Proces s anarchisty

Pavel Letko
12.9.2016  zdroj

V České republice, kde zvítězila zvláštní forma demokracie napojené na tunelování, se pomalu rozbíhají politické procesy. Kdo trvale krade, ten musí trvale lhát, což znamená i ustavení modelu trvalého nátlaku ve společnosti.

Referovali jsme o případu podmínečně odsouzeného Michala Kesudise za schvalování vlasteneckého boje Afghánců, i proti našim vojákům. Viz článek Kesudis odsouzen, justiční komedie pokračuje a diskutovali Debatní klub o schvalování atentátu: Černochová / Pašková / Kesudis / Letko. Další soudní podmínkou skončil proces za vystrčený zadek našeho válečného veterána na své bývalé kolegy z NATO během jejich demonstrativního přejezdu přes Českou republiku. V České republice, kde zvítězila zvláštní forma demokracie napojené na tunelování, se pomalu rozbíhají politické procesy. Kdo trvale krade, ten musí trvale lhát, což znamená i ustavení modelu trvalého nátlaku ve společnosti.

 

Hurá na teroristy, je jich jako máku

Kdo krade, lže a pak hledá “teroristy”, tak je mezi kritickou opozicí také nalezne, celkem pochopitelně. Nalézání a odhalování těchto nových třídních nepřátel kapitalismu se děje celkem logicky. Kdo nepodporuje systém vedený odněkud z Washingtonu, ten čůrá proti větru a trest jej nemine. A chytrý pravicový a levicový mainstream se drží klasické stalinské moudrosti: —Je lépe mýlit se stranou, než-li proti ní—. Pak ovšem bude teroristů opravdu jako máku.

Politický proces s anarchisty je snad jiný v tom, že hrozí tresty opravdu vysoké, v maximu až 20 let, či dokonce doživotí. Věřme, že to tak drasticky neskončí, ale bez dlouholetých nepodmíněných trestů se to možná neobejde. Jedině, že by soudce měl tolik odvahy a řekl, že provokace nemůže založit trestný čin. Levicoví anarchisté-srandisté totiž brali bretšnajdry se stejnou lehkostí, jako druhá parta nyní již osvobozených pravicových recesistů věšela maxi-trenky namísto prezidentské vlajky. Připomeňme, že “Vlajka prezidenta České republiky” nebo také “Standarta prezidenta České republiky” je podle zákona č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, oficiálním státním symbolem České republiky. Všimněte si těch velkých písmen, ze kterých soudce udělal písmena malá, až úplně nepatrná. Česko má už dávno uplatňování dvojích zákonů podle toho, zda se klepe soudcovským kladívkem napravo, nebo nalevo. A nejspíš to bude stále horší.

Anarchisté jsou obviněni z terorismu, a ten teď letí v neoliberálním EU a USA podobně jako mandelinka bramborová v padesátých letech minulého století létala v komunistickém Československu. Tehdejší soudruzi soudci, povzbuzeni ideologickým výskytem jinak neexistujícího amerického brouka, se rozhodli zatočit s nepřáteli republiky. A když mandelinka skutečně přišla, tak už se o ni nikdo nezajímal. Cíle bylo dosaženo, a mandelinka byla už všem ukradená, to byl problém rolníků. Historie je zkrátka učitelka života.

 

Mandelinkoví teroristé

Anarchista Martin Ignačák má kliku, že trest smrti byl zrušen. Naše uvědomělá umělecká a mediální fronta mu nemůže přát psí smrt, jako tehdy za komunistů. Nedělejme si iluze, že se něco podstatného změnilo. To bychom popřeli smysl samotného anarchismu. Jestli totiž nějaké hnutí nemá iluze o současném systému, tak jsou to právě anarchisté. Před sto lety prosazovali zlepšení pracovních podmínek a osmi hodinovou pracovní dobu, končili na popravištích. Dnes mohou mluvit o štěstí, že nebudou popraveni jako v USA anarchisté Sacco a Vanzetti, neb byl u nás prozatím trest smrti zrušen.

