18. 11. 2016 (videa)
Text vystoupení paní Lenky Procházkové:
Text vystoupení Ivana Davida:
Procitnutí do reality
Lenka Procházková
K tomu, aby se člověk cítil důstojně, potřebuje především svobodu myšlení. Z té pak plyne svoboda volby jeho činů. Abychom dokázali svobodně myslet, musíme mít znalost o stavu světa, ve kterém žijeme. Na základě chybných informací není možné rozhodovat se správně.
Hillary Clintonová nechápe, co se to stalo, že ve volbách prohrála, když její kampaň byla tak skvěle finančně jištěna, když na své straně měla mainstreamová média i mírotvůrce Baracka Obamu.
Tak jak je možné, že si občané USA místo zubící se dámy zvolili zamračeného hulváta? Proč? Co jim ta volba přináší?
Odpověď je prostá. Vítězství Donalda Trumpa dává nejen Američanům, ale lidem celého světa naději, že kořistnická válka proti Rusku spuštěna nebude. V žebříčku hodnot každého normálního člověka je totiž slovo MÍR na první příčce. Mír znamená právo na život.
Hillary Clintonová o lidských právech sice drnčela nepřetržitě, jak zaseklá deska v gamofonu, ale způsob, jakým je prosazovala a šířila, přinášel štěstí jen zbrojařům, bankéřům, obchodníkům s naftou a výrobcům rakví.
Gratuluji americkému lidu k výsledku prezidentských voleb. Děkuji všem těm neznámým lidem, našim bratrům a sestrám, že se nedali obloudit prolhanými médii a že poslechli svůj instinkt a zdravý rozum a dali své hlasy tomu zamračenému hulvátovi. Možná, že Trump zklame, nebo bude odstraněn, ale naděje, kterou dnes světu jeho vítězství dalo, bude i pak působit svou vlastní energií.
I Evropu teď čeká volba – jak oddělit zrno od plev, pravdu od lži a naději od zoufalství. Ta volba nemine ani naši republiku a dnešní den je jen předzvěstí budoucích změn. Pokud chceme, aby proběhly nenásilně, musíme našim zvoleným zástupcům sami nakreslit cestovní mapu k té proměně. Protože oni žijí ve skleníku, a skutečný svět odezírají jenom z analýz svých poradců, místních i cizozemských. Náš hlas je zajímá jen u voleb. V mezidobí jsme pro ně chátra. I paní Hillary si myslela, že Trumpovi voliči jsou nevzdělaná chátra. Než jí to sečetli. A tak ani naše politiky samostatně nenapadne to, co my vnímáme už dlouho, totiž že naše zpozdilé setrvávání v NATO nás před ničím neochrání, ale naopak nám vypaluje cejch spoluviníků při zločinech proti míru. Není snad čestnější a i rozumnější zvolit neutralitu a zrekonstruovat a zesílit naši vlastní národní armádu? Armádu, která už nebude sloužit jako alibi pro cizí agresi v cizích zájmech, ale bude výhradně určena k obraně naší země a jejích občanů. V současné přelomové době tedy musíme naše znepokojené hlasy sjednotit a zřetelně zformulovat první požadavek pro naše politiky: vystoupení ČR z aliance agresorů.
Můžete mi namítnout, že k takovému zásadnímu otočení kormidla nemá náš současný parlament dost rukou. To vím. Ale dá se to udělat jinak, vyhlášením speciálního referenda. Když budeme tento demokratický způsob, jak z Aliance odejít, prosazovat naléhavě a nepřetržitě, nakonec i židličkáři v parlamentě pochopí, že speciální referendum je krok výhodný i pro ně. Uvědomí si totiž, že jim tím plebiscitem budeme krýt záda, že je to velkorysá nabídka, která zaštítí jejich zbabělost. A potom už bude na nás, jak o své zemi a o zajištění její obrany rozhodneme.
Módní návrhy na zbudování jednotné evropské armády zní přitažlivě především německým uším, ale nám Čechům by přinesly pouze změnu pána, jinak řečeno: z deště pod okap. Navíc jde o čas. Ty návrhy se budou v bruselském kafemlejnku promílat ještě řadu měsíců, zatímco turecké závory se můžou zvednout už zítra.
Mysleme na všechny tyto souvislosti a přestaňme se rozptylovat sledováním provokací tzv. pražské kavárny, nechme ty maškary tančit jejich jepičí tanečky a věnujme se přípravám změny. Sdílejme informace, spolupracujme a vytvářejme základy a program skutečné opozice.
