2.7.2016 New World Order Opposition
Před několika dny se objevil díky polskému ministru zahraničí na internetu dokument od ministrů zahraničí Francie Jean-Marc Ayraulta a Německa Frank – Walter Steinmeiera, který popisuje představy jejich vlád o budoucnosti EU jako centrálně řízeného superstátu.
Tento dokument již by několikrát analyzován např. zde a zde. Byl projednáván na právě proběhlém summitu Evropské rady 28. – 29. 6. 2016, kde byli zastoupeni předsedové vlád jednotlivých států EU včetně Bohuslava Sobotky. Tento strategický dokument se odrazil i v přijatých závěrech ze summitu a je podrobně rozpracován v textu o globální strategii a bezpečnosti EU od ministryně zahraničí EU Federicy Morgherini. Všechny tyto texty ještě čekají na analýzu toho, co je o nás bez nás v EU plánováno.
Silná Evropa ve světě nejistot
Autoři: Jean – Marc Aurault, Frank – Walter Steinmeier
Rozhodnutí britských obyvatel vyznačuje zlomový okamžik v historii Evropy. Evropská unie ztrácí nejen členský stát, ale i držitele historie, tradice a zkušenosti, s nímž jsme sdíleli naši cestu během posledních desetiletí. Francie a Německo tudíž zaznamenávají toto rozhodnutí s lítostí. To vytváří novou situaci a bude zahrnovat následky jak pro Spojené království, tak pro EU.
Lisabonská smlouva vytyčuje procedury pro spořádaný odchod členského státu (článek 50). Jakmile britská vláda tyto procedury aktivuje, budeme připraveni asistovat institucím s vyjednáváními vyjasňujícími budoucí vztah mezi EU a UK.
Případ Británie je jedinečný. Ale musíme též uznat, že podpora a zápal pro společný projekt v průběhu poslední dekády v některých částech našich společností povadly.
Ani prosté volání pro více Evropy, ani fáze pouhé reflexe nemohly být přiměřenou odpovědí. Abychom předešli tiché plíživé erozi našeho evropského projektu, musíme být více zaměřeni na nezbytnosti a na splnění konkrétních očekávání našich občanů. Jsme přesvědčeni, že to, proti čemu mají námitky, není existence Unie, ale nesouhlas se způsobem, jakým funguje.
Náš úkol je dvojitý: musíme striktně soustředit naše společné snahy na ty problémy, které by mohly být vyřešeny společnými evropskými odpověďmi, zatímco ponecháme ostatní národnímu či regionálnímu rozhodování a variaci. A musíme odvádět lepší práci v záležitostech, na něž jsme si vybrali zaměřit.
Francie a Německo zůstávají nejpevněji ve víře, že Evropská unie poskytuje jedinečný a nenahraditelný rámec pro usilování o svobodu, prosperitu a bezpečnost v Evropě, pro formování mírových a vzájemně výhodných vztahů mezi jejími lidmi a pro přispívání k míru a stabilitě ve světě. Obě naše země sdílejí společný osud a společný soubor hodnot, které poskytují základ pro ještě užší svazky mezi našimi lidmi. Budeme tudíž postupovat dále vstříc politickému svazu v Evropě a pozveme další Evropany, aby se k nám v našem úsilí přidali.
Francie a Německo uznávají svoji odpovědnost za posílení solidarity a soudržnosti uvnitř Evropské unie.
Proto musíme vzít na vědomí, že členské státy se liší ve svých úrovních ambicí, co se týče projektu evropské integrace. Zatímco neustupujeme od toho, čeho jsme dosáhli, musíme najít lepší způsoby zacházení s rozdílnými úrovněmi ctižádosti tak, abychom zajistili, že Evropa bude lépe naplňovat očekávání všech evropských občanů.
Věříme, že EU může a musí vyvinout společné odpovědi na problémy dneška v zahraničí i doma. V kontextu nárůstu globálních výzev a příležitostí vidíme Evropskou unii jako více potřebnou než kdy jindy a jakožto jediný rámec schopný poskytnout vhodné kolektivní odpovědi na proměnlivé mezinárodní prostředí. Francie a Německo budou tudíž na světové scéně propagovat více soudržnou a více asertivní Evropu.
