Jestliže žilo v roce 1990 na Ukrajině 52,2 mio obyvatel, to v roce 2016 oficiálně již pouhých 42,7 mio. Problém je v tom, že toto číslo započítává obyvatele Donbasu a Luganska a oficiální emigranty, žijící v  zahraničí. Proto je při hodnocení situace a šancí spojených s  budoucností Ukrajiny nutné brát v úvahu 2,5 mio pracovních míst (oficiálně cca 13 mio zaměstnaných), negativní výsledek mezi smrtelností a porodností, indikující, společně s jednou nejnižších úrovní fertility na světě, vymírání obyvatelstva ve výši 400 tisíc obyvatel ročně, oficiální počet důchodců 13,5 mio a v neposlední řade počítat s  maximálně 35 až 36 milióny obyvatel ke konci poloviny roku 2016.

Čísla uvádím proto, že se Ukrajinská demografická jáma zcela otevře v roce 2017 až 2035 a demografická jáma členských států EU se nezmenšuje. Za to se zvětšuje nebezpečí války, rozsah emigrace a „úspěšné“ plnění očekávání mezinárodních organizací, počítajících oficiálně s počtem obyvatel Ukrajiny k roku 2030 ve výši maximálně 30 mio, neoficiálně 25 mio obyvatel. O plánech pro jiné státy se dnes nebudu zmiňovat, kromě Ruska.

Pro Rusko bylo již v 90 létech, kdy jsem to mohl vědět na základě osobní účasti v jednáních, ne slyšet nebo věřit někomu, počítáno ke konci 2030 s populací ve výši pouhých 80 miliónů obyvatel.

Proto je potřeba si uvědomit řešení, která se současným vůdcům Ukrajiny nabízejí, nejsou-li jim vnucována. Jsou v podstatě pouze dvě: násilné řešení na východě Ukrajiny a po porážce násilné řešení v Kyjevě. Je možné ale také říci, že existuje pouze jedno: násilný převrat na základě hospodářské, sociální a vojenské situace v zemi, nemající objektivně sílu zvítězit na východě Ukrajiny. Krátce formulováno, puč. Píši puč, protože si musíme pomalu a jistě zvykat na toto označení, které se bude v představitelné budoucnosti používat stále častěji. Podobně jako je tomu s vrahy, teroristy, ale i kriticky myslícími, které označují politicky korektně myslící a píšící jako agenty, zklamanými podivíny, duševně nemocnými apod.

Oficiální deficit státního rozpočtu Ukrajiny je cca 25 miliard hřiven, zadluženost subsidií téměř stejná, penzijního fondu 145 miliard, atd. Privatizace přístavního závodu v Oděse nezaujala ani jednoho kupce. Proto není divu, že agentura Fitch zařadila Ukrajinu vedle Konga. Tj. níže, než byla Bolívie, před několika roky nejchudší země Planety.

Ani MMF nepospíchá s podporou: nedá Ukrajině slibovaných 2,7 miliardy USD v tomto roce. Co bude v 2017, nikdo neví. To platí i pro arbitráže s účastí Ukrajiny. V případě zvolení pana Trumpa prezidentem proto očekávám několik rad vůdcům Ukrajiny:

1) obraťte se na Vaše občany v zahraničí, kteří Vám již dnes pomáhají převodem cca 11 miliard USD ročně ze zahraničí. Z toho je přibližně polovina, 5,5 miliard USD, z  Ruska, se kterým podle MZV Ukrajiny není potřeba mít vztahy na úrovni velvyslanců.

2) obraťte se na EU, ať Vás integrují nebo Vám jinak pomohou.

3) obraťte se na Rusko. Jinou možnost nemáte. My Vám nic nedáme, za Vás nebudeme prolévat krev.

Protože se koryta vyprazdňují, nebo jsou již prázdná a suchá, vznikají objektivní protiklady ve společnosti, v regionech ozbrojené síly a přibližuje se den, kdy regionální vůdci nebudou posílat daně do Kyjeva. Proto Ukrajinská televize ukazuje denně hony na nezákonná vojenská sdružení, kromě Azova. Azovu totiž velí ministr vnitra Avakov, přítel Jaceňuka a Američanů. Proto roste napětí na Donbase, proto Kyjev neplní Minskou dohodu, proto se musí prezident Porošenko snažit za každou cenu zbavit nebezpečí předčasných voleb. To je možné pouze v případě válečného nebo výjimečného stavu. S takovým stavem se toho času seznamujeme ve Francii a Turecku.