V té souvislosti chci poděkovat všem provozovatelům a přispěvatelům nezávislých internetových webů, lidem, kteří už dlouho a neúnavně otevírají oči svým čtenářům a tím jim dávají svobodu volby. Díky nezávislým webům procitají z umělého spánku každým dnem další a další lidé. A právě proto má být svoboda slova na internetu omezena. Údajně jde o ochranu uživatelů před nákazou šířenou z tzv. proruských webů. Zkrátka Ukrajina náš vzor! Na MV se zřizuje komise, která bude od ledna rozhodovat, který zdroj je oukej a který něprijémlemyj, tedy nepřijatelný. Na tu komisi odborníků by se hodila zkratka STP, čili státní trvanlivé prezervativy. Boj s cenzurou je v Čechách dědičným úkolem. Dnes jsme na řadě my, abychom dokázali, že žádná ochrana před pravdou není trvale funkční a že pod naším společným a soustředěným tlakem nakonec vždycky praskne. K tomu nám dopomáhej naše svědomí!
Potřebujeme projekt pro deset miliónů
Ivan David
Vážení občané,
Věřím, že jsme se tady nesešli proto, abychom dojatě vzpomínali, ale proto, abychom myslili na zítřek na naši zem, na její budoucnost, na život příštích generací.
Víme, co nám chybí, abychom od naší země odvrátili hrozbu úpadku. Mementem pro nás musí být období úpadku v historii naší země.
Chybí nám projekt pro 10 miliónů.
Víme, že střední Evropa nevisí ve vzduchoprázdnu, ale to neznamená, že máme v předklonu poslouchat instrukce z Bruselu.
Jistá politická strana si zvolila heslo, že patříme na Západ. Čtu to tak, že nemáme patřit sami sobě, máme patřit Západu. Podle toho s námi Západ jedná. Paní docentka Ilona Švihlíková napsala knihu o tom, jak jsme se stali kolonií. Nutně potřebujeme ještě jednu knihu. Knihu o tom, jak přestat být kolonií. Hledáme další spolupracovníky, kteří ji s námi chtějí napsat.
Evropu neohrožuje Rusko, Evropu neohrožují Spojené státy, Evropu neohrožuje Čína… Evropu ohrožuje Evropa sama. Evropu ohrožují nebezpečné ideologie. V posledních desetiletích je to neoliberalismus, který má zajistit trvalou nadvládu horních několika tisíc. Druhá je ideologie užitečných idiotů tzv. postmoderní levice… Jedna ultrapravicová a druhá pseudolevicová se při likvidaci Evropy dobře doplňují. Na otázku, která je horší je vhodné odpovědět, že obě jsou horší. Abych byl úplně přesný, Západní Evropa ničí Evropu včetně východní.
Zkázu může dovršit islám.
Mají-li komunity včetně komunity národní přežít, musí znovu držet pohromadě, starat se o sebe, o svoji budoucnost.
Není pravda, že stačí, když se každý stará jen o sebe. To je konec. Možná proto naši nepřátelé propagují egoismus.
Představitelé, kteří čekají, že je proti vůli vlastních občanů udrží u moci Brusel nebo Washington, se chovají podobně jako ti, kteří čekávali na podporu z Berlína a později z Moskvy.
Naučme se používat zapomenuté slovo „nepřítel“. Nepřítel je ten, který nám škodí. Musíme si dát větší pozor, abychom je včas rozpoznali a už nevolili.
My nemůžeme bojovat proti nenávisti, můžeme bojovat proti těm, kteří nenávist vyvolávají.
Musíme si naši republiku vzít zpět.
Oni mluví o svobodě. A my už vím, že mají na mysli svoji svobodnou zvůli.
Pořád nás chce někdo chránit. Samozřejmě. Každá šelma si hlídá svoji kořist. Zkuste sebrat psovi kost, kterou jste mu nechali!
Ztratili kolonie na jihu. Někdo jim vydal kolonie na východě.
Zase jsme byli osvobozeni, zase nás někdo prodal. Zase už na věčné časy a nikdy jinak.
Víme, kdo jim dal komu klíče od našeho domu. Nebudou je chtít vrátit.
Nastal čas vyměnit zámek.
Nastal čas přestat platit za ochranu.
Radí nám, abychom se dívali do výkladních skříní. Oni říkají, že je tu blahobyt, ale my víme, že je tu bída. Bída morální, ale také materiální. Příliš mnoho lidí nemá uplatnění.
Nic proti tomu, že lidé odcházejí, ale musíme udělat víc pro to, aby zůstávali a také se vraceli. Jinak zahyneme.
Prý je tady rozkvět. To tu kvete korupce.
Nastává čas odmítnout jejich pravidla, která nás hubí.
Od nového amerického prezidenta nic nečekejme. Není to „gorbačov“ amerického imperialismu. Třetí světová válka zůstává nadále reálnou hrozbou.
Oni křičí, že někdo rozděluje národ. Je to, jako když si tchoř stěžuje na smrad.
Oni si stěžují, že někdo šíří nenávist. To oni ji vyvolávají.
Někteří tu volají, že jsme vázáni povinností k jejich pánům.
Kdo se bojí? To oni jsou opoceni hrůzou. Hrůzou, že nás napadne slovo “zrada”
A je to tak v pořádku, Bát se musejí ti druzí.
My jsme vázáni povinností k sobě. Patříme sami sobě. Ke své komunitě. Potřebujeme nový projekt.
Projekt pro deset miliónů.