Aby fungovala lépe, musí se Evropa soustředit na hlavní problémy dneška – zajistit bezpečnost našich občanů konfrontovaných s narůstajícími vnějšími i vnitřními hrozbami; vytvořit stabilní kooperativní rámec pro jednání s migračními a uprchlickými vlnami; podpořit evropskou ekonomiku propagací konvergence a udržitelného, pracovní příležitosti vytvářejícího růstu a pokroku v cestě k naplnění ekonomického a monetárního svazu.
Jednou z hlavních charakteristik dnešního bezpečnostního prostředí je vzájemná závislost mezi vnitřní a vnější bezpečností, neboť nejnebezpečnější a destabilizující rizika vycházejí z interakce mezi vnějšími hrozbami a vnitřními slabostmi. Aby odpověděly na tuto výzvu, Německo a Francie navrhují Evropskou bezpečnostní smlouvu zahrnující všechny aspekty bezpečnosti a obrany, které se řeší na evropské úrovni a tudíž naplňují slib EU posílit bezpečnost pro své občany.
Prvním krokem je sdílet společnou analýzu našich strategických prostředí a společné chápání našich zájmů. Francie a Německo navrhují, aby EU prováděla pravidelné kontroly svého strategického prostředí, jež by byly předloženy a diskutovány v Radě pro zahraniční záležitosti a v Evropské radě. Tyto kontroly budou podporovány nezávislou schopností hodnocení situace, založenou na zpravodajských službách EU, situačním centru a expertíze vně evropských institucí, s produkcí strategické a inteligenční analýzy schválené na evropské úrovni.
Na bázi tohoto společného pochopení by měla Evropská unie založit odsouhlasené strategické priority pro svoji zahraniční a bezpečnostní politiku, ve shodě s evropskými zájmy.
Globální strategie Evropské unie je prvním krokem tím směrem. Ale musíme tlačit dále: na více sporné a kompetitivní mezinárodní scéně budou Francie a Německo propagovat EU jako nezávislého a globálního herce schopného co nejlépe využít jedinečnou škálu expertízy a nástrojů, civilních i vojenských, aby bránily a propagovaly zájmy svých občanů. Francie a Německo budou propagovat integrovanou zahraniční a bezpečnostní EU politiku, slučující všechny nástroje EU politiky.
EU bude muset zasahovat stále častěji, aby zvládla krize, které přímo ovlivňují její vlastní bezpečnost. Potřebujeme tudíž silnější a více flexibilní prevenci krize a schopnosti zvládání krize. EU by měla být schopná plánovat a provádět civilní i vojenské operace efektivněji, s podporou permanentního civilně-vojenského velení. EU by měla být schopna spoléhat se na použitelné vysoce připravené síly a poskytovat společné financování jejich operací. V rámci EU by členské státy ochotné vytvořit permanentní strukturovanou spolupráci na poli obrany nebo podněcovat zahájení operací tak měly být schopny činit flexibilním způsobem. Pokud to bude zapotřebí, členské státy EU by měly zvážit zřízení stálých námořních sil nebo získání EU – vlastněných schopností v jiných klíčových oblastech.
Aby dostáli vzrůstajícím bezpečnostním výzvám, musí Evropané zintenzívnit svoje obranné snahy. Evropské členské státy by měly znovu potvrdit a dodržovat závazky, učiněné kolektivně co se týče rozpočtů na obranu, části výdajů věnované na obstarání vybavení a na výzkum a technologii (R & T). V EU, Francie a Německo navrhují zřízení evropského semestru na obranné kapacity. Pomocí tohoto procesu bude EU podporovat snahy členských států zajištěním soudržnosti obrany a kapacity vytvářejících procesů a povzbuzovat členské státy, aby diskutovaly o prioritách svých příslušných vojenských výdajových plánů. Založení Výzkumného programu evropské obrany bude podporovat inovativní evropský průmysl.