Seznamování s válečným nebo výjimečným stavem obsahuje lekci o  vypořádání se s protivníky, kritiky a podezřelými. Jsem zvědav na reakci EU v případě puče proti demokraticky zvolenému prezidentu Porošenkovi. Protože neočekávám vítání ukrajinských oligarchů ani v Bruselu, Praze nebo Washingtonu, představuji si puč s následnou federalizací Ukrajiny již v roce 2017 a následnou zahraničně politickou de-legitimizací. O  druhých řešeních jsem psal nedávno ve zveřejněném příspěvku (26.7.) pod názvem Integrace Ukrajiny do EU. V případě, že by prezident Porošenko přežil, ba dokonce vyhrál proti pučistům, zemi očekává dlouhý výjimečný stav a oslabení legitimnosti jeho vlády ve vztahu k EU.

Bude-li prezidentem pan Trump, sankce proti Rusku se pomalu a jistě ztratí z programu dne nové americké vlády. Bude-li prezidentem Clintonová, snaha přenést boje na ruskou půdu bude narůstat. Taková snaha by byla dalším úderem USA proti EU. TTIP sem, nebo tam. TTIP dočasně ztrácí prioritu. Přesto napětí v EU může brzo dosáhnout u  mnohých národních vůdců horečkové teploty a křečí se slzami. To nepíší o  problémech, které bude muset řešit prezident Putin. Těch je celá řada. Patří mezi ně mimo jiné: existence a neexistence strategie dovolující integrovat ruskojazyčné regiony carského impéria a bývalého SSSR, existence a neexistence strategie týkající se ideologie a rozvoje Ruské federace, a v neposlední řadě existence a neexistence řešení protikladu politika a svědomí, prezentující z historického hlediska neslučitelnost. Tématům se budu věnovat příště.

Mezitím se otevřou soudní dveře pro WADA. Té nedovolí NHL, USA basketbal, fotbal a ani jiné americké sportovní kluby a asociace ani vstup do kabin a kanceláře, načež kontroly sportovců. Za to má WADA ale právo vstupu do cizích států, ohýbat právo po svém a politickém zadání s pomocí rozpočtu, který jenom v roce 2014 byl 13,3 mio USD. Peníze dostala WADA pro svoji práci od MOK, který v meziobdobí OH, tj. během čtyř let, měl příjem, představující více než 8 miliard USD. Maličkost. MOK se přesto dostane po ukončení OH v Rio do ruských politicko – hospodářských kleští, nepodaří-li FIFA po prvních úspěších ruských sportovních právníků nezpochybnit mistrovství světa ve fotbalu v Rusku 2018. EU se dostane, pokud se včas nevzpamatuje, do ruských plynových a atomových kleští nejpozději v roce 2020, kdy USA budou vyrábět a rozmísťovat své unifikované jaderné bomby na svých základnách v Belgii, SRN, Itálii a  Holandsku, případně i v Turecku. Nejpozději v 2020 si bude muset Turecko uvědomit, že nelze tancovat současně na dvou svatbách. Uvědomění si napomůže intenzifikace tzv. společných jaderných misí NATO. Jinými slovy, zaučování NATO pilotů svrhávat unifikované bomby na menší válečná pole Evropy a jejího sousedství.

Mezitím se bude pokračovat v dělení moří mezi USA a Čínou ve spojenectví s Ruskem pomocí technologií, o  kterých se mnohým může jenom snít, a které dovolí americkým křižníkům trávit více času v domácích přístavech než na moři. Masová média budou hledat odpověď na otázku, co se stane s člověkem, který spadl do černé díry, a souzení, kde by se nenacházeli, budou muset odpovídat na otázku soudce: Jak se jmenujete a co jste zač? Odpověď, Smolař. Jinak bych tu před Vámi nestál, nebude, ke štěstí nás, stačit.

Souhlasu netřeba.