Navíc dnes není důvod k obavám z nějakého Haymarketského masakru, který založil dnešní americký Labour Day, jinak státní svátek USA. Naši pracující za svá práva nestávkují a nedemonstrují. Primas český a poctivě pravicový Dominik Duka byl vystrašen z možné vlády ochlokracie zcela zbytečně. O nebezpečí ze strany anarchistů je škoda mluvit, protože usilovat o snížení pracovní doby dnes nikoho ani nenapadne. Jak poznamenal vtipně jiný náš článek, roli sociálního Mikuláše dnes plní samotní oligarchové (Dopis bývalým kámošům od modrých strak). O takovém ráji na zemi se českým kapitalistům v 19. století ani nesnilo. Proto museli pracně zavírat, popřípadě i na ulici střílet stávkující anarchisty, komunisty a sociální demokraty. Ti poslední neoliberální ráj aktivně zařizují, včetně nových šibeničních procesů s anarchisty. Jak praví námi citovaná skupina Elán: Svět sa zbláznil, asi hára, z tričiek zúri Che Guevara. Mají ti chlapci ale štěstí, že jsou trvalým pobytem v cizí zemi, mimo Česko.

 

V čem spočívá obžaloba aneb Akce Fénix

Dva anarchisté jsou obžalováni z přípravy útoku na vojenský vlak. Třetím členem „skupiny“ je žena obžalovaná z toho, že „pachatele“ příprav neudala, ač prý musela tušit, že něco chystají. Podle svých slov se domnívala, že kluci jdou čůrat, zatímco zakopávali lahve. Reportáž z Kafkova procesu na český neoliberální způsob si můžete přečíst těchto anarchistických stránkách. Pro celkový rámec je třeba si přečíst náš článek Z agenta-provokatéra bude teroristický aktivista. Tato sci-fi připravovaná ve Sněmovně, nyní již běží v reálu jako soudní proces.

Nu, ať už „pachatelé“ něco chystali nebo ne, a obžalovaná něco věděla nebo ne, jisté je, že odsouzeni být musí. A to po právu, protože proces je už nyní zaplacený z našich daní. Na tuto „skupinu“ totiž byli nasazeni hned dva agenti, a to daňové poplatníky něco stálo. Na dva možné pachatele byli dva reální agenti! Z toho logicky kouká exemplární trest, protože v budoucnu se poměr nutně změní ve prospěch “teroristů”. Proto potřebujeme zákony, které konečně zruší demokracii a zavedou policejní stát. A zavádí je sociální demokracie, tedy její ministr vnitra. Zavraždění anarchisté a zavření levicoví aktivisté z První republiky se musejí obracet v hrobě z takového svinstva dělaného pod vlajkou socanů.

Naše policie tedy prostřednictvím akce Fénix odhalila dvou až tří člennou teroristickou buňku. To se počítá, a to dnes letí. Kdysi to byl buržoazní nacionalismus, sabotáže a další akce proti lidu, dnes je to především terorismus. Chytli jsme je, ty ptáčky. Spadli do léčky našich agentů a jejich velících důstojníků. Kdysi bretšnajdři hájili zájmy císaře pána a jeho rodiny, dnes hájí zájmy nevíme koho. Oni to asi také neví, a je jim to jedno. Ale to není důvodem, aby neplnili svou úlohu agentů udavačů svědomitě. Navíc za to jsou dobře placeni z našich daní. A citovaný demokrat Chovanec těmto hybridům zřizuje nový úřad.

 

Anarchisté vědí “za co”

Celá situace je nad slunce jasná, nejlépe samotným anarchistům. Buď plánovali násilné akce, protože se domnívají, že proti násilí systému je vhodné použít také násilí, a nyní padli takříkajíc “do zajetí”. Nebo chtěli změnu násilného systému bez použití násilí, s agenty si “jenom tak hráli”, a teď dohráli. Ona taková hra by připomínala hru anarchistické myši s kočkou, respektive s celou smečkou koček. Navíc nápad útoku na vojenský vlak zavání demencí a recesí, nikoliv pronikavou chytrostí, kterou „pachatelům“ přisuzuje jak obžaloba, tak jejich přátelé. Stylem odpovídá tak tomu věšení červených trenek na Hradě, které ovšem bylo pravicovou “recesí”, a ne levicovým “terorismem”.

