Zbyněk Fiala: Jak dál po Brexitu

Avatar
Původní autoři

Zbyněk Fiala
23. 8. 2016   Vaše věc
 

Tři vedoucí představitelé očesaného jádra Evropské unie v pondělí použili pro jednání o dalším postupu po Brexitu společný let nad Itálií a přistání na sopečném ostrůvku Ventotene u Neapole. Zřejmě nestáli o to, aby moc lidí vědělo, co si mezi sebou řeknou. Z dostupných informací však lze vyčíst politický závěr Angely Merkelové, Francoise Hollanda a Mattea Renziho, že protestní hlasy britských občanů nesmí být impulzem pro rozpouštění unie.

Posilování integrace bude pokračovat. Napřed je však třeba něco udělat s bezpečností a nezaměstnaností, aby to nedopadlo špatně v kterékoliv další zemi, kde by se vláda osmělila lidí na něco zeptat.

Konkrétně jde o bezpečnost, ohrožovanou třaskavou směsí uprchlíků a teroristů, a o vleklou nezaměstnanost, která sužuje prakticky všechny země na jih od Německa. A taky aby to přineslo výsledky hned. Konkrétní návrhy budou předloženy ostatním šéfům vlád na Evropské radě, která se sejde v září v Bratislavě.

Podle pondělní letecké schůzky, v oblasti bezpečnosti může přinést rychlý efekt větší kooperace zpravodajských služeb. Zmínka padla i o možné spolupráci zbrojního průmyslu členských zemí. Zpravodajství však nezachytilo žádnou zmínku o vytvoření společné armády EU pro ochranu hranic, jak to navrhuje český premiér Bohuslav Sobotka.

Pokud jde o nezaměstnanost, nic třeskutého nezaznělo, jen úvahy o případném prodloužení tříletého Junckerova infrastrukturního plánu, ve kterém se počítalo s investicemi za 315 miliard euro. O nějakém zvýšení této částky – má-li vydržet na delší období – zatím slovo nepadlo.

Jednání evropských leaderů tedy neslo známky odhodlání, musíme něco udělat, i bezradnosti, nevíme co. Tomu se nelze divit. Základem jsou hospodářské problémy, a ty jsou chronické, protože nesou rysy spíše systémové krize než pouhého selhání, které se snadno přelepí nějakou náplastí. Představa o hospodářském růstu neseném prohlubující se globalizací na principech volného trhu, jak ji najdeme ještě ve Strategii EU 2020, je stále výrazněji mimo mísu. Těžištěm této strategie je ochrana investorů. Občanské se však právem domnívají, že chráněni by měli být především oni, k tomu si přece své vlády zvolili.

Globální spolupráce by také měla mít nějaké cíle, které se liší od růstu zisků nejmocnějších korporací na úkor všech ostatních. Měla by raději řešit nějaké reálné potřeby, které přesahují hranice států, a směřovat ke zlepšování života i tam, odkud dnes zoufalí lidé utíkají. Byli bychom idioti, kdybychom nadále tolerovali, že globalizace je hlavně vývozem bídy a nízkých mezd, které se šíří jako mor. A taky vývozem destrukce národní ekonomiky, ze které lidé žili, než se ocitli bez ničeho nebo v lepším případě v postavení otrocky podřízených subdodavatelů.

Ale lze pochopit, že s tímhle si politici nevědí moc rady, alespoň ne rychle. Ostatně, rychle může být špatně. Poptávka po změnách se obvykle snáze naplňuje tím, že přijde změna k horšímu.

Brexit je typickým příkladem. Dva měsíce po referendu se ukazuje, že Boris Johnson, který má vést jednání o odchodu z EU, nemá tušení, co chce a jak toho dosáhnout. Proto se zatím hlavně odsouvá termín, do kdy by se to mělo udělat, případně nechat vyhnít. To staví zbytek EU do neméně bezradné situace, zejména ve chvíli, kdy se má uvažovat o strategiích a střednědobých finančních perspektivách a není jasné, jestli u toho Britové budou, přispějí a mají do toho mluvit, nebo nebudou, nepřispějí a může se jednat bez nich.

Titulky ve Financial Times poznamenávají, že britská ekonomika po Brexitu je jedna velká záhada. Další: Británie platí daň za špatně navržený Brexit. Den za dnem přináší doklady, že sliby dividendy volnosti byly vylhané, peníze z Británie naopak mizí. Infrastrukturní investice jdou dolů, meziroční propad je 23 procent.

Premiérka Theresa Mayová sice slíbila program výstavby dálnic, železnic, energetiky, rychlého internetu a protipovodňových opatření jako hlavní plod nově nabyté svobody. Problémem jsou finance. Největší projekt, dostavba jaderné elektrárny Hinkley Point, byl vládou pozastaven. Také další velký projekt, rozšíření kapacity letišť pro Londýn, je nejistý. Má se vláda víc zadlužovat? Signály hrozícího hospodářského poklesu nutí k opatrnosti.

Pokud by však k tomuto poklesu – několikaletému podle nejpesimističtějších ekonomů – mělo opravdu dojít, budou Britové podle čerstvé analýzy Resolution Foundation připraveni také o výhodu kontroly migrace. Dosud byly britské mzdy pod tlakem levných pracovníků ze zahraničí, avšak dopad hospodářského poklesu v důsledku Brexitu by mohl být pro mzdový vývoj ještě tíživější.