Ivan David
11. 10. 2016
Pročpak nechce “Vivat!” na ulici znít?
Hluší panovníci mají němý lid.” (K.H. Borovský) – “Kdyby volby mohly něco změnit, dávno by je zrušili“, to je anarchistický slogan. Není to nadsázka. Držitelé moci potřebují klid na “práci”. Proto udělají maximum, aby je nikdo nevyrušoval. Platí to od malých sociálních skupin až po mezinárodní politiku. I u nás je moc znejistěna, protože selhává. “Politická třída” jako celek neplní očekávání občanů. Proto je tolika lidem jedno, kdo vyhraje. Volby nemohou nic podstatného změnit. Nalhávají nám, že to podstatné bylo již nezměnitelně vyřešeno.
Krajské volby nejsou o lokálních problémech, jak se nám mnozí snaží namluvit. Lokální problémy jsou odrazem celospolečenských. V rámci špatného systému lze těžko najít lokální dobré řešení. Ví to každý ze svého okolí. Proto jsou krajské volby především o celospolečenských problémech a jsou také brutálním průzkumem veřejného mínění.
Přijde-li k volbám třetina voličů, je beztak obsazeno 100% křesel. Ale zmocnění je slabé…
Alexandr Mitrofanov v ČT24 dnes se zřejmým despektem poznamenal, že část voličů podporuje nějaké představitele v naději, že oni vyřeší jejich problémy: “Nejdřív to byl Václav Havel, pak Václav Klaus, pak Zeman…” Klepl tím hlavičkou na hřebíček. Politiky máme od toho, aby řešili naše problémy. Že je to očekávání dnes nerealistické, není hodno posměchu, je to tragédie.
Celospolečenské problémy si nemůže řešit každý sám, jednotlivec nemá síly a prostředky. Ale organizovaná aktivní dostatečně velká skupina má právo a sílu změnit cokoli.
Tragédie je v tom, že politici řeší jen to, co s jistotou a bez rizika zvládnou, a to ještě pokud to může právě v tomto volebním období dobře dopadnout. Žádný významný celospolečenský problém za současných pravidel hry v jednom volebním období vyřešit nelze, tím méně bez rizik.
Politik: Jen já vás vyvedu z ledna do února! (Karel Čapek, Bajky a podpovídky)
Lítost politiků, že bohužel nepřišli jejich voliči, je směšná. Ti, kteří nepřišli, přece nebyli jejich voliči. Proč tak nízká účast? Protože nemáte co nabídnout! “Nepřišli lidi”, tak jako nechodí do obchodu, kde jim nic užitečného nenabízejí.
Degenerace politiky dospěla tak daleko, že úspěšný může být politik, který žádný program nepředstírá, a vystačí se slibem, že “maká” a s tvrzením, že je úspěšný. Na své dnešní soupeře s tím vystačí.
Významné celospolečenské problémy jsou i pro méně bystré pozorovatele čím dál zřetelnější právě proto, že nejsou řešeny. Tím se situace stává nestabilnější. Naprosté většině občanů (ale i politiků) se zdá, že “systém” nemá alternativu. Čeká se na někoho, kdo to neví a alternativu nabídne.
Pokud jde o program řešení celospolečenských problémů, není odpracováno. Je potřeba změnit pravidla hry. To nepůjde bez vyvázání ze závazků, které nás svazují. Jestliže nesmíme dělat to, co nutně dělat potřebujeme, pak musíme to, co nesmíme.
Návrh změny pravidel není práce pro jednoho nadšence, ale stačí na to řádově “několik” schopných lidí. Někde. Nemusí to být v některé z nejvýznamnějších zemí.
Pokud se vymezujeme proti držitelům moci tak, že se je snažíme oslovovat a cpát se do “jejich” médií, mohou být klidní. Do té doby mají situaci v rukou. Pokud vzniknou paralelní struktury, do kterých nemohou vstoupit a postavit se do čela, začínají být ohroženi. Oni to vědí. A budou se bránit.
