Na ostrově patří 10 procent veškeré půdy (18 procent území) americkým vojenským objektům. Pro ostrov je to těžké břemeno. V období korejské a vietnamské války byl ostrov překladištěm a byly na něm americké „superpevnosti“. V období studené války na něj bylo tajně dovezeno asi 1200 jaderných hlavic. Byla tam i tajná základna CIA s vězením pro obzvláště závažné vězně a připravovali se tam bojovníci amerických spojeneckých států a partyzáni určení k bojům proti nepřátelským režimům.
Vleklá ozvěna války
Před válkou žilo na Okinawě mezi 300 a 500 tisíci obyvatel. Na konci války se počet snížil na méně než 200 tisíc. Někteří zahynuli po americkém bombardování a ostřelování, někteří byli ještě narychlo mobilizováni a další na nátlak japonské vlády spáchali sebevraždu. Ty, co zůstali, zavřeli Američané do koncentráků.
Na Okinawě nemají rádi ani japonskou vládu. V roce 1951 je podle jejich názoru zradila, když podepsala souhlas dát ostrov pod americkou vojenskou správu. Neplatila tam japonská ústava ve věci svrchovanosti lidu a občanských práv. Pokud to americká armáda potřebovala, vyvlastnila půdu pro vojenské základny, a ti, kteří se vzpírali, dosáhli jen zboření svých domů. Obyvatelé sice v roce 1972 zvítězili, ale vláda opětovně souhlasila se zachováním amerických základen.
Tři v autě a letadla
Okinawským došla trpělivost, když si v roce 1995 tři američtí vojáci najali auto, unesli a znásilnili a nakonec zbili dvanáctiletou školačku. Místním lidem ještě zůstává v paměti, jak v době bitvy o Okinawu a při následující okupaci američtí vojáci konali masová násilí.
Olej do ohně přilil cynický výrok admirála Macka: „Ano, jsou to prostě hlupáci. Za peníze, které vydali za pronájem auta, si mohli tuto dívku ‚koupit pro všechny’“. Masové protesty měly za následek snížení vojenské hodnosti generála Macka a jeho předčasné penzionování. Tři násilníci byli souzeni japonským soudem. Dva z nich, kteří vinu přiznali, dostali po sedmi letech vězení, a ten, který nepřiznal, dostal 6,5 roku. Na svobodu šli v roce 2003. Třetí násilník, ten co svou vinu nepřiznal, v roce 2006 – už v USA – znásilnil a uškrtil svou známou a poté si podřezal žíly.
V roce 2013 japonský soud uložil dvěma americkým námořníkům devět a deset let vězení za znásilnění a okradení místní opilé ženy.
Existují i další delikty. Sexuální násilí není jedinou příčinou, proč Okinawané nemají Američany rádi. Na ostrově je mnoho amerických vojenských letišť a americké letouny pravidelně padají. V roce 2004 spadl přepravní vrtulník na kampus Mezinárodní univerzity Okinawa. Naštěstí byly prázdniny a tak se nikomu nic nestalo. Američtí vojáci místo dopadu zablokovali a nevpustili tam ani místní policii. V průběhu posledních let se na ostrov nebo vedle něho zřítilo osm vrtulníků a sedm vojenských letadel. Obyvatelé se ze všeho nejvíce obávají konvertoplánů Osprey, které se vyznačují vysokou nehodovostí.
Moroň proti Rumsfeldovi
Letiště Futenma je známé jako nejnebezpečnější vojenská základna na světě. Letadla z něho vzlétají přímo nad budovou základní školy.
Po události se znásilněním v roce 1995 souhlasil Washington s vrácením Futenmy Japonsku za náhradu, jíž byl určen záliv Henoko. Jenže to je jediné místo v Japonsku, kde žijí silně ohrožení mořští živočichové moroni, na Okinawě posvátní. Na Okinawě trvají nepřetržité protesty. Na místě, na kterém měla být postavena základna, protestovali občané vsedě, nejdelší protest tohoto druhu ve světě. Aktivisté zablokovali příjezd lodím, které měly udělat před výstavbou průzkum. Davy lidí znemožňovaly u výjezdů z vojenských základen průjezd stavební technice. Došlo to tak daleko, že v roce 2008 rozhodl jeden z oblastních soudů v Kalifornii výstavbu v zálivu Henoko zakázat.
Raper Kakumakusaka
Podle průzkumu v roce 2012 považuje 74 procent Okinawanů cizí vojenskou přítomnost za okupaci. Za nového gubernátora ostrova byl zvolen bezpartijní aktivista Takeši Onaga, v jehož volebním programu byl boj s americkými vojenskými základnami.
Před branami amerických vojenských základen Camp Gonsalves, Camp Schwab a Futenma se dennodenně konají protesty. Sjíždějí se na ně lidé z celého Japonska. V září 2012 se na protestu proti rozmístění konvertoplánů Osprey shromáždilo přes 100 tisíc demonstrujících. Nejzuřivější demonstrující jsou staří lidé.
Mladé pokolení své rodiče podporuje, ale běžně chodí do zaměstnání a shromáždění se nemůže účastnit. Protesty vyjadřuje jinak. Třeba tím, že podporuje vystoupení japonského rapera Kakumakusaky, když hovoří o okupaci ostrova Američany. Má i další způsoby odmítání Američanů na ostrově. Akce se koordinují pomocí sociálních sítí, tak jako tomu bylo při zorganizování protestu při návštěvě americké velvyslankyně Caroline Kennedyové.
Ostrovany rovněž dráždí snaha Tokia obnovit dřívější vojenskou moc. Naomi Kindzo, člen „Nové vlny naděje“ říká: „Vláda nám tvrdí, že nás chce chránit před Čínou. Ale vždyť ne Čína, ale USA a Japonsko porušovaly naše práva po desetiletí. Naše daně by měli dávat na vzdělávání a na zdravotnictví a ne na stavbu nových základen.“
Dosud však vláda v Tokiu nehodlá obětovat přátelství s Washingtonem pro zájmy obyvatel daleké prefektury. Přestože nový gubernátor Onaga uvalil veto na přemístění základny v Hanoko, výstavba pokračuje jako dříve.
Zdroj: Lenta.ru
