Croix
V českém překladu vyšel článek P. C. Robertse, nazvaný Ten, kdo váhá, je ztracen. A Rusko zaváhalo. I u nás jsme článek uvedli. Robetrsovy články vždy čtu a považuji je za přínosné a poměrně dobře informované i promyšlené. V tomto případě mi to však nedalo a považoval jsem za potřebné s některými jeho myšlenkami v tomto článku polemizovat.
Myslím, že se ve výše uvedeném textu P. C. Roberts v míře svého nechápání globální politiky mýlí a v důsledku toho se zbytečně poplašně vyjadřuje. Rusové velmi dobře vědí, s kým jednají. Už od 2. světové války se obě strany důkladně znají na všech úrovních svých vztahů. Rusko nebude vystupovat v Sýrii ve stylu, že se s nikým nebude o ničem bavit a nebude jednat o ničem s nikým ze Západu. To nebyla jejich diplomacie ani za studené války, ani za karibské krize.
Nebavit se s někým nepřináší vlastně žádnou výhodu, jen nepříznivou vlastní pozici. Proč tedy nedohodnout podmínky spolupráce a příměří? Pokud se druhá strana opakovaně dopustí podrazu, celý svět to vidí a bere si ponaučení. Američané mohli příměřím něčeho dosáhnout pro „svou“ stranu konfliktu v Sýrii, místo toho se jen shodili.
Jejich postupná (sebe)diskreditace na mezinárodní scéně pokračuje. Je také dobré uvědomit si, že taková dvojakost v jednání znamená pro všechny, že USA mají obrovský vnitřní problém – rozkol elit a z toho pocházející stále větší ochromování jejich jednání. Jestliže skupina, do níž patří Kerry (a třeba Biden, ale taky Trump, tj. globalisté, ale ve smyslu odpůrců výhradně amerického modelu globalizace), něco s Moskvou domluví a druhá skupina zastupovaná jmény jako je Clinton, Bush, Nulland (tj. „národní“ „elity“ USA, které se s první skupinou perou už otevřeně o budoucí moc v USA) to takhle tvrdě shodí, znamená to zásadní politickou krizi v USA. Tohle Roberts nevidí?
Poslední události v Sýrii proto podle mě nejsou až tak velkým problémem pro Rusko, jako spíše znamením velkých problémů uvnitř USA. Putin s Lavrovem dohodou s Kerrym dali najevo, že mají zájem spolupracovat s příslušnou částí globálních elit sídlících v USA na přetváření dosavadního světa jednopólové dominance USA na svět multipolární s více samostatnými ekonomickými a valutovými zónami. To je důležitější než následná sabotáž dohod o Sýrii. Sabotéři tohoto procesu v USA mohou napáchat ještě spoustu /válečných/ škod, ale čas pracuje proti nim.
