Luděk Prokop
28. 9. 2016
Záblesk v Parlamentních listech viz článek pod titulkem – „Kdo vystřídá Sobotku? To budete koukat.“ – vyvolává kardinální otázku. Kdo si to mohl objednat a v čí prospěch (nebo neprospěch)? Předpokládám, že odborový předák Josef Středula, se od obsahu, (dle situace a všeobecných reakcí), velice razantně, či méně razantně distancuje. O motivaci zadavatele článku lze fabulovat z protichůdných hledisek, vycházejících z jednoho společného základu.
A sice z faktu, že Bohuslav Sobotka toho již podělal tolik, že na jakékoli upínání se k naději, že by ČSSD mohl zastavit na cestě vedoucí k pádu volebních preferencí (po vzoru ODS) není šance. Tento fakt dává prostor jak pro motivaci pozitivní, pro upřímnou snahu o zastavení úpadku ČSSD, tak pro motivaci negativní, (možná i částečně pozitivní, dle úhlu pohledu), zasadit straně ránu z milosti.
Titulek článku „Kdo vystřídá Sobotku? To budete koukat.“, mnoho o výše zmíněné motivaci zadavatele článku nenapovídá. Nanejvýš se snaží navodit dojem, že ve strukturách strany samotné, není nikoho, kdo by se mohl odhodlat k hokusu pokusu o vystřídání Sobotky.
Není divu, po upevnění nerozborné jednoty strany.
Před upevněním nerozborné jednoty strany, po nečekaném propadu voličských hlasů, předsednictvo strany rozhodlo o tom, že předseda strany Sobotka, musí převzít zodpovědnost. Takové rozhodnutí předsednictva, byť legitimní, bylo nazváno „vnitrostranickým pučem“. „Strana“ během tak zvaného puče povolala ku pomoci na likvidaci puče svazáky. Situace dozrála takovou měrou, že ústy svazáků – mladých sociálních kariéristů, vyslovila „strana“ ono nezvratné – podporujeme svého předsedu. Za těchto okolností ve strukturách strany samotné, není nikoho, kdo by se mohl odhodlat k onomu hokusu pokusu o vystřídání Sobotky.
Noblesně elegantní, navíc též inteligentní Josef Středula, již nepochybně získal nadhled nedostupný prostému lidu, seznámil se s praktikami ve vysoké politice (tedy v měřítku ČR), a osvojil si politickou mluvu ve smyslu onoho – chceš-li s vlky býti, musíš s nimi výti. Jsem pevně přesvědčen, že dokáže přesvědčit, článkem dotčeného Bohuslava a jeho okolí podporujícího svého předsedu, že o něčem takovém neměl ani potuchy. Domnívám se, že tomu tak vskutku i je a parlamentní listy budou mít co vysvětlovat.
Nicméně jádro pudla spočívá, nikoli v předsedovi ČSSD ale v počínání celé té ČSSD, byť pod vedením jejího předsedy reprezentujícího celou stranu. Kdo by to byl, kdy řekl, či jen pomyslel na to, že sociální demokracie bude svým konáním podporovat fašismus. V daném případě fašismus ukrajinský. Kdo by to byl řekl, či jen pomyslel na to, že ČSSD podpoří sankce poškozující ekonomiku ČR, a nejen podpoří, ale bude ještě navíc iniciativně navrhovat jejich přitvrzení. Kdo by jen pomyslel na to, že ČSSD se bude stavět proti přímo volenému prezidentovi, který jako její předseda vytáhl stranu na politické výsluní a kterého ta samá strana zradila již při nepřímých volbách prezidenta po té, co elegantně předal nástupnické vedení strany zrádci Špidlovi.
Dlužno dodat, že ta samá strana, tentokrát pod vedením Sobotky, přístupem k prezidentovi zrazuje ty své voliče, kteří ve značném množství odevzdali volební hlasy právě prezidentu Miloši Zemanovi. Dalším kamínkem do mozaiky ČSSD, je předvolební slibování o revizi krkolomně schválených a hrubě přemrštěných církevních restitucí. Slibování, které po volbách obratem ruky zmařila koalicí s lidovci, s lidovci, kteří jakoukoli revizi předem vylučovali a následně i vyloučili.
Lavírování v otázce přístupu k imigraci a k imigrantům, kdy občanům jsou předváděny srdnaté odmítavé postoje, ve snaze zavděčit se voličům, aby je následně čelný reprezentant ČSSD, Dienstbier, totálně negoval a předseda Sobotka v hlubokém předklonu vůči vedení EU snaživě mírnil, nevyhnutelně patří k vyhodnocení volitelnosti této strany, pod jakýmkoli předsedou.
Mimochodem, zásadní vyjádření odborů vedených Josefem Středulou, k imigrační invazi, nejen pro stav nezaměstnanosti jaký je – jak v celé EU, tak v ČR, jsem nikde v médiích nezaznamenal. Pokud to není moje chyba, že nezaznamenal, pak by to nemělo být ani z hlediska odborářů, úplně v pořádku.
Tak či onak, závažná fakta uvedená v odstavcích výše, jsou záležitostí celé ČSSD, nikoli pouze jejího předsedy Sobotky. Žádná výměna předsedy je smazat nedokáže. Maximálně by mohla dokázat zvolnit rychlost nevyhnutelného ztroskotání této strany, na jejíž palubě se stále ještě hraje a tančí.
Domnívám se, že za zoufalství ČSSD z článku plynoucího, Josef Středula nejenže nemůže a není ani zodpovědný ale není schopen ono zoufalství ani zmírnit.
