Něco tu hodně smrdí

Avatar
Původní autoři

Tereza Spencerová
14. 11. 2016   LiterárníNoviny

Ačkoli se to tak při pohledu z české kotliny jevit nemusí, na Západ (ale vlastně všemi směry) od našich hranic se čím dál víc začíná přemýšlet o tom, zda má „Západ“ budoucnost, a pokud ano, tak jakou. 

 
 

Stačí si připomenout Donalda Trumpa, který je připraven rušit NATO, pokud si jeho členové nezačnou za americké zbraně a služby adekvátně platit, protože další dotace svých spřátelených „vyžírků“ si americká, Trumpovými slovy „už jen papírová“ ekonomika nemůže dovolit. Nebo Francis Fukuyama. Kdysi, před čtvrtstoletím, prohlašoval, že po pádu Berlínské zdi už dějiny jednou provždy skončily, protože Západ se svými hodnotami zvítězil v celém světě a už není, kdo by se mu postavil na odpor. Dnes ale týž Fukuyama konstatuje, že se západní instituce tak nějak rozpadají, a to proto, že samotnému systému věří čím dál méně lidí. A třeba ještě nedávný šéf NATO Anders Fogh Rasmussen má v krátkém filmíku, který se objevil na Facebooku, z Trumpa nehranou hrůzu, protože s jeho nástupem by prý přišel konec NATO, EU, USA a všech možných dalších „našich“ zkratek. Mimochodem, Rasmussen si po odchodu z čela Aliance založil „poradenskou firmu“ skromně nazvanou Rasmussen Global a třeba na zbídačené Ukrajině si dokáže „poradit“ tak, že mu tam za jeho hodinovou přednášku o budoucnosti Západu – tedy o ohrožených zkratkách a mantrách o demokracii, lidských právech či svobodách – jsou ochotní platit 140 tisíc dolarů. Už jen to samo o sobě – samozřejmě vedle pohledu na dva kandidáty, kteří mají představovat to nejlepší, co může více než třistamilionový americký národ ze svých řad vybrat – může být důkazem naprosté dekadence.

Není pochyb o tom, že Západ zanikne. Oswald Spengler to ohlásil už před sto lety a Samuel Huntington v čele mnoha dalších totéž potvrdil v 90. letech minulého století. Všechny civilizace, které dominují světovým systémům, se dříve či později rozpadnou, takže otázkou zůstává vlastně jen to, kdy přesně a jakým způsobem ztratí svůj vliv a význam právě ten „náš“ Západ. Jeho konec se zdál být na spadnutí během hospodářské krize ve 30. letech minulého století, pak i za druhé světové války, po níž se zdálo, že vše skončí jaderným kataklyzmatem, načež – po krátké pauze – právě tato příšerná představa ožívá znovu. Západ přitom stále žije, i když často jen díky reklamnímu naleštění, a co víc, nikdo už vlastně ani neví, na jakém tajemném principu stále dýchá. Klíč bude nejspíš schovaný někde uvnitř jakýchsi obřích počítačů, které nám neustále propočítávají zadluženost takovou a makovou a generují podivné statistiky o realitě, kterou okem zahlédnout nelze. Lidem z Bank of America mimochodem nedávno už ruply nervy a svým klientům rozeslali upozornění, že je tu velká pravděpodobnost, že z 50 procent žijeme v matrixu. Vážně. 

 
… … …