Politika je podvod

Avatar
Původní autoři

O. Tuleškov
13. 6. 2016   České národní listy

Politika je podvod, prohlásil P. Bělobrádek, zřejmě s trochou, a jedno zda větší nebo menší. ironie i nadsázky, v jednom z nedávných rozhovorů, který je dokonce na videu. Pan Bělobrádek má videa rád. Jedno již dříve poslal na sjezd „sudetoněmeckého landsmanšaftu“. Že nebylo dostupné české veřejnosti? To je téměř již pravidlem i v jiných případech. Dozvědět se něco z kroků, jež pan Bělobrádek dělá vůči sudetům, můžeme se dočíst v jejich tisku nebo na dotaz učiněný na základě zákona o svobodném přístupu k informacím. Odpověď však zpravidla kulhá na obě nohy, zákon sem, zákon tam. Stejně si řekneme, jen co chceme.

Téma, politika je podvod, je na světě, ať již to jeho autor myslel třeba nevážně. Má pan místopředseda vlády a předseda KDU pravdu? Myslím si, že rozhodující je, kdo konkrétně a jakou politiku “dělá”. V politice jsou jistě i „skrytí podvodníci“. Jakou asi mohou dělat politiku? Na druhé straně jsou lidé čestní, obětaví. K takovým patřil i dr. Jan Šrámek. Dlouhá léta stál v čele Křesťanskosociální strany, jíž založil, a následně ještě déle předsedoval Československé straně lidové. Šrámek bezesporu patří k našim předním politikům a státníkům, na které v dobrém vzpomínáme. Zasloužili se o stát, národ i obyčejného člověka.

Jaké aktivity a činy jsou s jménem dr. J. Šrámka spjaty? Jako první přední katolický politik se prohlásil v roce 1918 pro samostatný československý stát, jemuž zůstal věrný až do smrti. Odmítal námluvy i německých křesťanských sociálů. Viděl jejich odstředivé tendence, jež oslabovaly naši státnost. V oblasti zahraniční politiky se J. Šrámek, i celá ČSL, postavil za spojeneckou smlouvu se Sovětským svazem, jež byla vázaná na dřívější dohodu, jíž ČSR uzavřela s Francií. Byl jedním z těch, kteří se rozhodujícím způsobem zasadili o zvolení E.Beneše prezidentem. Oba státníky nerozlučně pojily přátelské vztahy. V období Mnichova stála ČSL, až do místních organizací, na pozicích obrany státu proti henleinovcům a jejich německým sponzorům. V době, kdy A. Hitler prohlašoval, že E. Beneš musí odejít z prezidentské funkce, jeho nacističtí nohsledi vyhrožovali zbytkové republice nedozírnými následky, pokud jen ještě delší dobu setrvá ve svém úřadě.

Po odchodu prezidenta Beneše do exilu, následovala jej celá řada českých i slovenských politiků, samozřejmě i těch lidoveckých. V Londýně se stal J. Šrámek předsedou čs. vlády v exilu. Jeho vláda se podílela od počátku i na dekretální normotvorbě. Za dekrety prezidenta republiky stál i F. Hála, věrný přítel a lidovecký funkcionář, který zastával funkci místopředsedy Státní rady, jež byla provizorním parlamentem. Dále též i dr. Procházka. I oni se zúčastňovali diskusí o odsunu Němců z republiky po druhé světové válce. Prezident E. Beneš v roce 1945, již v osvobozením Československu, podepsal několik dekretů, které všechny se těšili lidovecké podpoře. ČSL jako celek stála za odsunem německého obyvatelstva z ČSR.

J. Šrámek byl velkým čs. státníkem a politikem. Jsem přesvědčen, že pro něj nebyla politika, jíž dělal, podvodem. Podvodnou politiku nedělal TGM, ani E. Beneš. Zásady, které hlásali, byli vždy v příkrém rozporu s politickou podvodností. Pro upoutání pozornosti veřejností nemuseli nikdy tito velcí mužové ze sebe dělat cirkusové klauny, nemuseli se podbízet a hrát různá divadélka.

Jinak je tomu, když se podíváme na činnost pana P. Bělobrádka, dvojjediném předsedovi KDU a místopředsedovi vlády ČR. Má zcela jiný vztah k čs. státu, národním zájmům. Jeho „politika“, jak jsem přesvědčený, je přímým protikladem té šrámkovské. Pro ilustraci jen drobná, příkladná úsměvná tvrzení pana dvojjediného. V „Sudetském domě“ v Mnichově se scházejí politici CSU a představitelé bavorského veřejného života. Takže pro pana Bělobrádka primárně není „Sudetoněmecký dům“ sídlem „sudetoněmeckého landsmanšaftu“. Pan B. Posselt je pro pana Bělobrádka předním politikem CSU, nikoliv tedy předsedou a mluvčím SL. A tak bychom mohli pokračovat dále. Nechci se zabývat panem kulturmistrem D. Hermanem. Své již dostal. Ale i zde zřejmě platí, jaký pán, takový krám.

Nebudeme sahat panu Bělobrádkovi do svědomí. Ale když řekl, že politika je podvod, jistě věděl, o čem mluví. I když tímto výrokem chtěl třeba i upoutat pozornost, jíž se jeho straně v pozitivním smyslu dostává jen málo. Preference nejsou zrovna nějak vysoké. Nemůžeme a ani nechceme mu to rozmlouvat. Klauna ze sebe málokdo rád dělá. Řekněme jen, že každý sám sobě je nejlepším soudcem.

Zatím co na dr. Jana Šrámka budeme vzpomínat s úctou a vděčností další desítky let, u pana P. Bělobrádka tomu tak nebude, i když nám v blízké budoucnosti sehraje ty své nejlepší kousky. Sám se rozhodl pro roli, jíž hraje, Sejde z očí, sejde z mysli. To ještě v tom lepším případě.

Dr. O. Tuleškov