Evropská Unie musí investovat více do předcházení konfliktu, propagace lidské bezpečnosti a do stabilizace svých sousedství a regionů postižených krizí na celém světě. EU by měla pomoci svým partnerům a sousedům vyvinout svoje kapacity a vládní struktury, aby posílila jejich odolnost vůči krizi a jejich schopnost předcházet a kontrolovat vznikající krizi, jakož i teroristické hrozby. Francie a Německo budou podnikat společné iniciativy ve stabilizaci, rozvoji a rekonstrukci v Sýrii a Iráku, kdy to situace dovolí. Francie a Německo společně posílí svoje nástroje pro zvládání občanské krize a znovu potvrdí svůj závazek podporovat a udržovat politické procesy vyřešení konfliktu.
Abychom zajistili naši vnitřní bezpečnost, jsou bezprostřední výzvy v první řadě operační. Úkolem je zavést a monitorovat rozhodnutí EU a co nejlépe využít stávající rámce: PNR; Europol a jeho protiteroristické centrum; boj proti financování terorismu a akční plán EU proti obchodování se zbraněmi a výbušninami. Obzvláštní důraz by měl být kladen na posílení bezpečnosti dopravy. Chceme zvýšit náš dialog a spolupráci se třetími zeměmi v Severní Africe, pásmu Sahel a pánvi Čadského jezera, Západní Africe, Africkém rohu a na Středním východě, jakož i v regionálních a subregionálních organizacích (Africká unie, G5).
Aby řešily příčiny terorismu, vyvinou Francie a Německo evropskou platformu pro sdílení zkušenosti a nejlepší praxe v předcházení a potírání radikalizace.
Ve střednědobém termínu bychom měli usilovat o více integrovaný přístup pro vnitřní bezpečnost EU, založený na následujících opatřeních: vytvoření evropské platformy pro spolupráci zpravodajských služeb, plně respektujících národní výsady a používajících současné rámce (např. CTG); zlepšení výměny dat; evropské pohotovostní plánování pro případy závažných krizí postihujících několik členských států; vytvoření schopnosti evropské odpovědi; zřízení sborů Evropské civilní ochrany.
V dlouhodobějším termínu by bylo rozumné rozšířit působnost úřadu Evropského veřejného prokurátora v budoucnosti (v současné době omezený na stíhání trestných činů týkající se finančních zájmů EU), aby zahrnoval boj proti terorismu a organizovaný zločin. To by vyžadovalo harmonizaci trestního práva mezi členskými státy.
Aby podnítily toto úsilí, Francie a Německo navrhují, aby se Evropská rada scházela jednou ročně jako Evropská rada bezpečnosti a řešila vnitřní a vnější bezpečnost a obranné problémy, jimž EU čelí. Tato Evropská rada bezpečnosti by měla být připravena schůzí ministrů zahraničních věcí, obrany a vnitra.
Evropská bezpečnostní smlouva
EU musí čelit zhoršujícímu se bezpečnostnímu prostředí a hrozbám na bezprecendentní úrovni. Krize v sousedství Evropy jsou stále častější a odehrávají se stále blíž jejím východním i jižním hranicím – a s tím roste i pravděpodobnost jejich bezprostředních dopadů na evropské území a bezpečnost občanů EU. Na světové jeviště se vrátila politika síly a konflikty se přenášejí na náš kontinent. Roste nebezpečí terorizmu, který je zásobován z důmyslných sítí v Evropě i mimo ni a jehož živnou půdou jsou krizové zóny a nestabilní, válkou rozvrácené oblasti po celém světě. Role Evropy jako důvěryhodné mírové velmoci je důležitější než kdykoliv předtím.
Bezpečnost členských států EU je těsně provázaná vzhledem k tomu, že těmto hrozbám je nyní vystaven evropský kontinent jako celek; každé nebezpečí pro jeden členský stát je zároveň hrozbou pro ostatní. Proto pohlížíme na naši bezpečnost jako na celkovou a nedělitelnou. Považujeme Evropskou unii a evropský bezpečnostní řád za součást našich prvořadých zájmů a budeme je ochraňovat za každých okolností.
V tomto kontextu se Francie a Německo vracejí k závazku společné vize Evropy jako bezpečnostní unie, založené na solidaritě a vzájemné pomoci mezi členskými státy při zajišťování společné bezpečnosti a obranné politiky. Zajištění bezpečnosti pro Evropu stejně jako posilování míru a stability v globálním měřítku je nosným prvkem evropského projektu.
