N. Starikov, Sergej N.
6. 10. 2016 Eurasia24
Na blogu ruského publicisty Nikolaje Starikova byly zveřejněny unikátní poznatky bývalého vojenského profesionála sloužícího u systému protivzdušné obrany (PVO) Buk. Autentický „rakeťák“ doslova rozmetává laické a vykonstruované závěry takzvaného „mezinárodního týmu vyšetřovatelů“.
Zničení malajsijského Boeingu bylo klasickou provokací. Jednou z těch, které Západ v minulosti použil už mnohokrát. V rychlosti mě napadá případ korejského Boeingu (jde o známý případ KAL 007 z 1. září 1983 – pozn. překl.), záměrně navedeného do vzdušného prostoru SSSR. Nebo o takzvaný Tonkinský incident, který Američanům posloužil jako záminka pro napadení Vietnamu (v roce 2005 se na světle světa objevily dokumenty dokazující, že Tonkinský incident nebyl ničím jiným než uměle zfabrikovanou provokací).
A co zničení newyorských „dvojčat“ a náraz letounu do budovy Pentagonu 11. září 2001? Nebo řada zvláštních teroristických útoků v hlavních městech evropských zemí, při kterých s sebou teroristé nosí osobní doklady a pečlivě za sebou zanechávají stopy, aby usnadnili práci vyšetřovatelům.
Zničení Boeingu nad Donbasem posloužilo jako zlomový okamžik pro zavedení sankcí USA a Evropy proti Rusku. Lídři Evropy se ošívali a váhali, sestřelení letadla s občany evropských států na palubě je ale přinutilo souhlasit s vyhlášením sankcí. Dnes, kdy se již pět evropských zemí vyslovilo pro jejich zrušení, se znovu publikuje a šíří lež o podílu Ruska na tomto zločinu.
Jako „důkazy“ jsou místo snímků z průzkumných družic předkládány nesrozumitelné úvahy blogerů. Činnost komplexu protivzdušné obrany přitom není (relativně) jednoduché vypuštění Stingeru nebo Igly z ramene (přenosné prostředky PVO krátkého dosahu americké a ruské provenience – pozn. překl.). Jde o složitý systém složený z několika do sebe zapadajících subsystémů. Napsal mi o tom jeden z čtenářů, rozhořčený „důkazy“ zcela lživé zprávy o příčinách katastrofy letu MH 17:
Nedá mi to, abych nereagoval na celý ten znovu opakovaný povyk týkající se sestřeleného Boeingu.
Všechny ty výklady „expertů“ a nejrůznějších podplacených autorů nestojí za nic. Všechno to jsou pusté a nepokryté lži. Tohle povídání je pro ty, co nerozeznají samopal od kulometu nebo dokonce od tanku. Pro tupou masu, která skočí na všechno. Mělo by platit: „Dřív, než začnete diskutovat, zeptejte se profesionálních vojáků“.
Byl jsem v minulosti profesionálním vojákem a pracoval jsem přímo s raketami systému Buk. Pod vojenskou zkratkou jsou známé jako „Výrobek 3M-9“.
Tak tedy – pokud si někdo myslí, že vypustit moderní raketu PVO je totéž jako vystřelit z praku, ten by si měl ještě hodně dlouho číst v knihách věnovaných fyzice, matematice a podobně, a to bez ohledu na to, že dnes už se jedná o tzv. „inteligentní“ rakety. Naopak, právě tyto „inteligentní“ rakety a celý „inteligentní“ systém prostě nestřílí a neničí své cíle hlava nehlava.
Začnu informací, že všechny tyto systémy jsou uloženy ve speciálních výzbrojních skladech. Ty zůstaly zachovány i na území Ukrajiny. Každá raketa má své identifikační číslo. Navíc i každá součástka rakety (a je jich opravdu hodně, to mi věřte) má svoje číslo. Každá raketa má svoji evidenční kartu. A všechny rakety (a další součásti systému) podléhají pravidelné kontrole a péči či údržbě. Kontroly jsou podstatně náročnější než obyčejná občasná STK automobilu. I pohyb každé rakety z výroby až k jednotce je pozorně sledován.
