Herec Pavel Landovský!

Avatar
Původní autoři

Zdeněk Hrabica
11. 9. 2016
 
Osud a náhody mne dali několikrát dohromady s nesmírně vzdělaným hercem Pavlem Landovským, dneska 11.září 2016 by mu bylo osmdesát let. Měli jsme podobné zážitky z dětství. Byli jsme vrstevníky. Před šesti lety jsme mu v Havlíčkově Brodě odhalili překrásnou bronzovou desku sochaře Radomíra Dvořáka, autora monumentálních sochařských děl pod širým nebem, v někdejších lipnických lomech.

 Byli jsme 10.září 2010 u toho v ulici Barbory Kobzinové 2020, kde Pavel prožil léta svého dětství uprostřed rodného města, tehdejšího Německého Brodu, čtyři – Radek Dvořák, Milan Pilař, Luboš Gőbl a trochu i já. A byla tam s námi asi tisícovka přihlížejících. Podařilo se i  vydat knihu Heleny Albertové a Pavla Landovského „Lanďák“.

 Když se psal 5.květen 1945 byli jsme oba u toho, když Němci postříleli stejně staré kluky, jako jsme byli my a pak je zakopali v blízkém lesíku. Pavel s rudormějským „synem pluku“ si sám pak do zločinců v odvetě zastřílel z těžkého kulometu, bylo mu jenom devět let. Herec byl ďábel, aktér mnoha skandálů, nebrala ho ke své škodě levice ani pravice – a kromě Pavla Kohouta ani emigrace – ale byl to umělec od pánaboha.Stačí mi Švadrlíkovi “ Černí baroni „ a Gogolův „Revizor“. Všichni, co lkali nad jeho osudem, mu házeli klacky pod nohy.

Po 17.listopadu 1989 mu české divadlo nabídlo pouze šest divadelních rolí. Když se občas přiznám k obdivu nad tímto ojedinělým umělcem, jakých více již nebude, přecitlivělé duše mě ostouzejí a odhazují slovy: „Jak jenom můžeš?“ . Mluvil nejenom jadrně česky, skvěle po babičce od dětství mluvil i rusky, dokonale ovládal přízvuk, akcent, a ještě lépe mluvil slovensky. Čert je vem, co nad ním ohrnují nos, kamarádství s Václavem Havlem mu moc nepomohlo, Landovský byl kulturní fenomén a tímto fenoménem zůstane navždycky.

Rusko měl v hlavě i v srdci, měl k němu srdce i šavli. Nesmírně krásně vyprávěl o přátelství svého svého otce se Stanislavským a Němirovičem – Dančekem. Kdo to ještě kromě nás vůbec ví a chce vědět. Vůbec mi nevadilo, když u příležitosti odhalení jediné pamětní desky, kdy kričel v Havlíčkově Brodě na lesy, že takovou pamětní desku nemá ani Vašek. A mne za nápad nazval hned poté tím, co ženy na mužích nejvíce milují. Bylo to moc milé. Divadelní pánbůh mu to odpusť!


Psáno pro Novou republiku