Pohlížíme na EU nejen jako na velmoc s vlivem na její okolí, ale také i jako na hráče za mír a stabilitu s globálním dosahem. Hráče schopného rozhodujícím způsobem přispět k řešení globálních výzev a podporovat pevně stanovený mezinárodní řád stojící na strategické stabilitě, založené na mírovém vyvážení zájmů. Dosáhli jsme významných úspěchů, které si zaslouží uznání a mohou poskytnout inspiraci. Historická dohoda o nukleárním programu Iránu byla možná pouze díky rozhodnému a vytrvalému přístupu EU. Zapojení Evropy do minského procesu pomohlo krotit vojenskou konfrontaci na Východní Ukrajině, která se mohla snadno vymknout kontrole. Naše diplomatické úsilí vydláždilo cestu politickému urovnání konfliktu, o které budeme nadále usilovat. V Libyi podporujeme rodící se vládu národního porozumění tak, že poukazujeme na rizika pramenící ze zranitelnosti a nestability států v jižním Středomoří. Co se týče prostoru mimo krizové oblasti, jsme přesvědčeni, že i Afrika jako kontinent velkých výzev a příležitostí vyžaduje naši trvalou angažovanost.
Jedním z hlavních rysů současného bezpečnostního prostředí je vzájemná závislost mezi vnitřní a vnější bezpečností, jelikož nejvíce nebezpečná a destabilizační rizika pramení z interakce mezi vnějšími hrozbami a vnitřní zranitelností. V odpovědi na tuto výzvu Německo a Francie navrhují přijetí Evropské bezpečnostní dohody, která by zahrnovala všechny aspekty bezpečnosti a obrany, o nichž by se jednalo na evropské úrovni, a dostála by tak závazku EU posílit bezpečnost svých občanů.
Prvním krokem je sdílení společné analýzy našeho strategického prostředí a vzájemného pochopení našich zájmů. Francie a Německo navrhují, aby EU vydávala pravidelné revize svého strategického prostředí, které by byly předkládány a diskutovány v Radě pro zahraniční věci a v Evropské radě. Tyto revize se budou zakládat na schopnosti nezávislého hodnocení situace, podporované Zpravodajským a situačním střediskem EU a expertízou od mimoevropských institucí, doprovázené strategickou a zpravodajskou analýzou schválenou na evropské úrovni.
- Na základě tohoto vzájemného porozumění by Evropská unie měla vymezit dohodnuté strategické priority své zahraniční a bezpečnostní politiky v souladu s evropskými zájmy.
- Globální strategie Evropské unie je prvním krokem v tomto směru. Ale my potřebujeme postoupit dál; na více neregulérní a konkurenční mezinárodní scéně budou Francie a Německo prosazovat EU jako nezávislého globálního hráče schopného uplatnit vliv své jedinečné plejády expertíz a nástrojů, civilních i vojenských, pro obranu a prosazování zájmů svých občanů. Francie a Německo budou prosazovat integrovanou zahraniční a bezpečnostní politiku EU soustředěním všech jejích politických nástrojů.
- Pro EU bude nutné, aby častěji podnikala kroky ke zvládání krizí, které mají přímý dopad na její vlastní bezpečnost. Potřebujeme proto silnější a pružnější potenciál pro krizovou prevenci a management. EU by měla být schopna efektivněji plánovat a provádět civilní a vojenské operace s podporou trvalého civilně-vojenského organizačního schématu. EU by měla mít možnost spoléhat se na využitelné jednotky rychlého nasazení a zajistit společné financování svých operací. V rámci EU by členské státy ochotné zavést strukturovanou spolupráci na poli obrany nebo podniknout kroky k zahájení operací měly být schopny učinit tak flexibilním způsobem. V případě potřeby by členské státy EU měly zvážit založení stálých námořních základen nebo vybudování prostředků ve vlastnictví EU v dalších klíčových oblastech.