A budeme pokračovat. Baterie systému Buk – to není pouze jedno vozidlo (jak mají údajně „dokazovat“ fotografie a video neznámého vozu systému Buk s odpalovacím zařízením a raketami na neznámém místě – pozn. překl.). Součástí systému jsou: 1 až 3 vozidla s odpalovacím zařízením, 1 přepravní vozidlo pro rakety, 1 vozidlo REB (radioelektronického boje), 1 vozidlo MTZ (opravárenské) a volitelně i 1 vozidlo s mobilním radiolokátorem. To znamená, že bojeschopná soustava Buk má minimálně 3 až 4 vozidla!
Viděl někdo takovou kolonu strojů, jak opouští a poté zase vjíždí na území Ruska? Co je to za fantazie? Ukažte satelitní snímky tolik vynášené do nebes v amerických akčních filmech! Buky přece nejsou jehla v kupce sena! Jde tu o celou baterii.
Zařízení Buku je koncipováno jako nástavby na pásovém podvozku GM-569. Ten už snad ani není vozidlem, ale spíš kosmickou lodí. Vozidlo řídí pouze důstojníci a praporčíci. Stroj je ovládán hydraulicky. Tlak oleje v hydraulice dosahuje stovek atmosfér. Stroj je velmi náročný na kvalitní servis a opravy, ty navíc není možno provádět v jakékoli garáži. Mimo kasárna jsou prováděny pomocí speciálních opravárenských prostředků. Jde přitom o celou vojenskou jednotku – PARM-1M1 atd. Všude jen stroje, stroje, stroje. Opravy probíhají výměnou: příslušný agregát se vymontuje, namontuje se nový a ten starý se odveze. Všechny jsou totiž (k opravě na místě) příliš složité.
Co dál? Obsluha celého systému vyžaduje vysokou odbornou kvalifikaci. Podílí se na ní celá skupina specialistů, a to výhradně specialistů PVO. Žádný věci neznalý člověk, a to včetně vojáků, není schopen vypustit protiletadlovou raketu tohoto typu. Vůbec pak už to nemohli být místní havíři a opolčenci.
Dovedete si představit, že by bylo možno přemístit z Ruska celou jednotku na Ukrajinu a ihned ji zase vrátit přes hranici – a to během jedné noci? Myslíte si, že (Rusové) přemýšlejí, jak to udělat nepozorovaně? Ale proč? Vždyť v Sýrii mohou všichni (USA a jejich spojenci) činnost Rusů vidět. Dívají se přece na televizi.
Pokud by chtěli opravdu vědět, kdo letadlo sestřelil a proč, už dávno by to vypátrali. To se přece utajit nedá. Úplně stačí najít jeden úlomek trupu rakety nebo kus nějaké součástky s číslem. A je hotovo. Nevěřím, že ti rádoby „experti“ nenašli ani jeden úlomek. Našli ho určitě – a hned zpočátku.
Další argument. Raketu není možno odpálit jen tak. Musí se do ní vložit koordináty letu. Navíc je opatřena identifikačním odpovídačem „vlastní-cizí“.
To, co u našich falešných bratrů z ukrajinské PVO zůstalo po SSSR (a je toho hodně), není žádným tajemstvím. Mají i Buky. Stříleli z nich po nás v Gruzii. Nad Černým mořem nám sestřelili Tu-154 (letoun byl sestřelen ukrajinskou armádou 2. listopadu 2001, když při cvičení údajně ztratila kontrolu nad cvičně vystřelenou raketou PVO – pozn. překl.). Mimochodem – to nebyla náhoda. Jak se proslýchá na Ukrajině, jeden místní generál dostal za „správného člověka“, který letadlem cestoval, pořádný balík peněz.
Nelze NÁHODOU sestřelit systémem PVO civilní letadlo. Komplex není Stinger ani Igla.
Jedna otázka. Proč najednou letoun v dané oblasti neočekávaně ztratil výšku a klesal podle pokynů ukrajinského letového dispečera?
Nejméně výhodné to vše bylo jmenovitě pro Rusko a Doněck s Luhanskem. To je jasné všem.
Ukažte světu alespoň jeden úlomek rakety s výrobním (nebo evidenčním) číslem! Toho lhaní celému světu už bylo dost!
(Autor dopisu se v závěru obrací na Západ a nizozemskou vyšetřovací komisi.)
Sergej N.
Zdroj: nstarikov.ru
Překlad: mbi, Eurasia24.cz
