Geo
19. 9. 2016 Eurasia24
Američané v uplynulých dnech odvedli kus práce v duchu své tradice permanentního pokrytectví. Nejprve v rámci manévrů Ample Strike 2016 „děsivě nízkým průletem“ B-1B nacvičovali demonstraci síly, kterou pak ještě marketingově „zobchodovali“ na Dnech NATO v Ostravě. A zatímco se tam tradičně chlubili a prezentovali jako naši největší přátelé a ochránci, ve stejný čas na jiném místě předvedli, jak jsou jejich síly pro nás nebezpečné.
V době, kdy si v Ostravě příslušníci USAF leštili své povinné úsměvy, jejich kolegové v Sýrii zákeřně zabíjeli syrské vojáky – armádu, která skutečně stojí na naší straně a reálně, s vypětím všech sil brání lidství před bestialitou.
Útok to byl nejen zákeřný, ale i odporně zbabělý, protože Syřané se soustředili na pozemní střet s teroristy, zatímco úder ze vzduchu mohli očekávat jen v tom nejhorším snu. Přišel – zabil více než šedesát z nich a dalších sto zranil.
Co nám o Američanech řekl?
Zaprvé to, že pokud se doopravdy spletli, jak se nám snaží namluvit v oficiálním prohlášení šířeném korporátními médii – tedy nejspíš lživém –, jsou jejich ozbrojené síly katastrofálně neschopné. Tak kolosálně neschopné, že i s využitím technik jako C3I (Command, Control, Communications and Intelligence), kterými se neustále holedbají, nejsou schopni identifikovat rozlehlý tábor pravidelné syrské armády se zázemím a technikou a rozlišit jej od pozic teroristů s výrazně odlišnou „architekturou“. Pozice syrské armády se navíc měly nacházet na zřetelné vyvýšenině, a to už po několik měsíců.
Vytáčky o tom, že „Rusové se prý ozvali až ve chvíli, kdy na vojáky padaly bomby“, jsou naprosto odpudivé a nemístné už proto, že letectvo k útoku využilo také bitevníky A-10 Thunderbolt II, které útočí z malých výšek prakticky výhradně na vizuálně identifikovatelné cíle.
Pokud americké vzdušné síly se „skvělým situačním povědomím“ nebyly schopny správně provést operaci v poměrně primitivních informačních podmínkách, pomoz nám pánbůh, jestliže se chceme na tuto sílu spoléhat v rozdmýchávané válce s Ruskem – ve složitých středoevropských podmínkách s proměnlivým klimatem, špatnou viditelností, hustou zástavbou a při intenzivním vedení radioelektronického boje.
Druhá, pravděpodobnější a ještě důvodnější „eventualita“, proč považovat Spojené státy za nebezpečné, je možný úmyslný útok na syrská vojska, která bránila pozice před Islámským státem, přičemž teroristé bezprostředně poté ataku využili a na vybombardované syrské vojáky zaútočili.
Proč to Američané udělali, to si domyslí každý sám. Není to těžké, racionálními vývody se to v internetových diskusích jen hemží a množná i kvůli nastávajícímu všeobecnému pochopení byly letošní Dny NATO propadákem (za oba dva dny je dohromady nenavštívilo ani tolik lidí, co loni za jeden).
Třetí odpovědí na výše uvedenou otázku je, že ať tak, nebo tak, opět jsme vystaveni gigantické lži. Asi jako po 14. únoru roku 1945, kdy nám titíž američtí spojenci po „navigačním omylu“ s pomocí 62 „zbloudilých“ bombardérů a 152 tun bomb vybili přes sedm set spoluobčanů.
