Jiří Baťa
Přiznám se, že jsem na rozpacích, co si o tom myslet. Svým způsobem je to potlačení práv ve svobodném projevu slova, tedy názorů, myšlenek a postojů, což jaksi připomíná manýry z dob totality a návrat starých pořádků. Zavádět tuto zákonnou normu do praxe je v takovém případě hodně problematické, nicméně na druhou stranu to má také své důvody a opodstatnění. Nebýt excesů, které svými slovními zvratky a plivanci k takovému opatření zavdávají příčinu někteří poblouznění komunistobijci a superdemokraté z řad pražské kavárny ale bohužel i někteří politici, zastánci západní demokracie, nebyl by důvod o něčem takovém ani uvažovat.
Nicméně skutečnost je taková, že v naší společnosti, kromě těchto slovních exhibicionistů, existují také slušní, mravně vyspělí občané, kterým se způsoby výše jmenovaných nejen nelíbí, ale také volají po opatření, jak tomu zabránit. Zavedení takové normy do praxe kritizují a tomuto úmyslu se brání hlavně ti demokrati, kteří se jaksi nemohou smířit s tím, že by se nemohli vyjadřovat nejen jadrně, ale i sprostě, vulgárně a hanlivě k objektu, který jim více než cokoli jiného leží v žaludku, tj. k současné hlavě státu, prezidentovi republiky Miloši Zemanovi.
Upřímně řečeno, to co si dnes někteří „výjimeční“ lidé alias „elity“ dovolují, je hodně za hranou únosnosti, což jsou důvody, které vedly některé poslance k předložení tohoto návrhu novely zákona. Stačí jen připomenout některé autory některých cenzury evidentně potřebných výroků, jakým je např. bulvární novinář Pavel Novotný, hudební kritik Jan Rejžek, aktivista a glosátor Tomasz Peszinský a celá řada dalších, v neposlední řadě rovněž extravagantní umělec David Černý. Každý slušný člověk musí uznat, že jejich projevy jsou nemorální a tedy naprosto neúnosné a odsouzeníhodné. Zvláštní pozornost však zaslouží posledně jmenovaný „umělec“ David Černý, který naprosto záměrně a provokativně, jaksi na protest návrhu na zavedení trestu za hanobení hlavy státu, coby návrat k normalizačním tendencím z dob totality, vychrlil takovou smršť slovního marastu, který zde ani není radno publikovat, ale tím více jej nechat bez povšimnutí.
Jistě, lze si o něm myslet ledacos, třeba že je nejen svým dílem provokující, možná i v oblasti umění uznávaný člověk, ale o to víc jsou jeho slovní projevy zarážející, protože alespoň v očích slušné části veřejnosti jeho vulgární projevy jej jako umělce-intelektuála degradují na úroveň člověka řádu té nejnižší ne kavárenské, ale hospodské a kriminální spodiny. Je tedy otázka, zda je mu to vůbec zapotřebí se takto prezentovat a projevovat, když za něj dost výmluvně hovoří jeho výtvarná díla. Na druhé straně lze jeho vulgární slovní exhibice chápat jako osobní vzdor a nesouhlas proti zavádění totalitních pořádků ve (zvláště té jeho vyhraněné) společnosti, nicméně čeho je moc, toho je příliš. U slušného, vzdělaného, kulturního a inteligentního člověka by jakýkoliv osobní nesouhlas či protest bylo možné vyjádřit zcela jinou, pro veřejnost mnohem přijatelnější formou. Ovšem v jeho, stejně jako v jiných případech u jiných protagonistů takového způsobu vyjadřování nelibosti či nesouhlasu, to lze považovat za velmi nízký intelekt, omezenou kulturní a společenskou úroveň a vyspělost, což v celkovém vyjádření lze nazvat, s prominutím, že jde o „prase – inteligenta“.
Je mnoho opodstatněných a seriozních důvodů, proč s navrhovanou normou nesouhlasit. Hlavní problém mj. je existence internetu, kde se ponejvíce prezentují či ventilují názory občanů a jen těžko by bylo reálné všechny tam uvedené excesy (a že jich je na tisíce) postihovat. Na druhé straně by měl být zájem společnosti, tedy vlády a politiků, aby morální a kulturní vyspělost společnosti neupadala jen proto, že v rámci notně pofiderní demokracie máme zaručenou svobodu slova, která se projevuje a užívá nejen obecně, ale hlavně se zneužívá k nactiutrhání a dehonestaci osoby prezidenta Zemana. Je naprosto zřejmé, že pokud by ve funkci prezidenta republiky byl noblesní představitel zhrzených havloidů, resp. pravdoláskařů, členů Pražské kavárny, ostentativní představitel havlistické pravdoláskařské demokracie Karel Schwarzenberg, pak by k takovým hrubým, vulgárním útokům a veřejnému hanobení hlavy státu rozhodně nedocházelo. Bohužel u těchto lidí totiž již sama existence Miloše Zemana jako nechtěného prezidenta je velmi frustrující a přechází v otevřenou a útočnou nenávist.
Za předpokladu, že k přijetí zákonné normy o trestání hanobení hlavy státu nedojde, což se dá celkem s jistotou předpokládat, by měl být ze strany vlády, politiků, ale i a ze strany inteligence a intelektuálů (ze které se bohužel často tito inteligentní „hulváti“ rekrutují) vyvíjeno nemalé úsilí o potlačení takového způsobu vyjadřování či prezentace názorů, nesouhlasu či protestů, realizovat je přijatelnější, tedy slušnější a kulturnější formou. Zatím se k těmto slovním vulgárním excesům česká inteligence a intelektuálové staví bez zájmu, nevšímavě, vyhýbavě, což si lze také vysvětlovat tak, že s takovým projevem souhlasí. A to rozhodně není dobré, protože to nejen o jejich IQ úrovni cosi napovídá, ale hlavně, že to již také negativně ovlivňuje děti, mládež a mladé lidi, kteří tím ztrácí morální zábrany a úctu vůči starším lidem, u dětí či mládeže často i vůči učitelům, vychovatelům atd. (viz šikana učitelů, zvýšená kriminalita mládeže apod.)
Je smutné zjištění, že oponenti navrhované zákonné normy o trestání hanobení hlavy státu se ponejvíce odvolávají na návrat totalitních praktik a pořádků, k potlačování či omezování svobody slova a dokonce nevybíravými způsoby odsuzují autory této (svým způsobem dobře míněné) myšlenky, ale už méně či vůbec kritizují či se zásadně vymezují proti používání takového hrubého a vulgárního způsobu vyjadřování kritiky k osobě prezidenta. Ani ze strany politiků se dosud neprojevila nějaká hlasitá kritika, veřejné odsouzení nebo rázný nesouhlas s takovými nekulturními projevy. Pokud sami nechtějí být považování za stejnou žumpu nekulturních, morálně i eticky padlých kreatur jako ti výše zmínění, měli by se zasadit, aby se pro udržení kulturní úrovně národa či občanské společnosti účinně zasadili. Je totiž nejvyšší čas!
