Mirko Raduševič
23.96. 2016 Svět
Soros přijel do Londýna varovat před Brexitem. Vidí v odchodu Británie z EU možnost, že se Rusko stane supervelmocí. Mimo jiné uvedl, že vztahy Západ – Rusko by se vyvíjely jinak, kdyby MMF vyslechl jeho rady. Evropa – EU její budoucnost? Vše podle amerického finančníka záleží na osudu Ukrajiny.George Soros promluvil na večeru pořádaném v londýnském klubu Chodorchovského Open Russia. Své mínění o důsledcích Brexitu srovnal s tím, že se jedná o podobnou situaci, jako když se rozpadl SSSR a začala se rozvíjet Evropa. Tentokrát k tomu má dojít opačně a Rusko čeká velká budoucnost.
Tím také osud Evropy, respektive Evropské unie, je podle Sorose závislý na osudu Ukrajiny, kterou si Unie vzala na svá bedra. Americký finančník vyslovil rovněž svůj názor na Majdan a uvedl, že se Ukrajinci nechali unést nacionalismem posíleným snahami o sebeurčení. „Jednalo se o vzpouru proti ruskému imperiálnímu nacionalismu, proti Janukovyčovi – pomahači Ruska, který naprosto závisel na Putinově podpoře,“ řekl George Soros a je přesvědčený, že Putin našel bolavá místa Ruska. „Putin představuje určitou formu nacionalismu, který má v Rusku svůj ohlas,“ pokračoval dále finančník. Mimo jiné litoval také toho, že MMF dříve neposlechl jeho rady a místo aby peníze dával na řešení určitých úkolů, jako je například nezaměstnanost, byly peníze dávány vládám jednotlivých zemí.
Brát vážně Sorosovy prognózy a Obamova prohlášení?
Výhledy miliardáře maďarského původu bere finanční svět poměrně s respektem. Jiné však je to, když Soros do finančnictví zamíchá politické koření. Člověk neví, na čem je. Jestliže nyní předvídá zářnou budoucnost Ruska, tak letos v únoru ještě předvídal naprostý opak. „Podle centrální banky musí Rusko zaplatit v rozmezí leden-září roku 2017 přinejmenším 60 miliard dolarů zahraničních dluhů…Putinovu režimu hrozí krach,“ píše George Soros v článku pro Project-syndicate a dodal, že to je důvod, proč si Kreml přeje krach EU. Svoji prognózu dokazuje tvrzením, že popularita Putina odvisí pouze od „smlouvy se společností“, podle které hlava státu zajišťuje finanční stabilitu a stálý životní růst. Rozpad EU by proto Putin vítal, neboť by to znamenalo rozpad protiruských sankcí: „Putin by z rozpadu EU měl značné ekonomické zisky,“ psal ještě v únoru Soros a připojoval v tomto tezi o možném spojenectví Ruska s IS, aby Evropa trpěla utečenci. Nazval to Putinovou geniální taktikou – „ingenious tactics“.
Rusko za slabou a regionální velmoc prohlásil na jaře 2014 prezident Barack Obama: „Rusko je regionální mocností, která ohrožuje některé ze svých bezprostředních sousedů – ale není projevem jeho síly, nýbrž slabosti.“ Americký prezident v roce 2014 po referendu na Krymu odpovídal na otázku, zda Rusko je pro USA největším geopolitickým nepřítelem. Přiznal, že odtržení Krymu nešlo ze strany USA zabránit.
Letos v lednu se Vladimir Putin k tomuto Obamovu vyjádření vrátil v rozhovoru pro německý Bild, kdy naopak vyčetl americkému prezidentovi, že se USA považují za „výjimečnou zemi“, za cosi extra a nebral tehdy toto prohlášení vážně. Doplnil to: „Každá hlava státu má právo vyjádřit svůj názor. Barack Obama tvrdí, že Američané jsou ´vybraným národem´. To ale nepovažuji za seriózní.“
Oklikou se Putin k „měření sil“ mezi USA a Ruskem opět dostal minulý týden na jubilejním 20. Mezinárodním ekonomickém fóru v St. Peterburgu (SPIEF), kdy prohlásil, že považuje USA za jedinou supervelmoc, ale kvůli tomu by se Američané neměli vměšovat do vztahů mezi Moskvou a Bruselem a vůbec ne do ruských vnitřních záležitostí.
Ruské mínění a mínění o Rusku
Dřívější Sorosove prognóze než té nové o supervelmoci se blíží názor Rusů na svoji budoucnost. Putin ještě v lednu prohlásil: „Rusko nepretenduje na roli supervelmoci. Je to drahé a je to k ničemu.“ Skutečně to nemá zapotřebí, neboť co se týče domácí image, podle průzkumu veřejného mínění společností VCION 75 procent Rusů si myslí, že Rusko má ve světě velký vliv. Z tohoto počtu dotázaných 26 procent tvrdí, že již nyní je Rusko silným státem a 49 procent tvrdí, že se jím stane v nejbližší budoucnosti. Pouze 18 procent Putinovi nevěří a pochybuje, že by se Rusko mohlo vůbec supervelmocí stát. To, jak by se mělo Rusko supervelmocí stát, si většina Rusů představuje tak, že k tomu vede silná ekonomika a armáda. O tom, jak silná je to ambice, hovoří další číslo výzkumu VCION, kdy 40 % dotázaných bere za povinnost, aby se země dostala mezi desítku nejvyspělejších zemí světa.