- Aby Evropané byli schopni držet krok se stupňovanými bezpečnostními výzvami, musejí vystupňovat i své obranné úsilí. Členské státy EU by měly definitivně potvrdit a plnit své závazky přijaté kolektivně na základě rozpočtů na obranu a podílu výdajů určených na nákup výzbroje a na výzkum a technologii (R&T). V rámci EU Francie a Německo navrhují založení Evropského semestru o prostředcích obrany. Tímto procesem bude EU podporovat úsilí členských států zajišťováním koherence procesů obrany a budování potenciálu a vybízet členské státy k diskuzi o prioritách jejich vlastního plánování vojenských výdajů. Vytvoření Evropského výzkumného programu obrany podpoří inovační evropský průmysl.
- Evropská unie musí více investovat do prevence konfliktů, do podpory bezpečnosti lidstva a do stabilizace svého okolí i oblastí po celém světě, které jsou postiženy krizemi. EU musí pomáhat svým partnerům a sousedům rozvíjet jejich potenciál a vládní struktury, posilovat jejich odolnost vůči krizím a schopnost předcházet vznikajícím krizím a udržovat je pod kontrolou stejně jako teroristické hrozby. Francie a Německo budou podnikat společné iniciativy pro stabilizaci, rozvoj a rekonstrukci Sýrie a Iráku, pokud to situace dovolí. Francie a Německo budou společně posilovat své nástroje pro civilní krizový management a dostojí svým závazkům k podpoře a udržování politických procesů pro řešení konfliktů.
- Pro zajištění naší vnitřní bezpečnosti je nutno přednostně reagovat na bezprostřední výzvy. Cílem je uvádět do praxe a monitorovat rozhodnutí EU a co nejlépe využívat stávající struktury: PNR (Jmenná evidence cestujících); Europol a jeho protiteroristické centrum; boj proti financování terorizmu; a konečně akční plány EU proti obchodování se zbraněmi a výbušninami. Zvláštní důraz je nutno klást na posilování bezpečnosti dopravy. Chceme také posílit náš dialog a spolupráci se třetími zeměmi v Severní Africe, v pásu Sahelu, pánvi Čadského jezera, v Západní Africe, Africkém rohu a na Středním Východě, stejně jako s oblastními a podoblastními organizacemi (Africká unie, G5).
- Pro označení prvotních příčin terorizmu budou Francie a Německo vyvíjet evropskou platformu pro výměnu zkušeností a nejlepších praktik v prevenci a potlačování radikalizace.
- Ve střednědobém výhledu bychom měli pracovat na větší integraci přístupu k vnitřní bezpečnosti EU aplikací těchto opatření: vytvoření evropské platformy pro zpravodajskou spolupráci, při plném respektování příslušných národních privilegií a s využitím stávajících struktur (např. CTG – Protiteroristická skupina); zdokonalení výměny dat; evropské rezervní plánování pro případ nejhorších krizových scénářů s dopadem na více členských států; vytvoření evropské reakceschopnosti; vybudování evropských jednotek civilní obrany.
- V dlouhodobém výhledu by bylo smysluplné v budoucnu rozšířit působnost Evropského státního zastupitelství (která je doposud omezena na stíhání přestupků proti finančním zájmům EU) o boj proti terorizmu a organizovanému zločinu. To by vyžadovalo harmonizaci trestního práva mezi členskými státy.
Pro prosazení tohoto záměru Francie a Německo navrhují, aby Evropská rada zasedala jednou ročně jako Evropská rada bezpečnosti s cílem projednávat problémy vnitřní a vnější bezpečnosti a obrany, s nimiž se EU potýká. Evropská rada bezpečnosti by měla být ustavena na setkání ministrů zahraničí, obrany a vnitra.
Společná evropská azylová a migrační politika
Rozsáhlé stěhování do Evropy bude klíčovou výzvou pro budoucnost Evropy.
Nenajdeme žádné jednostranné odpovědi národů na migrační výzvu, což je skutečně evropský problém 21. století. Naši občané očekávají, že znovu pevně získáme kontrolu na našich vnějších hranicích, zatímco se nám podaří zachovat naše evropské hodnoty. Musíme jednat společně, abychom dostáli tomuto očekávání. Německo a Francie patří mezi státy, které jsou přesvědčeny, že je nejvyšší čas začít pracovat na vytvoření skutečně integrované evropské azylové, uprchlické a migrační politiky. Vzhledem k naléhavosti této záležitosti bychom neměli vyloučit možnost seskupení členských států, které sdílejí pocit společné odpovědnosti za dosažení pokroku ve společné politice.
