Tony Cartalucci
17. 7. 2016 Zvědavec
Navzdory tvrzením učiněným během varšavského summitu NATO 2016, že „NATO zůstává základním zdrojem bezpečnosti pro naše lidi a stability pro širší svět“ je jasné, že hrozby a výzvy, které NATO představuje, jsou ve skutečnosti hrozbami záměrně jím vytvářenými a neustále přetrvávajícími.
Počínaje uprchlickou krizí spuštěnou vlastním globálním zasahováním NATO a probíhajícími vojenskými zásahy, invazemi a okupacemi, po pokračující expanzi podél ruských hranic – za porušování všech konvencí a „norem“, které existovaly během studené války, aby ji udržely „studenou“ – NATO prokázalo, že je pro obyvatele, u kterých se vydává za ochránce, ve skutečnosti jejich největší hrozbou.
Konkrétně se summit NATO v polské Varšavě točil kolem expandující vojenské přítomnosti podél ruských hranic, obzvláště v pobaltských zemích Estonsku, Lotyšsku a Litvě, stejně jako v samotném Polsku.
Summit se také zabýval probíhajícím zapojením NATO v Afghánistánu a Iráku, dvou zemích mimo atlantické státy, k jejichž ochraně byla aliance údajně založena, a bylo by to komické, kdyby důsledky jejich daleko sahajícího vměšování nebyly tak závažné.
Válkychtivost versus rovnováha
Globální mír a stabilita jsou jemně udržovány prostřednictvím pečlivého vyrovnávání mezi konfliktními centry moci. Celá lidská historie je o provádění tohoto vyrovnávání.
Druhá světová válka, která dala vzniknout současnému světovému řádu, ve kterém žijeme, přišla kvůli základnímu selhání udržet tuto rovnováhu.
Možná nejvíce znepokojivým aspektem geneze druhé světové války bylo navyšování vojenských sil Německem podél hranic tehdejšího Sovětského svazu, v té době Berlínem charakterizované jako prostředek kolektivní obrany Evropy, kdy ve skutečnosti šlo o směrování k totální invazi, známé jako „operace Barbarossa“. Je to znepokojivé obzvláště proto, že NATO v současné době navyšuje své síly v přesně stejných oblastech a přesně stejným způsobem, jako to dělalo nacistické Německo ve 30. letech m.s.
Když německé síly vtrhly 22. června 1941 do Ruska, potenciální rovnováha moci, která měla zachovat Německo a zbytek Evropy proti domnělému sovětskému strašáku, se přeměnila na válku, která zdevastovala jak Evropu, tak Rusko.
Následná studená válka je příkladem vyrovnávání moci, prováděného většinou úspěšně. Nicméně navzdory mnoha běžným mylným představám o studené válce pouhá existence jaderných arzenálů v protichůdných táborech a koncept vzájemně zaručeného zničení nebyl důvod, proč byla rovnováha udržena.
Rovnováha byla udržena obrovským rámcem, bolestivě vytvořeným jak americkými, tak sovětskými vůdci, na úkor ega, hrdosti a zájmů obou zemí, a součástí bylo vše od dohod o zbraních ve vesmíru, po skladbu a rozmístění jaderných arzenálů, a dokonce i obranné systémy určené k obraně před prvním jaderným úderem.
Rovněž existovaly specifické dohody o rozmístění jednotek kolem jednotlivých mocenských center, včetně podél hranic zemí, které existovaly v rámci sfér vlivu.
Během studené války bylo jasné, že jak Washington, tak Moskva se snažily rozšířit svůj dosah na zbytek světa, což vedlo k válkám v zastoupení všude, od Středního východu po jižní Ameriku, od Afriky po Asii, v rámci snahy „o nízké intenzitě“ – v porovnání s totální jadernou válkou – získat navrch.
Před rozpadem Sovětského svazu chapadla západního vlivu konečně převládla a dosáhla hluboko do samotného Ruska, a narušila nejen vlastní ruské instituce a národní suverenitu, ale rozhodila globální rovnováhu moci, která existovala po desítky let po druhé světové válce.
Až s nástupem ruského prezidenta Vladimira Putina byl tento trend zvrácen a vynořilo se něco, co aspoň připomínalo globální rovnováhu moci.
Bylo jasné, že během prvního desetiletí nového tisíciletí, ať se USA jakkoliv snažily demontovat zbytky sovětských prostředků, ve svém jinak neomezeném přání globální nadvlády, muselo to jednou skončit a musel vzniknout nový rámec zrcadlící rámec studené války, který by vyhovoval vynořujícím se globálním mocnostem, včetně Ruské federace.
Ale to se nestalo.
Nové navyšování sil
 |
| Vojenské základny NATO kolem Ruska. Síť se zatahuje. |
Místo toho, za vlády amerického prezidenta George Bushe a pak za Baracka Obamy, USA jednostranně odstoupily od smlouvy o balistických raketách (ABM).
