Svět podle EU: Chudým brát a bohatým dávat

Ondřej Konečný
23. 10. 2016   Finmag

Jsem přesvědčený, že dotovat bohaté a zdaňovat chudé je ten nejnespravedlivější a nejamorálnější systém, jaký kdy kdo mohl vymyslet.

Známe to všichni. Paniku politiků a novinářů ve chvíli, kdy se Česku „nedaří čerpat“ z evropských fondů. Radost nad každým vyčerpaným eurem. Chvalozpěvy na Evropskou unii, když někdo spočítá, kolik “jsme” zaplatili a kolik “dostáváme”. Celé to však ignoruje podstatu věci. Soustředěním se na celkové součty opomíjíme detaily. A v detailu je skrytý ďábel.
Oholení a vyvolení

Fakt je, že peníze do Unie posíláme všichni. Česko z daní svých občanů platí do evropského rozpočtu příspěvek, loňský byl ve výši 42 miliard korun. I ti nejchudší platí daně – minimálně ty nepřímé, jako jsou DPH, daň z pohonných hmot, tabáku nebo alkoholu. Málokdo si u pumpy uvědomuje, že je benzin téměř dvakrát dražší kvůli daním. A protože prakticky všechno zboží dnes za zákazníkem cestuje, v jeho ceně benzinovou daň platí i ti, kdo auto nemají. Včetně důchodců nebo lidí bez práce.

Peníze z Evropské unie se naproti tomu dostanou jen k vyvoleným. Takzvanými veřejnými projekty se budu zabývat jindy, kromě nich jsou ale cílovou destinací dotačních miliard také soukromé firmy. Pravděpodobně jste dosud neslyšeli o nikom, kdo by pobíral minimální mzdu a obdržel dotaci z Evropské unie. Lidé, kteří jentaktak vyjdou s penězi, nebývají ti, kdo můžou po nocích vyplňovat složité žádosti o dotace. Totéž platí i pro živnostníky a malé firmy. Náklady na související administrativu jsou pro ně tak velké, že se jim zpravidla nevyplatí o dotaci vůbec zkoušet žádat. Nikdo nezaručí, že peníze skutečně dostanou.

V jiné situaci jsou velké firmy. Korporace se stovkami či tisícovkami zaměstnanců si platí právní kanceláře a můžou si také dovolit zaplatit celý odbor zaměstnanců nebo expertní firmu. Ta pro ně sepíše žádost o dotaci takovým způsobem, který je přesně šitý na míru byrokratům, kteří o přidělení dotace rozhodují. Bokem nezůstávají ani osobní známosti a někdy i podvody. Při výši dotací v řádu desítek i stovek milionů se to vyplatí.

Kdo bere

Je pravda, že takzvaná čistá pozice České republiky vůči rozpočtu Evropské unie je usměvavou maskou smutné reality. Zatímco se všichni občané Česka skládají na to, aby mohl náš stát zaplatit svůj příspěvek Evropské unii, z jejích fondů čerpají ti nejbohatší a nejvlivnější, ti, kteří mají konexe.

Dotace z Evropské unii nepomáhají České republice. Pomáhají oligarchizaci českého státu a české politiky, jak vidíme na příkladu Agrofertu Andreje Babiše a na dalších firmách. Desítky milionů korun z evropských dotací čerpají v Česku také globální společnosti jako například Nestlé, Coca-Cola, PepsiCo či Wrigley. V tabulce najdete dvacet společností, které se na přerozdělování od chudých k bohatým podílely největší měrou. Jako příjemci.

TOP 20 firem, které v programovém období 2007—2013 získaly největší podpory z fondů EU (včetně dceřiných firem)

Jsem přesvědčený, že dotovat bohaté a zdaňovat chudé je ten nejnespravedlivější a nejamorálnější systém, jaký kdy kdo mohl vymyslet. Zastávat se současné podoby Evropské unie a jejích přerozdělovacích mechanismů znamená zastávat se doslova loupeže. Bohužel legalizované, přesto ovšem pořád stejně odsouzeníhodné.

Žádná parlamentní strana ale tento systém věrohodně nekritizuje. Sponzorům (nebo v případě ANO spíš majitelům) velkých stran dotační systém od chudých k bohatým naprosto vyhovuje. Korporace od nás i ze zahraničí žádnou reformu nechtějí. Svobodní nejsou napojení na velký byznys. Máme proto volnou ruku v tom zastávat se malých podnikatelů, živnostníků a všech běžných zaměstnanců.

Buďme spojení s Evropou a se západními státy. Opusťme ale to špatné a amorální, pokud takoví sami nechceme být. Současná Evropská unie má alternativu.