- Zajišťování našich vnějších hranic již není výhradně celonárodní povinnost, ale je to také naše společná odpovědnost. Jsme rozhodnuti, že EU by měla jako první na světě zřídit mnohonárodní hranice a pobřežní stráž. V krátkodobém horizontu bude agentura FRONTEX řízena prostřednictvím dočasného velení členských států. Francie a Německo by měly k těmto účelům navrhnout společný přínos. Ve střednědobém horizontu by měl být FRONTEX rozšířen, a to nejen z hlediska počtu vlastních zaměstnanců, ale také o odpovídající technické vybavení, určené ke splnění těchto úkolů.
- Také navrhujeme vytvoření evropského systému ESTA, který bude státní příslušníky třetích zemí osvobozovat od vízové povinnosti, a bude působit jako užitečný nástroj k posílení našich hranic a bezpečnosti.
- Je naší společnou povinností chránit ty, kteří prchají před válkou nebo politickou perzekucí. Je naší snahou Je naší snahou usilovat o to, abychom umožnili uprchlíkům najít útočiště tak blízko k jejich mateřské zemi, jak jen to bude možné.
- Žadatelé o azyl, kteří se dostávají do Evropy, mají právo na to, aby s nimi bylo zacházeno v souladu s Ženevskou úmluvou bez ohledu na to, na kterém pobřeží se vylodili. Za tímto účelem musíme nadále slaďovat a zjednodušovat naše kritéria a procesy v konkrétních oblastech. Budeme připraveni poskytnout podporu EU pro zřízení účinných azylových systémů tam, kde to bude zapotřebí. Ve střednědobém horizontu by měl být Evropský azylový úřad přeměněn na Evropskou azylovou agenturu, která by podporovala tento proces standardizace, a byly by zde umístěny společné databáze, aby se tak zabránilo zneužití rozdílů v kritériích, stejně jako mnohočetných registrací, čímž by se zabránilo vedlejším aktivitám a změnám. Tato Evropská azylová agentura by přispěla k posílení sbližování takovým způsobem, jakým jsou posuzovány žádosti o mezinárodní ochranu s ohledem na základní principy Dublinské úmluvy, jakými jsou zodpovědnost členského státu, do něhož žadatel o azyl poprvé vstoupí (na základě Dublinské úmluvy posuzuje jednotlivé žádosti o azyl ten stát EU, který je odpovědný za kontrolu vstupu toho určitého cizince na území Evropské unie, pozn. překl.).
- Solidarita zůstává základním kamenem našeho evropského projektu. Občané očekávají, že výhody a zátěže členství v EU budou rovnoměrně rozděleny mezi členské státy. Momentální situace, kdy je zátěž migrace nerovnoměrně přenášena na omezený počet členských států je neudržitelný. Prvním krokem by mělo být to, že se musí vylepšit Dublinský systém, aby byl schopný vypořádat se s výjimečnými okolnostmi prostřednictvím trvalého a závazného mechanismu, který předpokládá rozdělení zátěže mezi všechny členské státy. Pokud to bude nutné, Německo a Francie jsou připraveny pokračovat v této záležitosti kolektivně se všemi podobně smýšlejícími partnery.
- EU musí najít společnou odpověď na rostoucí počet migrantů, kteří se snaží vstoupit do EU z ekonomických důvodů. Azylový systém je pro ně klamným vstupním bodem. Evropa by měla zůstat otevřená, pokud jde o to, jak může migrace a mobilita přispět našim společnostem v oblasti ekonomiky, kultury a rozmanitosti. Musíme usilovat o vytvoření Evropské imigrační smlouvy, která bude jasně definovat, jaké jsou legální možnosti, pokud jde o práci v Evropě, s přihlédnutím k jednotlivým státům a jejich národním trhům práce v EU. Zároveň musíme zlepšit nástroje a podporu EU v oblasti návratové politiky, která bude podporována z prostředků EU, kdy bude financována deportace těch, kteří vstoupili do EU nezákonně.
