Ruský doping a naše pokrytectví

Avatar
Původní autoři

Pavel Letko 
24. 6. 2016  E-republika
Chceme-li trestat Rusko, trestáme je zároveň i za naše hříchy. Neblahou praxi dopingu a vlády mamonu rozšiřujeme o pěstování mezinárodního nepřátelství. Taková degradace olympijské myšlenky tu tedy opravdu ještě nebyla.
 

Rozhodnutím Mezinárodní asociace atletických federací (IAAF) potvrzené Mezinárodním olympijským výborem (MOV) nesmějí ruští atleti na nadcházející olympijské hry v Riu. Jde o kolektivní trest a rozvinutí ekonomických sankcí i do oblasti sportu? Na první pohled to opravdu vypadá na především politické rozhodnutí, a do jisté míry jím nepochybně je. Kdyby totiž šlo o dopující systém v USA, nepochybně by se nikdo z MOV ani IAAF ničeho takového neodvážil. Vystavil by se totiž riziku ztráty občanství své země. Jinak by se totiž jeho původní vlast ocitla v nebezpečí importu demokracie a čistého sportu z USA na křídlech dronů, neviditelných bombardérů, chytrých humanitárních bomb a dalších technických vymožeností nejzápadnější, nejčistší a nejdemokratičtější demokracie. Takový tlak by pochopitelně každý sportovní funkcionář nevydržel a raději by se držel osvědčených postupů individuální odpovědnosti sportovců místo kolektivních trestů celým státům. Na druhou stranu, pokud se to netýká zrovna USA a Izraele, podobný kolektivní osud by mohl potkat většinu členských zemí IAAF.

Pokrytecká civilizace

Nejde tu totiž primárně o politiku, ale o pokrytectví naší západní civilizace. Kdyby nebylo insiderů a zrádců celého pokryteckého (anti)dopingového systému, nebyla by ani mezinárodní aféra. Ostatně ani ti insideři by nestačili, hlavní protagonistka Julie Stěpanovová ohlásila rozšíření dopingu v Rusku (ovšem až poté, co byla sama usvědčena) již dříve a bez nějaké zvláštní pozornosti. Jenže pak se toho chopila německá televize ARD. Nakonec však nebyly rozhodující jen důkazy, které se svým mužem obstarala, ale také to, že v pasti se ocitli i vysocí funkcionáři nejen ruské, ale i světové atletické a protidopingové asociace. Podívejte se na dvojí metr oficiální tabulky antidopingových testů WADA.

Postup je vlastně vždy stejný. Usvědčené hříšníky je třeba co nejpřísněji potrestat, skandalizovat a pokud možno doživotně vyloučit ze „slušné“ společnosti. Onu „slušnou“ společnost ovšem představují velmi často hříšníci ještě horší nebo stejní, avšak mají tu kliku, že zrovna nejsou usvědčeni.

Vyhoďme je z kola ven

Takové nechutné pokrytecké divadlo vidíme nejen ve sportu, ale i v politice. Mega-zloději dávali v našem parlamentu ruce pryč od „prohnilého“ Ratha, státní zástupce Jirát připomínal svým projevem prokurátory let padesátých. Tehdy lidské kreatury soudily „zrádce lidu“. Patent na takové pokrytectví ovšem nemají jen soudci, prokurátoři či funkcionáři „komunističtí“, ale je vlastní podvodníkům všeho druhu. Podvodníků nikoliv ve smyslu trestně právním, nýbrž v obelhávání vlastního svědomí. Smutnou zkušeností je, že naše společnost právě takové tvory s hroší kůží deleguje do čela spolků, politických stran, asociací, federací a dalších skupin všeho druhu. Jak jde o peníze, svědomí jde stranou. Postižen tedy bývá i tzv. neziskový sektor, kde, jak by se zdálo, již z názvu sice teoreticky nejde o zisk, ve výsledku však jde o prachy tak jako vždy „až v první řadě“.

Příčiny

Neřešitelný rozpor, kdy jde ve sportu a ve vrcholovém zvlášť především o peníze a o politický vliv. Proti tomu stojí ideály, kterými se sport honosí. Tato kombinace plodí nevyhnutelně pokrytectví. Nemůžeme mít totiž obojí. Na prvním místě nemůže sedět zároveň mamon a politika, a zároveň svědomí, spravedlnost, pravda či další pozitivní ideály. Pokud má jít ve sportu o zušlechťování těla a ducha, nemůže být zároveň součástí tohoto procesu miliardový byznys spojený se studenou válkou. Podobně je tomu s politikou a dalšími oblastmi života. Je-li osou a hlavním ukazatelem našeho úspěchu rostoucí HDP vyjádřené v korunách, nemůžeme čekat nějakou spravedlnost, pravdu nebo dokonce lásku. Vysoký růst HDP nám může přinést rychlejší auta, tady alespoň některým. Nemůže nám však přinést pokoj v naší duši. Sportovní či ekonomické výhry mohou být sice zajímavé, ale nikoliv uzdravující. Naše společnost je založena na podvodu, a proto jsem obzvláště znechucen podobnými odsudky, které vyjádřila IAAF i MOV.

Každý hájí svou židli a dobré bydlo

Místo toho, aby usilovali o navrácení sportu ke svému původnímu ušlechtilému poslání, pokrytecky odsuzují druhé, jen aby sami mohli dále sedět na velmi dobře placené židli. Nyní dokonce plivli paušálně na všechny sportovce Ruska, místo toho, aby si nejdříve zametli před svým zaneřáděným bafuňářským prahem. Konají tak to, co je vlastní celé naší západní civilizaci. Přezíravý postoj k „těm druhým“, absence elementární pokory, empatie a sebereflexe. Jen tak můžeme vylučovat sportovce Ruska za doping, přestože dopingové skandály sportovců z jiných zemí nepolevují úplně stejně. Jenom tak můžeme humanitárně bombardovat a rozvracet celé země, plkat o individuální odpovědnosti a kolektivně vyhlazovat celé Fallúdže a Gazy.

Naše společnost je založena na podvodu hlásaných ideálů a žité reality, která je s těmito ideály v naprostém rozporu. A tak vrcholový sport dávno nepěstuje harmonii těla a duše, stejně jako politika nespravuje věci veřejné, věci „polis“ pro blaho obecné, nýbrž je nástrojem seberealizace a blaha především vlastního. Chceme-li trestat Rusko, trestáme jej zároveň i za hříchy naše. Neblahou praxi dopingu a vlády mamonu rozšiřujeme o pěstování mezinárodního nepřátelství. Taková degradace olympijské myšlenky tu tedy opravdu ještě nebyla.

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu E-republika přispět, klikněte zde. Děkujeme!

Související články: