Světová hanba Haagu – dr. Miloševiče napřed věznili a utýrali, posmrtně jej osvobodili

Avatar
Původní autoři

Jiří Jaroš Nickelli
12.9.2016   České národní listy


Západní média mlčí jako zařezaná o rozsudku tribunálu Haagu pro Jugoslavii, který posmrtně přiznal nevinu srbského presidenta dr. Slobodana Miloševiče v rozsudku o bosenské válce 1993-1995! Jako první přinesla tuto zpravodajskou bombu italská televize “Pandora” a její zpravodajec, emeritní europoslanec a novinář Giulietto Chiesa.

Přitom haagský tribunál vynesl rozsudek již 24.března 2016 a teprve nyní se první italské médium odhodlalo zveřejnit tuto šokující zprávu pro mnohé politiky pokryteckého Západu, kteří dr. Miloševiče napadali nejhnusnějšími způsoby. Moc dobře si vzpomínáme i na ty politiky u nás, kteří dr.Miloševiče nazývali “balkánským řezníkem” nebo “srbským Hitlerem”, “jugoslávským diktátorem”, “vrahem Chorvatů a muslimů”. Nebudeme je jmenovat, i když je dobře známe, ale můžeme i přiznat jejich příslušnost v několika případech k tehdejší, dnes zaniklé Křesťansko-demokratické straně!

Nyní haagský soud ke své nekonečné hanbě musel přiznat opak – a konstatoval naprostou nevinu doktora Miloševiče jak na případné “genocidě” v bosenské válce, tak i zohlednil jeho postoje v otázkách bratrovražedného válečného konfliktu, když konstatoval jeho nevinu na proběhlých událostech. Dokonce uznal i jeho negativní postoj k vytvoření tzv. Republiky Srbské uvnitř novobosenského státu, nikoli s neláskou k Srbům, nýbrž pro neefektivnost tohoto útvaru v rámci válečných konfliktů. Na druhé straně musíme konstatovat, že i vznik Republiky Srbské v Bosně byl zákonitou reakcí zde etnicky uvězněných Srbů, kteří se chtěli postavit represím se strany vznikajícího novostátu.

K zatčení a věznění doktora Miloševiče je nutno poznamenat, že haagský tribunál nejen údajně odmítal po jistou dobu vydávat určité léky vězněnému, ale odmítl i jeho dopravení do Ruské federace na léčení, jak si to dr.Miloševič podle svého advokáta sám přál. Celá tato situace, podle zpravodajce Chiesy vyvrcholila tři dny před smrtí vězněného. Jeho smrt byla údajně kvalifikována jako srdeční záchvat, a to tři dny poté, co soud zamítl možnost jeho léčení v Ruské federaci. A naši “politikové” k těmto hanebnostem zcela mlčeli. Mlčeli k věznění politika, který bránil svůj slovanský národ proti cizí intervenci a cizí okupaci podle zásad mezinárodního i obecného práva, což dnes musel přiznat i sám haagský tribunál.

A na našich politicích, stejně jako na politicích EU a USA, navždy zůstane skvrna jejich schvalování dvou nových států vzniklých jako abscesy na těle porcované Jugoslávie – Bosny a Kosova! Co se nakonec ukázalo? Ukázala se pravda Miloševičova varování před vznikem těchto dvou “států”. Co přinesly tyto dva státy dobrého světu a Evropě? Velké nic. Jen olbřímí problémy.

A v případě Kosova, které tak hanebně proti Resoluci RB OSN č.1244 schválil emeritní ministr zahraničí, občan kníže, bylo prokázáno, že jde o “stát”, který trpěl loupení orgánů na nebohých civilistech včetně dětí, že jde o stát, který trpěl ničení a hanobení pravoslavných chrámů, klášterů, a dokonce i hřbitovů! okupantskou chátrou. Dokonce případy loupení lidských orgánů v Kosovu údajně zjistila i bývalá předsedkyně haagského tribunálu madam Carla da Ponte, a údajně má dokumentaci těchto případů i srbská prokuratura.

K osobnosti doktora Miloševiče samého pak dodejme toto. V našem případě je lhostejné, jakou politickou orientaci zastával, zdali byl “bolševikem, socialistou nebo komunistou”. Pro slovanské země je důležité, že se choval jako pravý Slovan. Bránil svou slovanskou zemi proti cizí agresi, proti agresi spojené dokonce i s  chátrou, vraždící jeho národ. Proto je povinností všech Slovanů hodných toho jména, aby ocenili dějinnou úlohu doktora Miloševiče v tomto směru, bez ohledu na jeho politická pochybení nebo nezdařené úmysly. A Haagský soud se musí jen trpce smířit s notným úkrojem ze štítu na své pověsti a cti, stejně, jako se to v minulosti činilo rytířům, kteří přišli o svou čest. I proto se o tomto rozsudku na pokryteckém Západě tak úporně mlčí. V tomto případě palma cti náleží italským zpravodajům.

Jiří Jaroš Nickelli, ČSOL Brno I