- V našich vztazích s klíčovými zeměmi původu a tranzitu budeme pracovat na tom, abychom snížili faktor, vedoucí k neregulérní migraci, například vytvořením hospodářských a společenských příležitostí, zejména pro mladé lidi. Očekáváme konstruktivní spolupráci v klíčových oblastech, jako je navracení a znovupřijetí osob, kontrola a správa hranic, boj proti převaděčství migrantů. Německo a Francie již vedly dialog na vysoké úrovni o migraci s celou řadou afrických států jménem Evropské unie a budou nadále vést tyto dialogy s dalšími zeměmi. Evropská unie by se rovněž měla zaměřit na základní příčiny migrace, jako jsou chudoba, nedostatečný pocit bezpečí a politická nestabilita.
Na závěr, hostování, a v některých případech integrace uprchlíků a migrantů, je výzvou pro všechny evropské společnosti, které se s tím musí vypořádat v duchu odpovědnosti a solidarity. Německo a Francie nesdílejí stejnou historickou zkušenost imigrace a integrace, ale patří ke státům, které jsou odhodlané učit se od sebe navzájem. Prostřednictvím dialogu, výměny a spolupráce máme v úmyslu podporovat objektivnější diskusi o výzvách a příležitostech přistěhovalectví a integrace do našich společenství. Doufáme tedy, že využijeme tyto lekce, které jsme se naučili, ve prospěch jiných evropských zemích, které se potýkají s podobnými výzvami.
Podpora růstu a dokončení hospodářské a měnové unie
K tomuto dni naše společná měna představuje nejviditelnější a nejambicióznější podnik evropského sjednocení. Euro pomáhá ochraňovat své členské státy před mezinárodní spekulací a přispívá k budování společného hospodářského prostoru. Euro odráží náš závazek k jednostrannosti evropské integrace.
Musíme však připustit, že krize a její následky ukázaly nedostatky, které nutí občany se ptát, zda společná měna plní své sliby, a dokonce zpochybňuje udržitelnost samotného projektu. Proto hodláme postupovat na třech frontách současně: posílení hospodářské konvergence, posilování sociální spravedlnosti a demokratické odpovědnosti a zlepšení odolnosti za účelem ochrany nezvratnosti eura. Francie a Německo jsou státy, které vždy považovaly za svou hlavní povinnost vybudovat robustní Eurozónu, schopnou prosadit svůj model ve stále více konkurenčním světě.
Věříme, že naléhavě potřebujeme oživit tohoto ducha, abychom mohli pokročit v této debatě. A to je odpovědnost našich dvou zemí bilaterálně postupovat dál. Musíme uznat, že požadavky členství a fiskální důsledky, vyplývající ze společné měny, byly vyšší, než mohl kdokoliv očekávat v době zavedení eura. Musíme tedy respektovat přání ostatních, aby se sami rozhodli, kdy přistoupí k zavedení eura.
- K překonání krize by Eurozóna musela vstoupit do obnovené fáze ekonomické konvergence. Za tímto účelem budou Francie a Německo nést hlavní odpovědnost za organizování procesu hospodářské konvergence a politické správy, který vyvažuje povinnosti a solidaritu jako doprovodné články procesu. Přebytečné a deficitní země se budou muset „pohnout“, neboť jednostranná podpora je politicky nereálná.
- Růstový potenciál byl vážně narušen krizí. Evropa naléhavě potřebuje otevřít nevyužitý potenciál, tkvící v dokončení jednotného trhu v konkrétních odvětvích strategického zájmu. Francie a Německo jsou státy, které zůstávají nadále zavázány k bilaterálním iniciativám z důvodu rychlého sladění regulace a dohledu, jakož i korporačních daňových režimů. Aby došlo k růstu a ke zvýšení produktivity evropského hospodářství, je nutné obnovit snahy pro další investice, a to jak soukromé, tak veřejné. Francie a Německo znovu opakují svůj závazek ke strukturálním reformám za účelem přilákání zahraničních investic a dalšího zvýšení konkurenceschopnosti jejich ekonomik.
