My demokracii nedáme, raději ji zbouráme

Avatar
Původní autoři

Luděk Prokop
31. 10. 2016
Demokracie ve významu toho slova má být lidovláda. A to je, jak poznáváme, čirý nesmysl. Nicméně v  idealistickém pojetí má ona lidovláda znamenat vládu lidu, uplatňovanou prostřednictvím lidem volených zástupců lidu. Zástupců volených ve svobodných volbách. Volení zástupci mají vládnout dle vůle lidu, to znamená, ve smyslu plnění předvolebních slibů, na jejichž základě byli zvoleni. 

Přímá demokracie, jak je zatím neúspěšně prosazována SPD Tomio Okamury, má sloužit jako nástroj lidu k tomu, aby demokracie nebyla volenými zástupci lidu podváděna a zrazována. Aby tito zástupci byli nuceni předvolební sliby plnit a neuhýbat z nich. Aby je nemohli deformovat a překrucovat, dle vlastní libovůle a vlastních, případně „navelených“ ziskuchtivých představ diskrétních elit. Prostě tak, aby byli nuceni rozhodovat a přijímat zákony jsoucí v souladu s chtěním většiny lidu.

Aby to mohlo fungovat, platí a je možná v zákonech i zakotveno, že rozhodující je vůle většiny lidu, vyjadřovaná ve volbách. Tato vůle většiny, je korigována příslušnými podíly na řídících, rozhodovacích a schvalovacích procesech, v podobě příslušných mandátů, přidělovaných na základě volebních výsledků, dle stanovených pravidel a zákonů, platných jak pro sestavování vlády, tak pro schvalovací procesy různého druhu. Nástroje přímé demokracie mají sloužit k tomu, aby bránili svévolím zvolených zástupců lidu. Svévolím prosazovaným intrikařením, pletichařením, bráním se použít pojem zločinným spolčením, prostě svévolím vedoucím k realizaci a prosazení zájmů elitních skupin, zájmů jsoucích v příkrém rozporu s vůlí většiny občanů. Tomu nelze bez přijetí nástrojů přímé demokracie nijak čelit. A proto jsme svědky toho, že všechno dopadá tak, jak dopadá a jak kolem sebe vidíme.

Vzdor nedokonalostem umožňujícím manipulace vůlí většiny, mohou základní kameny demokracie a její podstata stát v cestě představám i záměrům elit. Záměrům jsoucím v příkrém rozporu s vůlí i chtěním legitimní, demokratické většiny. A sice elit stojícím nad zákony i nad demokracií, elit ovládajícím stěžejní sdělovací prostředky, ovládajícím jistou část politiků i určitou část národní umělecké fronty, zejména populární herce preferované a protěžované v minulém, takzvaně totalitním režimu a zdařile usilujícím o podobné protěžování a preference v režimu současném. Není divu, že ani některým zpěvákům není zmíněné úsilí cizí. Nechci zmiňovat ty z Horáčkova pódia, kterých se to týká, ani ty, kterých se to netýká vůbec. To důležité a podstatné co zmínit chci, je veškeré, již déle trvající a stále stupňující se dění kolem osoby prezidenta. Usilovné vytváření skandálů všemožného druhu, hrátkami s červenými kartami počínajíc, humornými akcemi s trenýrkami a s hanobením státních symbolů včetně jejich ničení pokračujíc, medailovou anabází s propagováním týdne neklidu, včetně demonstračních, veřejně vyhlašovaných snah o odstranění zvoleného prezidenta zatím, prozatím končíc.

Za podstatné a důležité to považuji z toho důvodu, že všechno to, co uvádím výše je nesporně v příkrém rozporu s demokracií popisovanou úvodem článku. A sice se samotnými základy i demokracie současné, ve které zmíněné prvky přímé demokracie zatím absentují. Nicméně ani tato, nedokonalá forma současné demokracie, neumožňuje kdykoli realizovat libovůli elit stojících nad zákonem.

Elity zatím, prozatím mají pouze možnost povrch základů demokracie narušovat a obcházet při halasném troubení jejích trubadúrů, o nezbytné obraně naší podváděné demokracie. Mohou základy demokracie zatím jen narušovat a obcházet, nikoli tyto základy zcela ničit. Názorným příkladem toho může být pouhé nahrazení standarty trenýrkami, s následným zničením standarty a nikoli odstranění prezidenta z funkce. Nikoli odstranění prezidenta z funkce, k němuž veřejně vyzýval (světe div se – právník), právník z Plzně. Neúspěšný politik Ruml, kterého lze považovat za prvořadého, hlavního iniciátora i nesporného otce zrodu, tolikrát poplivané opoziční smlouvy. (Ano, za maminky lze v takovém případě považovat V. Klause a M. Zemana. Stačí vzít v potaz výsledky tehdejších voleb, matiku páté obecné a debilně sveřepé odmítnutí nabízející se koalice Rumlem).

A nyní se již dostávám k jádru pudla. Z předchozího obsahu lze vyčíst, že ona demokracie, jakkoli nedokonalá, neumožňuje elitě zrealizovat cokoli, co se jí zamane. Přestože má plně k dispozici stěžejní sdělovací prostředky, plus rádoby hvězdy umělecké fronty. A to ať již hvězdy té minulé, předchozí umělecké fronty, hvězdy pozvolna uhasínající, nebo teprve hvězdičky snaživě vycházející, mezi které nesporně patří i reprezentant evropských pornohodnot, jakýsi Janda. Neumožňuje elitě zrealizovat cokoli, co se jí zamane, přestože má tato elita plně k dispozici řadu politiků z pravého i z levého zanikajícího břehu, z levého břehu posouvajícího se k břehu pravému, pro vytvoření monumentálního díla v propojení obou břehů v jednu hráz bránící průtoku jakémukoli „narušitelskému“ proudu. Prostě a jednoduše má k dispozici politiky napříč politickým spektrem.

Přestože to všechno má tato elita plně k dispozici, z nám neznámých důvodů příliš spěchá. Můžeme se domnívat, že je tlačena jinou elitou, naším elitám nadřízenou. My ale, pamětliví odkazu předků víme, že „veškeré kvaltování toliko pro hovada dobré jest“. To snad i ten Hitler byl trpělivější při čekání, až situace pro převzetí jeho vlády dozraje. A trubači naší nedočkavé elity, která nedokáže nadřízené entitě sdělit ono „dočkej času, jako husa klasu“, troubí ve jménu svaté obrany demokracie, netrpělivě a velice předčasně, odstraňme prezidenta. Následovně musí znít fanfáry: všechno se to děje ve svatém zájmu obrany demokracie.

Dovoluji si dodat demokracie liknavé, demokracie bránící dalšímu „rozkvětu“ demokracie. Nedokonalé demokracie, bránící jednoduchému odstranění neposlušného prezidenta. Za okolností, kdy k takovému jednoduchému úkonu nestačí ani výzva vyšeptalého politického velikána, z jeviště plného těch nejpřednějších a nejskvělejších osobností národa Českého. (Může být, že některé z nich se za onu trapnou účast budou brzy právem stydět).

A tak při příležitosti listopadového výročí, slavného výročí vítězství demokracie, vítězství pravdy a lásky nad lží a nenávistí, můžeme očekávat další vzepětí nesmiřitelného boje na obranu demokracie. A sice, jako doposud v tento rok běžně, podle hesla, nestyďme se a nebojme se – účel světí prostředky – i ty nedemokratické, prostě všechny prostředky. Demokracii budeme bránit a vzít si ji nedáme, raději ji zbouráme. Jen ten prezident Miloš Zeman nám v tom brání.