Za zradu potrestali voliči politiky ČSSD

Avatar
Původní autoři
J.Skalský
Ano. Pan L. Man má pravdu. Jenom pojem zrada chápeme o něco širším způsobem. Myslíme si totiž, že potrestaní pánové se dopustili zrady i svou politikou vůči tzv. sudetským Němcům a celkovým proněmeckým snažením.

Sobotka prohlásil tzv. sudetské Němce za naše spojence. S Bavorskem buduje blízké vztahy, které má i k Německu, do jehož samé blízkosti hodlá dojít Zatím se mluví o tom, že se stáváme německým protektorátem nebo že z nás bude 17. spolková země SRN.

Jak se k nám chovají naši němečtí spojenci? Někteří z nich mluví o nás jako o zločincích. Údajně jsme se měli dopustit vůči nim nejrůznějších zločinů, od těch válečných, těch proti lidskosti až po genocidní. MZV ČR neprotestuje, nezakročuje proti tomu nijak, nevidí důvod, jak nám písemně sdělilo.

B. Sobotka se rozplýval nad tím, jak sudeti jsou vůči nám vstřícní. Vzdali se, jak náš premiér tvrdí, odškodnění a práva na vlast. Mluvil o tom jako o hotové věci. Nic takového však není pravda! Žádné změny v uvedeném smyslu mnichovský soud neregistroval, takže stanovy “sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL)” platí v původním znění.

Ale to je jen část pravdy. Pan B. Sobotka měl místo pochval na adresu SL říci, že sudeti na žádnou vlast, kromě té německé, příp. rakouské, právo nemají a nikdy neměli, že nikdy vůči nám neměli a nemají žádné právo na odškodnění či dokonce na restituce.

A aby pan premiér řekl celou pravdu, měl říci, že Německo jako nástupnický stát hitlerovské říše je nám povinno zaplatit reparace a ty činí cca 360 miliard předválečných korun.

Pan premiér je prvním českým ministerským předsedou, který zahájil přímá jednání se SL, pan premiér jako první poslal oficiálního zástupce vlády na sjezd SL. Co říkal pan Herman přítomným bylo ostudné. A je možné, že B. Sobotka jako první předseda české vlády má ve svém kabinetu i prvního “sudetského Němce”, pana D. Hermana, který je předsedou česko-německého Sdružení Ackermann-Gemeinde, jež s mnichovským Ackermann-Gemenide má společné celoněmecké sjezdy a spolkové orgány, i když oba dva spolky jsou registrovány jako samostatné. O tom, že mnichovská Ackemann-Gemeinde je jednou ze základních složek SL, ví dnes již kdekdo.

A co dále činí naši spojenci? Posselt ve Vídni ubezpečoval své landsmany, že pokrok v restitucích bude, že budou i náhrady. Samozřejmě dodal, že prezidentské dekrety musí být zrušeny. Rakouský SL se nedávno nechal slyšet, že v ČR probíhají jednání o odškodnění tzv. Novorakušanů, tj. tzv. sudetských Němců, kteří se stali občany Rakouska až po 27. dubnu 1945. A pokud jde o vlast, tak na sjezdu v Norimberku se nechal představitel “sudetské” mládeže veřejně slyšet, že tato mládež má dvě vlasti, jednu původní a druhou současnou a že budou bojovat o to, aby obě její vlasti byly respektovány. Jaká jednání probíhají s Posseltem, o tom není naše veřejnost informována. Jsou utajovaná.

Jak může vláda ČR jednat se subjektem, se SL, který nemá mezinárodněprávní subjektivitu? Jedná snad vláda SRN s nějakým českým spolkem? Nejedná a ani nejednala. I pro jednání má mezinárodní právo svá pravidla. Německá vláda je zná a jedná podle nich. Naše vláda se jimi neřídí.

K jednáním naší vlády se SL dala podnět kancléřka A. Merklová. Řekla tehdejšímu premiérovi Nečasovi, při své několikahodinové návštěvy Prahy, jak sudeti touží po přímých rozhovorech s českou vládou. Za to jí B. Posselt veřejně poděkoval. Za několik měsíců poté P. Nečas v čele státní delegace dojel do Mnichova, kde před bavorským zemským sněmem promluvil tak podlézavě, až to bylo stydno. Byla to jeho labutí píseň. Brzy poté jeho vláda padla.

Za nedlouhý čas úřadování následné sobotkovské vlády se ozval B. Posselt, že nová česká vláda začala tam, kde ta stará, nečasovská, skončila. A to další, co následovalo, částečně víme.

Faktem je, že německá vláda, a někdy i bavorská, zasahují do našich vnitřních záležitostí, zejména ve prospěch SL. Tato praxe musí přestat. Diplomatickou cestou je třeba zjednat pořádek. Co však naše MZV? Když L. Zaorálek nastupoval do funkce ministra, veřejně prohlásil, že si bere sebou na ministerstvo pracovnici jedné německé nadace v Praze, aby mu zajišťovala kontakt na německou sociální demokracii. Pan ministr záhy po svém nástupu do Černína jmenoval členy české části Česko-německého diskusního fóra. Zjednodušeně řečeno, téměř samý sudetomil. Zda je výjimkou jmenování M. Prokeše (KSČM) do fóra, je diskusní otázkou.

A snad je třeba i připomenout, že na akcích SL jsou zpravidla přítomní i naši diplomaté. Slyší, co zní z tribuny, a mlčí, případně se vzmohou na přání zdaru akce. Pan ministr by je tam měl posílat jen tehdy, když budou moci na sjezdech a podobných akcí vystupovat a uvádět okamžitě věci na pravou míru. Jinak, když mlčí, platí pravidlo, kdo mlčí, ten souhlasí. A proto je nutné bezprostředně změnit uvedenou praxi naznačeným způsobem. Jinak tam naši diplomaté nemají co pohledávat. Nejsou přece jen obyčejnou kulisou sudeťáckých sešlostí. A na základě informací našich diplomatů by mělo MZV posílat protestní noty, např. proti obviňování nás z nejrůznějších zločinů, proti vměšování se do našich vnitřních záležitostí, kromě dalšího.

J. Skalský