The Saker
3. 7. 2016 Zvědavec
Po povstání 17. června sekretář Unie spisovatelů
Roznášel letáky ve Stalinallee
A uvedl, že lidé ztratili důvěru vlády
A mohou ji získat zpět jen zdvojením úsilí.
Nebylo by v tomto případě snazší, kdyby vláda rozpustila lid a zvolila jiný?
(Řešení, Bertold Brecht)
Říct, že brexit byl historickou událostí je slabé, nikoliv kvůli politickým nebo ekonomickým následkům tohoto hlasování, ale především proto, že jde o hlasitou, bolestivou a nanejvýš ponižující ránu do kolektivní tváře vládnoucích „elit“, která řídí anglo-sionistickou Říši. Všech, nejen Cameronovy, Merkelové a Obamovy, ale také, a to je důležitější, jejich loutkovodičů. Je to také facka anglo-sionistické kompradorské kastě, která spravuje kolonii EU z pověření USA.
Tím neříkám, že ti, kteří hlasovali pro odchod z EU, to učinili se záměrem učinit politické prohlášení proti „elitě“, ačkoliv někteří tak bezpochyby učinili, ale protože takto to bude 1% plutokratů řídících Říši vnímat. Pro ně je to něco jako vzpoura nevolníků, Jacquerie, chcete-li, a normální reakcí feudálních páníčků ohrožených jejich poddanými je zarazit to, nejednat s nevolníky, o to méně „zreformovat“ nějaké své způsoby.
Stále a stále dokola jsme viděli, že pokaždé, když referendum v Evropě nešlo podle vůle Říše, nebo když byla Říše poražena (jako např. v Sýrii), reakcí nebyla změna kurzu nebo poučení se, ale zdvojnásobení snahy o to, co Francouzi nazývají „une fuite en avant“ (volně přeloženo vezmi větší kladivo).
A přesně to udělají.
Protože je to mnohem větší, než Británie či EU. Především je to o rasismu. Ne o údajném rasismu voličů „odchodu“, samozřejmě, ale velmi skutečném rasismu anglo-sionistické „elity“, která se dokáže duševně vypořádat s tím, že „líní jižané“ v Řecku jsou z EU nešťastní, a která může, je-li potřeba, připomenout Turkům, kde je jejich místo u koryta Říše (sekce pro sloužící), ale která nemůže akceptovat, a nebude, že její vlastní členové, lidé Británie, se opováží je odmítnout tak veřejným a ponižujícím způsobem.
Evropa je řízena tím, co francouzský filosof Alain Soral tak příhodně nazval „šlechta bez ušlechtilosti“, tlupou feudálů, loajálních pouze svým páníčkům za Atlantikem. Tito páníčkové, mimochodem, mají vlastní sílu vynucování, NATO, které zatraceně zajistí, že Evropanům ani na um nepřijdou myšlenky na svobodu, suverenitu či vládu lidu.
Výše uvedené vůbec nemyslím obrazně: to je realita dnešní Evropy, a Britové to ohrožují a to je něco, co nikdo z vládnoucí kasty nemůže a nebude akceptovat.
Již se objevily řeči o druhém referendu s několika malými kosmetickými úpravami, které již byly provedeny v Irsku, zatímco ostatní navrhují, aby britský parlament prostě hlasování ignoroval, což je něco, o co se nyní pokouší Holandsko. A pokud by byly protesty, nebo demonstrace, lze vyhlásit stav nouze na „ochranu demokracie před rasistickou lůzou“ (či něco podobného), jak tomu bylo v Rusku v r. 1993. Jisté však je, že nyní, kdy Britové „ztratili důvěru své vlády“ (tak bude vládnoucí kasta vnímat to, co se stalo), budou muset Britové dostat lekci, aby jednou pro vždy zapomněli na vzpouru proti svým pánům.
A nakonec, nyní, když skutečná systémová, politická a dokonce morální krize EU se stala zjevnou všem, bude zjevným „řešením“ vystupňování mezinárodního napětí s Ruskem, Sýrií a Libyí. Nakonec Guardian byl již dostatečně stupidní, aby obvinil Kreml z použití fotbalových chuligánů coby součásti ruské „hybridní války“ proti Evropě.
Tento nesmysl bude nejen pokračovat, ale bude prudce rozšířen. Ach, jak víme, Putin je ten, kdo zorganizoval brexit, nebo aspoň z něj měl prospěch, ne?
Situace brexitu je přesně stejná, jako 9/11: vládnoucí kasta je závislá na udržení mýtu, protože všichni za tento mýtus staví veškerou svoji politickou váhu.
Připustit, že 9/11 byla řízená demolice, nebo připustit, že projekt EU je propadák odmítnutý lidmi Evropy v mnoha referendech, by bylo politickou sebevraždou pro tisíce politiků, expertů, pisálků, komentátorů atd. Prostě se to ani náhodou nestane.
Brexit je podobný 9/11 i jiným způsobem: lidová reakce na báchorku o 9/11 byla první ránou v kvazi otevřené válce Američanů proti americké vládnoucí „elitě“, která nakonec vyústila ve veřejné přijetí konceptu 1%, což je výsledkem pochopení, že USA již nejsou demokracií. Stejně tak brexit je jasným vyslovením nedůvěry Britů svým vládcům a známkou toho, že legitimita celého politického systému je nyní otevřeně zpochybňována. Myslíte, že přeháním?
Zamyslete se: pro hlasování pro brexit musíte odmítnout nejen alarmující hlasy politické kasty, ale také odporné narážky korporátních médií, hrozby týpků jako Soros, temná varování před bídou a zmarem přicházející z NATO atd. Takže pokud po tom všem stále hlasujete pro „odchod“, odmítli jste autoritu a důvěryhodnost celé politické struktury, a jakmile je zpochybněna důvěryhodnost, je i legitimita.
Mimochodem, něco podobného se nyní děje v USA, kde lidé vyjadřují velmi silnou podporu Trumpovi, ačkoliv vládnoucí „elita“ spustila obrovskou nenávistnou kampaň proti němu.
„Elita“ v USA a Británii ví, že jejich pozice a legitimita jsou zpochybňovány a že musí jednat, aby tento proces politického rozpadu zastavili. Slovy Brechta, pokusí se nyní „rozpustit lid a vybrat nový“?
Věci teď budou ošklivé.