- V tomto ohledu by měly být přijaty konkrétní iniciativy s cílem podpořit růst a konvergenci mezi členskými státy ve strategických odvětvích, jako jsou energetika, digitální sektor, výzkum a inovace odborné přípravy. V krátkodobém horizontu by mohly být stanoveny společné cíle, spojené s regulačními záměry a investičními prostředky, založenými na principu amplifikace Evropského fondu pro strategické investice. Ve střednědobém horizontu by se tyto strategické sektory měly vyvíjet směrem ke společnému regulačnímu rámci, dokonce i ke sdílenému dozorčímu orgánu, a těžit ze strukturované investiční kapacity v Evropě za účelem podporování konvergence prostřednictvím zahraničních investic. Bilaterální iniciativy Německa a Francie by měla být prováděny v tomto rámci.
- Současná struktura eura není dostatečně odolná vůči vnějším otřesům nebo vnitřní nerovnováze. Opuštěním EMU dochází k neúplnému ohrožení přežití naší společné měny v dlouhodobém horizontu. Dokončení EMU bude zahrnovat souvislé zintenzivnění a prohloubení politické správy, jakož i sdílení fiskálního břemene. S ohledem na stávající nerovnováhu a prohloubení EMU to nepřijde jako velký třesk, ale jako výsledek pragmatického a postupného vývoje, s přihlédnutím k nezbytným výsledkům z hlediska růstu a zaměstnanosti. Tyto výsledky jsou nezbytné k posílení důvěry v Evropskou unii mezi členskými státy a občany a k vytvoření vhodných politických podmínek pro nové kroky integrace směrem k dokončení EMU.
- Měli bychom uznat, že členské státy EMU sdílejí odlišné tradice vytváření hospodářské politiky, což musí být vykompenzováno, aby euro správně fungovalo. Budoucí struktura eura nebude založena výhradně na pravidlech, ani na sklonech k pouhému politickému rozhodování, ani nebude řízena výlučně tržními silami. Každý krok v prohlubování EMU bude zahrnovat všechny tyto aspekty.
- Vzhledem k tomu, že ekonomické vytváření politiky v EMU je stále více doménou sdílených rozhodnutí, občané právem očekávají, že získají kontrolu prostřednictvím nadnárodních institucí, které jsou právně odpovědné. V krátkodobém horizontu by měl být předseda Euroskupiny, pracující na plný úvazek, odpovědný podvýboru Eurozóny v Evropském parlamentu. V delším časovém horizontu by Euroskupina a její předseda měli být odpovědní parlamentnímu orgánu, zahrnující členy Evropského parlamentu za účasti poslanců národních parlamentů. Tato komora by měla mít plnou pravomoc k jakýmkoli záležitostem ohledně fiskálního a makroekonomického dohledu.
- V této souvislosti bychom měli rozvíjet Evropský stabilizační mechanismus (ESM) směrem k plnohodnotnému Evropskému měnovému fondu, podléhajícímu parlamentní kontrole.
- Fiskální kapacita – společný rys každé úspěšné měnové unie po celém světě – zůstává chybějícím základním principem ve struktuře EMU. V dlouhodobém horizontu by měla poskytovat makroekonomickou stabilizaci na úrovni Eurozóny, čímž by se zabránilo stálým a nevratným transferům. Zatímco by měly být tyto možnosti budovány v průběhu času a v souladu s pokrokem při společném rozhodování, týkající se fiskální a hospodářské politiky, měly by začít nejpozději do roku 2018 za účelem podpoření investic v členských státech, nejvážněji zasažených krizí. Německo a Francie by měly vytvořit skupinu, připravenou řídit tuto záležitost.
- Veřejná podpora eura je ohrožena nedostatkem pokroku a růstu v sociální dimenzi a spravedlivého zdanění mezi členskými státy. Z toho důvodu – jako obecná zásada – by měl být jakýkoliv krok k dalšímu prohloubení EMU doprovázen pokrokem v oblasti společného zdanění, a to zejména s ohledem na nadnárodní korporace, stejně jako rozvoj sociální unie, podporované společnými, minimálními normami v sociální sféře.
Překlad: NWOO.org
Zdroj: http://www.voltairenet.org/article192564.html