Jsou experti na ekonomiku a zahraniční politiku, kteří mají jiné mínění než Soros nebo Obama. Například deník Financial Times letos v dubnu napsal: „Konflikt v Sýrii ukazuje, že Rusko v roce 1990 odepisované jako pouhá regionální mocnost má schopnou armádu, kterou může použít podle své vůle. Znamená to, že Moskva zahájila novou éru vojenských dobrodružství? Ne. Pan Putin přikročil k akci, ale nepřekročil červenou čáru danou NATO… Představa, že ekonomické problémy omezí Kreml, že sankce donutí Rusko ustoupit z Ukrajiny a bude zdrženlivější, se ukazuje jako nesprávná. Obraz Ruska jako slabého a staženého z mezinárodní scény, nebo představy jeho vládnoucí elity zaměřené na ekonomickou stabilitu jako prostředek svého politického přežití, je rovněž špatná. Na to mnozí pamatují v Rusku v letech devadesátých.“ Je zde dále úvaha, že Rusko bude mít zájem o Pobaltí, ale nikoliv vojensky. „Má jinou sadu nástrojů, které jsou určeny k podkopání soudržnosti a důvěry NATO, a to bez použití ozbrojených složek. Jsou to počítačové operace, ekonomické bojkoty a jaderné hrozby, které má Rusko k dispozici. Tyto nástroje jsou relativně levné a Rusko si je může dovolit.“
Prognóza amerického think-tanku
Zatím všechny uvedené předpovědi o budoucnosti vycházejí (až na prvotní Sorosovu) pro Rusko dobře. Je zde i černá věštba, kterou podává známý think-tank Stratfor. Píše o pádu ruské ekonomiky a jako příklad tohoto problému uvádí i u nás známou automobilku AvtoVAZ (největší v Rusku vyrábějící vozy Lada). Ta se potýká s problémy a hrozí ztrátou zaměstnání tisícům dělníků (zaměstnává 2 mil. pracovníků). Stát tlačí na vedení společnosti, aby se nepropouštělo a chce vše řešit jinak – třeba snižováním mezd. Článek Stratforu píše o dalších a dalších ruských továrnách, které jsou před zavřením a stát se snaží sladit zájmy manažerů se zájmy celostátní politiky načrtnuté do roku 2019. Podle Stratforu snižování platů a rostoucí inflace může vyústit ve frustraci, která může vyústit v podzimních parlamentních volbách. „Vláda se snaží eliminovat jakékoliv organizované protesty, které by destabilizovaly vládu, a proto iniciuje nacionalistické cítění a podněcuje konfliktní situace,“ píše se v analýze ruských perspektiv.
Z analýzy vyplývá pro jejího autora závěr: „Finanční tlak podněcuje v Rusku častější protesty. Přestože má Kreml ve své moci mediální pokrytí demonstrací, tak nevládní skupiny pro lidská práva tvrdí, že počet protestů v Rusku v minulém roce vzrostl zhruba o 40 procent.“ Odhad si troufá i na tvrzení, že v podzimních parlamentních volbách vyhraje Putinova strana Jednotné Rusko, ale to za předpokladu, že zfalšuje volby.“
Analýza však musí v závěru konstatovat fakt, že Putinova popularita je vysoká: „Více než 80 procent obyvatel je pro Putina, a to navzdory rostoucí frustraci občanů ze stavu ekonomiky.“ Údajně je to tím, že ekonomická nepohoda se svaluje na západní sankce a nízké ceny ropy. Futurologický závěr Stratforu zní: „Putinovo postavení se ještě nenachází v ohrožení. Vyplývá z toho, že dlouhodobý vládce se dostal k moci na podkladě slibu, že Rusko bude prosperovat a bude stabilní. Stále více se však zdá, že se tento slib nenaplní.“
Ostatně o možnosti akcí proti současnému establishmentu nás informuje výzkum společnosti Levanda-center, který zjistil, že sedmdesát procent Rusů nepovažuje za pravděpodobné, že by v Rusku mělo dojít k masovým nepokojům. Na přímou účast v protivládních akcích je připraveno pouze šestnáct procent Rusů. Mimo jiné výzkumné centrum Levanda v mnoha svých materiálech upozorňuje na skutečnost, že ve svých výzkumech zjistilo, že většina Rusů nevidí za Putina náhradu – jinou alternativu.
Kukátko do budoucnosti 2030
Jak sami Rusové vidí svoji budoucnost, nám poskytne také článek na serveru ekonomického deníku Vedomosti: „V roce 2030 bude Rusko kolonizovat Měsíc – astronauti zde vybudují lunární stanici, laboratoř a průzkumné automaty budou zkoumat měsíční povrch. Jde o poslední plány “Roscosmosu” (které však musely být změněny). Prezident Vladimir Putin, kterému bude v roce 2030 78 let, bude pomalu chtít zanechat aktivní činnosti. Nebo, že by již počtvrté (po sobě) šel do voleb? Rusů bude o 5 milionů méně, ekonomika bude silnější, ale ne o mnoho. Jaká bude pozice Ruska na mezinárodní scéně?
Nepředvídatelnost, to je neodmyslitelná součást ruské image ve světě. Stejnou samozřejmostí je tendence k napětí a militarizace zahraniční politiky. Za napětím se skrývá touha přehodnotit principy evropské bezpečnostní architektury a přeměnit Rusko v supervelmoc, se kterou musí každý počítat.“ A dále se ve futuristickém článku píše: „Je tu dobrá zpráva, že si Rusko nepřeje plnohodnotnou konfrontaci se Západem. Přitom je připravené na konflikt středního rozsahu, který není tak závažný a jen poslouží k rozptýlení vnitřních záležitostí a jako páka k dosažení vysoké mezinárodní statusu. Tento konflikt ale nepředstavuje riziko ani náklady spojené s totální válkou.“
Jak vidíme, velká fantazie ani zcela nepředvídatelné sny o budoucnosti Ruska se v hlavách futurologů a prognostiků moc nekonají.
