Přestali jsme na chvíli přemýšlet…
Těch důvodů, zejména psychologických asi bylo více. Tím možná rozhodujícím bylo, že nám přes náš odpor byl vnucován plán Merkelové na dohodu s Tureckem ohledně omezení přílivu migrantů, plán, nestoudný v tom, že to byla Merkelová, která jistě po dohodě s Obamou pozvala Syřany do Evropy, aniž se kohokoliv ptala a aniž by se namísto toho starala o to, aby byly urychleně likvidovány džihádistické skupiny, organizované, vyzbrojované USA a Západem, proti legitimní syrské vládě, které jsou zdrojem fanatického islamismu.
Evropští politici jako ovce bez vůle na to přikyvovali, naši Sobotkové, Hamáčkové, Zaorálkové, Zahradilové, hlásili téze, o tom jaké je Erdoganovo Turecko naším spojencem a že bez něho to prostě nepůjde. Střízlivé a odmítavé komentáře na adresu Erdogana, pocházející např. od Zemana byly odmítány…
Druhý důvod souvisí částečně s tím prvým. Každému je jasné, že Erdogan se zcela odklonil od západního kemalovského modelu státu a zcela jasně hledá zdroje dnešního Turecka v islámské osmanské říši.
A tak jsme tleskali pučistům a zcela – a nezodpovědně – ignorovali, že Turecko stojí za Erdoganem tak silně, jak se našim politikům může jen zdát a že puč všichni odmítají…
Ačkoliv žijeme v otevřené informační společnosti, nechali jsme se opět opít rohlíkem, tak jako většina Západu při podpoře násilného puče při odstranění legitimně zvoleného prezidenta Janukoviče a začali jsme sdílet masáž mainstreamu.
Nebrali jsme v úvahu, že vztahy mezi Obamovou administrativou a Erdoganem jsou velmi napjaté mnoho měsíců.
Zapomněli jsme, že základním geopolitickým střetem od euromajdanu není boj s islámským státem, jak by si zřejmě přáli obyvatelé světa, ale i kupříkladu kandidát republikánů Donald Trump, ale boj Západu proti Rusku, jak po tom doslova živočišně touží Hillary Clinton.
Tomuto geopolitickému střetu je podřízen každý krok ze strany Evropské unie, NATO a zejména Obamovy administravy, a proto jakýkoliv odklon od této generální linie Západu se trestá.
Zatímco miláček prodloužené ruky Obamy v Evropě, Angely Merkelové, bývalý turecký premiér Ahmet Davutoglu plnil skvěle úlohu této linie a nechal svého času sestřelit ruský SU-24, čímž uvrhl Turecko do snad největšího konfliktu s Ruskem, kterému Západ nadšeně tleskal, stále více si Erdogan uvědomoval, že je cosi špatně.
A když se Obama odmítal setkat s Erdoganem, ale byl příznivě nakloněn návštěvě Davutogla, a prosakovaly v médiích zprávy, že by to byl pro USA a tím i pro Západ žádoucí Erdoganův nástupce, bylo rozhodnuto Davutoglu musel jít.
Možná nebudeme daleko od pravdy, když zkonstatujeme, že po pokorném a omluvném dopise Erdogana Putinovi padlo v USA definitivní rozhodnutí..
Je čas svrhnout Erdogana…
Samozřejmě, že jsme pouze ve sféře spekulací, nicméně z veřejných zdrojů je jasné například
– že stoupenci Fethullaha Gülen téhož klerika jsou významnými sponzory, koho jiného, než kandidátky demokratů Hillary Clintonové pro její prezidentskou kampaň
– že do povstání proti Erdoganovi byly zřejmě zapojeni i turečtí vojáci působící na největší turecko – americké vojenské letecké základně, bez které USA prakticky nemohou operovat v daném regionu
– že Vladimír Putin včas informoval Erdogana před pučem a ten měl možnost pro povstalce překvapivě v posledních minutách opustit letovisko Marmaris a zachránit si život
– že Obama jistě musel vědět, co se připravuje, a je legitimní ze strany Erdogana, že obviňuje USA, že do puče jsou USA zapojeny, protože nikdo na tomto světě nemá lepší informace než americká administrativa…….
– Že to věděli i například i Francouzi, když Francie, možná z alibistických důvodů nechala od 13. 7. svou ambasádu v Ankaře
– A že to samozřejmě věděla Angela Merkelová, nebližší spojenkyně Obamy v Evropě, která dle veřejných zdrojů odmítla Erdoganovi poskytnout azyl, když jí bylo nouzově voláno z jeho letadla v situaci, kdy Erdogan nevěděl, zda přežije…
Ale Putin jim tuto hru překazil a zavčasu Erdogana varoval.
Naopak Západ jej zradil, tak jako kdysi Kadáfího či Janukoviče
A proto prezident Erdogan, představitel nejvýznamnějšího státu NATO ve zlomové oblasti Evropa, Blízký a střední Východ, prezident země, na jehož území mají USA snad nejrozsáhlejší skladiště jaderných zbraní mimo své území, nezamíří dne 9. srpna ani do USA, ani do Německa, ani do Bruselu, ale do Petrohradu za mužem, který vzdor snahy Západu zatáhnout jej do konfliktů postupně zklidňuje situace a stává se světovým politickým hráčem číslo 1.
PS. Čísla o tisících propuštěných učitelích, soudců, policistů či vojáků působila na první pohled jako projev šílenství…
Tak se tedy na to podívejme.
Zabrouzdejte si prosím, na internetu o panu Gülenovi a o jeho, jako chobotnici rozpostřených soukromých školách po celém tureckém území uvnitř i vně Turecka. Opouštěli je ročně statisíce nepochybně vzdělaných, ovšem islamistovi Güllenovi oddaných studentů, kteří prorostli do státních úřadů, policie
V časopise Echo, vyšel článek opozičního redaktora deníku Hürriet Buraka Bekdila, který je odpůrcem jak islamisty Erdogana, tak islamisty Gülena. A pomalu Gülena hodnotí jako nebezpečnějšího.
Na rozdíl od kyjevského majdanu, převrat v Ankaře Barakovi Obamovi nevyšel.
A Barak Obama už nebude moc před svým koncem volebního období zavítat do Turecka, kde by jistě nesmírně nadšeně pozdravil prezidenta Gülena stejně jako kdysi v Egyptě až podlézavými slovy přivítal vítězství Muslimského bratrstva (Jistě je to někde na youtube a je to otřesné, zejména, když víme, co bylo Muslimské bratrstvo zač)
Že NATO je tímto zpackaným pučem jen chromou kachnou, je jasné.
Že Obama bude v kleštích a bude muset nechat Putina, aby ve spolupráci s Tureckem, Iránem a Sýrií s větším klidem likvidoval islámský stát.
Že Erdogana naprosto přestane zajímat Evropská unie…
Že my se nemusíme bát víz pro Turky a už vůbec ne, nějaké asociační dohody s Tureckem.
Vlastně to dopadlo, jak nejlépe mohlo.
Obama si připravil svůj Vietnam, NATO je psychologicky oslabeno, takže přestane vymýšlet válečné taškařice proti Rusku a Merkelová by se měla připravit na další dávku statisíců Syřanů, když dělá vše proto, aby nemohli ve své zemi zůstat.
Vlastně to dopadlo, jak nejlépe mohlo.
