Zdeněk Hrabica
20. 9. 2016
Sleduji předvolební show na ČT 24 a početné bilbordy a stánky pod deštníky s propisovačkami a plácám se do kolen. Pravda, naše varianta, je mnohem skromnější a racionálnější než nedotknutelný předvolební cirkus před volbou prezidenta v USA. Ale nic nenamítám, jiný kraj, jiný mrav.
Na českém divadle bez chuti a bez zápachu mne udivuje hlavně Babiš obrostlý a Babiš oholený, Babiš mladý a Babiš zešedivělý a zestárlý. Kandidáti do Senátu v důchodovém věku (kdo by si nechtěl přivydělat) nám před očima defilují v plné síle a překypují energií a nápady, co všechno chtějí ještě udělat a co ještě všechno stihnou.
Nejblíže mám ke Kraji Vysočina. Vím skoro o všem, čím tam obyvatelé překypují a čeho se jim nedostává. Příroda tamní lid obdařila udivující krásou – jenže vůkol na polích už skoro nerostou brambory, ale kukuřice. V lesích se netěží dřevo jenom v době vegetačního klidu, ale stejně intenzívně se stromy kácejí i v parném létě. Společnost a režim jim však vzaly to hlavní, pracovní příležitosti. Dopravní spojení oproti minulosti nevídaně pohaslo; a tak se problémy nahrazují korporativním využívaním soukromých osobních automobilů. Přirovnal bych to k někdejší sovětské realitě – říkalo se jí tam „po rublu“. Když se dali čtyři chasníci dohromady a složili se, byla v parku na lavičce hned plná lahev vodky. Takto se u nás dají nahrazovat i neexistující dopravní spoje od městečka ke vsi.
Show Kraje Vysočina, ale stejné je i jinde, si mnoha problémů nevšímala; účastníci byli před sebou a před televizními diváky značně opatrní, až hanba. Bojují o hlas voličů – a co kdyby si svým radikalismem ublížili? A tak se nejednou terčem jejich neklidu stával v předvolebním pořadu hejtman Jiří Běhounek. Neměl v show moc pevnou židli. A když lační už nevěděli kudy kam, vyčetli zkušenému lékaři a schopnému hejtmanovi – nezávislému za ČSSD, i to, že byl kdysi v KSČ. A kdo to vlastně v KSČ včera nebyl, kdo se vrhá do víru politiky nebo do Senátu? Pokora by nám všem slušela, více než mlácení prázdné slámy.
Ale aby mi huba neupadla… Čo to vravím,čo to tárám…