Navíc Spojené státy – od počátku 90. let podnes, jak je vidět na Ukrajině – financovaly a podporovaly různé politické skupiny v celé východní Evropě, pod zástěrkou „prosazování demokracie“, dosazovaly loutkové vlády a režimy podél ruských hranic. Pokusy podkopat a svrhnout vlády pokračují v zemích jako Bělorusko a Ázerbájdžán, stejně jako ve středoasijských státech Turkmenistán, Kazachstán, Kyrgyzstán, Tádžikistán a Uzbekistán.
Země úspěšně svržené a kooptované Washingtonem byly systematicky obraceny proti Rusku ekonomicky, politicky a vojensky. Tyto země jsou téměř okamžitě nahnány do ohrady vojenské aliance NATO. Například v r. 2008 americký loutkový režim v Gruzii napadl Rusy podporovanou republiku Jižní Osetie, což vyvolalo komplexní ruskou reakci v rámci toho, co mnozí označují za pokus NATO otestovat odhodlání Ruska. Připomíná to nacisticko-sovětské geopolitické klání ve Finsku těsně před zahájením operace Barbarossa.
Ukrajina, kde byla svržena vláda v NATO podporovaném puči v letech 2013-2014, rovněž zaujala nepřátelský postoj vůči Rusku, a, opět, západní vojenská agrese, používající Ukrajinu jako vektor, jehož prostřednictvím se zasáhne hlouběji v Rusku, je přímým opakováním událostí, které předcházely druhou světovou válku.
Postoj NATO po studené válce byl konfrontační, a nikoliv snahou o zvýšení bezpečnosti či stability.
Místo práce na novém rámci pro nastolení globální stability tím, že by se uznala nová vynořující se rovnováha moci mezi Východem a Západem, se NATO pokusilo o „úprk“ v bezhlavé snaze rozšířit vlastní vliv co nejdále, než se tato rovnováha moci etabluje prostřednictvím reality vojenské, politické a ekonomické síly.
Zdá se, že NATO dokonce uvažuje o destabilizaci a svržení politického řádu v Moskvě samotné, kdy se pokouší rozdmýchat terorismus v jižních oblastech Ruska prostřednictvím NATO organizovaných a podporovaných konfliktů v Sýrii, Iráku a Afghánistánu, jakož i podporováním a financováním nepřátelských politických front v celém Rusku.
Gradient rovnováhy versus nová studená válka
Studená válka byla charakteristická dvěma centry moci a bylo jen málo prostoru, aby země mohly jednat v rámci něčeho jiného, než toho, co připomínalo přechodnou sféru vlivu.
Dnes lze, velmi snadno, vytvořit gradient rovnováhy mezi severní Amerikou, Evropou, Ruskem a Asií – kde by se přínosům vzájemného obchodování těšili všichni. Jediným požadavkem by bylo nejdříve umožnit Evropě vyvinout si zahraniční politiku, která by odrážela nejlepší zájmy jejích vlád, lidí a průmyslu, a pak, zadruhé, by Washington, Londýn a Brusel musely být schopny upustit od svých nerealistických návrhů na globální nadvládu a místo toho si zvolit realističtější rovnováhu multipolární moci.
NATO zamezuje tomu všemu – účinně nutní Evropu do hry s nulovým ziskem s Ruskem, stejně jak to činilo během studené války.
Evropa čelí mnoha hrozbám. Ale ani jedna z nich není z Ruska. Je zaplavena uprchlíky utíkajícími před válkami NATO. Je vystavena nestabilitě v zemích jako Ukrajina, jejíž politický řád byl převrácen NATO podporovaným politickým násilím. A Evropa je zamořena nezodpovědnými unáhlenými akcemi případných dalších členů NATO, jako Gruzie, řízených nekompetentními režimy dosazenými Washingtonem v jeho nejlepších zájmech, a nebere se v potaz stabilita a dlouhodobé zájmy Evropanů.
Vedení Evropy jasně demonstrovalo nezájem o uznání této reality. Bude na samotných Evropanech, aby požadovali racionálnější posun od různých záměrně manipulativních strategií napětí, které NATO pěstovalo, k rozumnějšímu a nezávislému vztahu se světem mimo atlantickou alianci.
Hodně se toho namluvilo o opuštění Evropské unie Británií. Možná je čas, aby Evropská unie opustila dlouho trvající a rozleptávající vliv anglo-amerických zájmů a institucí.
Do té doby by lidé měli pečlivě zkoumat historické lekce z agresivních expanzí k ruským hranicím, lži, na kterých stály, a následky, které tyto lži měly na bezpečnost a stabilitu Evropy, když byly konečně odhaleny prostřednictvím demaskování konspirací, které měly zastřít.
Kolo historie se netočí proto, že na něm máme ruce, ale proto, že naše apatie a ignorance zabránily, aby ho naše ruce zastavily.
The “New Cold War” is No Longer Cold: NATO Expands Military Presence along Russia’s Border, Lying All the Way to Barbarossa II vyšel 11. července 2016 na Global Research. Překlad v ceně 569 Kč Zvědavec.