Atentáty měly snad nějakou logiku v době, kdy se anarchisté mohli domnívat, že zabitím špatného cara či jiného potentáta se snad něco změní k lepšímu. A také se mohli dočkat sympatií utlačovaného lidu. Ale dnes bombové útoky ani Molotovovy koktejly u našeho veřejného mínění nefrčí. Lid je svým utlačovatelům a loupežníkům vděčný, a vroucně se těší na možné zvýšení minimální mzdy někdy v budoucnosti.

Nejsme na Ukrajině, kde se protirežimní opozice už dávno vraždí přímo, viz článek Vraždy a “sebevraždy” kritiků kyjevské junty. Naši vlastenečtí bojovníci za americkou společnost proti prezidentovi neházejí Molotovovy koktejly, ale rozdávají červené karty a věší červené trenky na Pražský hrad, popřípadě podepisují vznešené výzvy nedaleko psychiatrie v Kroměříži.

Zahraniční poradci ze Spojených států moc dobře vědí, že jiný přístup je třeba zvolit v Hondurasu (psali jsme v článku Pozadí vraždy ekologické aktivistky Berty Cáceres), Salvadoru či Chile, a plně jiný v Polsku, či Česku. Každopádně jednání našich anarchistů, tak jak je představováno u soudu, připomíná vytrvalé úsilí srnky utkat se s tygrem. To je samozřejmě pošetilé. Ale ve chvíli, kdy tygr srnku žere, ta získá naše sympatie. A slušný web se musí zabývat i myšlenkou, zda se máme v civilizovaném státě chovat stejně přirozeně, jako boží hovada v přírodě. Odsouzením anarchistů se naplní slova Mahátmy Gándhího.
Nejprve si vás nevšímají, pak se vám smějí, potom s vámi bojují a nakonec zvítězíte.

Síť revolučních buněk, spiklenecké centrum, děs a hrůza obchází vůkol

Byl by to hezký závěr, leč něco by přeci jen chybělo. Obžaloba se snaží prokázat účast obžalovaných na jakési “Síti revolučních buněk” sahající i do zahraničí, a pak také spoluúčast na podpalování. Jednak aut jistého pana Krulicha z Restaurace Řízkárna a jednak aut policejních.

Pro nezaujatého pozorovatele, za jakého se pokládám, tažení proti anarchistům a levicovým extremistům vypadá jako řízená provokace našich tajných služeb. A možná, že nejen našich. Bretšnajdři a dosavadní průběh soudního líčení žádnou tzv. “síť revolučních buněk” neodhalil. Ale když něco neexistuje, tak to zcela jistě musí někdo vést, a ten někdo musí být ďábelsky chytrý. To je logika bretšnajdrů všude na světě, za to je platíme. Zdejší soudruzi usoudili, že procesů je nám třeba, jelikož se stále méně daří vsugerovat lidem, že jsou svobodní. Když už nefunguje cukr, tak musí nastoupit bič. Lidu asi nestačí, že může vybrat ve volbách konkurující zástupce z většinově zkorumpovaných politických stran.

Jde tedy o preventivní opatření našeho represivního aparátu, který myslí na zadní kolečka jednoho procenta. Až většina nahlédne, že „král je nahý“, musí si to nechat pro sebe. V našem vězení to není zas tak hezké, jak si to mnoho lidí myslí. Jistě, vidina sledování české televize za dobré chování, to zní opravdu lákavě. Chovancovo Centrum hybridních hrozeb je součástí systému směřujícího k potlačení práv a svobod nás všech. Samozřejmě se nyní nacházíme pouze ve fázi přípravy k zavedení policejního státu. Ale pilná práce na potírání terorismu je už v plném proudu, legislativně i prakticky. Nechci být v kůži všech těch agentů, ministrů, prokurátorů a soudců, až to praskne, jako po letech padesátých.

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 500 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!

Související články: