Nepoučitelní šmejdi

Avatar
Původní autoři

Luděk Prokop
30. 11. 2016
Při jejich, často zdánlivě nelogických konáních se velice často nabízí otázka, čeho vůbec chtějí docílit a nabízí se sama od sebe. Nelogických z toho důvodu, že náš odhad cíle, který sledují, je správný. Nicméně tento náš odhad cíle může být, přiznejme si to, jiný, než se sami domníváme. V tomto ohledu nás, vzhledem k našemu odhadu jejich kontraproduktivní počiny, značnou měrou znejišťují. Pouze obrovská zarputilost, kdy jedno a to samé, zkouší marně, nicméně znovu a znovu může nasvědčovat tomu, že buď při značné dávce blbosti dotyčných, nebo protože žijí v jiné dimenzi (prostě v jiném, vlastním světě) než my ostatní, byl náš odhad jejich kýženého cíle správný.

Vezmu to namátkou nikoli po řadě, jedno po druhém – ale po různu, na přeskáčku, jak mi to přijde na mysl. Začnu případem posledním. Nespolečenským chováním zhrzeného rapera přes vulgární mluvené výlevy, v podobě jeho protestního pískotu na rozhodnutí hlasujících v dané soutěži, s následovným, demonstrativním odchodem ze sálu, později doplněným urážkami o drzosti hlasujících. To vše s podporou internetového mainstreamu a řady dalších, taky umělců z umělecké fronty. Aby toho nebylo málo, dostalo se (alespoň prostřednictvím internetového mainstreamu) urážek ze strany rádoby umělců, umělcům skutečným – Lucii Bílé například. A sice pouze za sporadickou podporu skupině i zpěvákovi, který předběhl v soutěži zhrzeného Bongu. Může být, že Lucie Bílá, které nelze upřít pěvecké mistrovství, si váží víc posluchačů a jejich podpory, než sprostý, vulgární nezpěvák – raper Bonga. (Pravda, ona skončila na místě prvním a právem – za skvělý skutečný zpěv). Podpora vulgárnímu sprostému raperovi od internetového mainstreamu a od jemu podobných rádoby umělců, mne vede k podstatě věci. Jde o jejich nálepkování skupiny Orlík, týkající se falešného nařčení z její propagace nacismu, s náhlým, nenadálým probuzením bojovníků s nacismem. Právě v tomto punktu začíná přicházet do úvahy porovnávání směřující k úvodním větám článku, týkajícím se kontraproduktivního konání s cílem, kterého má být dosaženo. Skupina Ortel vydává vlastenecké texty a písně, probouzející v posluchačích vlastenectví, s nanejvýš oprávněnými obavami, z imigrační invaze. Takže k čemu to úsilí kýmsi řízeného mainstreamu, a protinárodní umělecké fronty podporující výtržnost Bonga asi tak může vést?

V první řadě k porovnávání nepříliš známých sprostot, vulgárních textů zhrzeného Bonga, s nepříliš známými texty skupiny Ortel. Výsledek je velmi snadno odhadnutelný předem.

V řadě druhé k otázce, kde byli, ti šmejdi náhle razantně a falešně protestující proti nacismu skupiny Ortel? V době kdy v případě zjevných, až masových projevů nacismu na Ukrajině, a sice projevů, provázených brutálním násilím, odbytým u nás takřka nepovšimnutým výrokem zvláštního velvyslance České republiky pro otázky energetické bezpečnosti, Václava Bartušky, ve znění: „Pokud se jim postavíte rychle čelem, jako to udělali třeba v Oděse, kde je prostě upálili, nebo v Dněpropetrovsku, kde je prostě zabili a pohřbili u silnice, tak máte klid…“ (musím tohle opakovat znovu a znovu, neméně jako oni opakují své lži). Kde byli, že mlčeli jako hrob. Kde byl Banga a obdivovatelé jeho protestního, nesporně závistivého útěku ze sálu tehdy? Že je nebylo slyšet, ty náhle hrdinné bojovníky s fašismem? Existovali vůbec?

Vytrvalá zarputilost médií usilujících s vydatnou pomocí té nejuvědomělejší části umělecké fronty – o sjednocování národa – proti národu, je fascinující. A když se nedaří, ani po zablokování prezentace kapely Ortel na FB, ani po zrušení blogu Lucie Provazníkové (viz ohlasy), tak na internetu makají a makají, pokračují a pokračují. Za umírněný, proti Ortelu nedostatečně vyhraněný názor Lucie Bílé, ji peskují a nadávají do blbek. Že by byli dnes fascinováni bojovým heslem “dokážeme, že to dokážeme”? A když to nepůjde po dobrém, tak to půjde po zlém – rozdělený národ sjednotit proti celému národu, dá holt fušku. Hlavně, že ta námaha bude stát za to.

A tak se dostávám zpátky v čase. K podobným útokům, marně usilovným, nepřetržitým útokům na našeho prezidenta, vedeným s podobně protinárodním zaměřením, jen podstatně více usilovným a vytrvalejším, než jsou útoky proti skupině Ortel. Dodejme, zatím s podobně neúspěšnými konci. Protože znovu a znovu vyjde najevo, jejich proradnost a křivost. Jak v případě aféry se strýčkem Brady, tak v minulosti, v případě skupiny Pussy Riot.

Znovu a znovu vychází najevo podlosti novodobých bojovníků za demokratickou totalitu, kdy takový boj, vedou z nám neznámých důvodů a vydávají jej, s pomocí zkurvených médií, za boj za svobodu a demokracii. Znovu a znovu odhalují své křivárny a znovu a znovu je na nás budou zkoušet. Vzdor odhalením, vzdor výsledkům zatím stále ještě svobodných voleb a zatím stále ještě nezfalšovaným výsledkům svobodných hlasování, které budou znovu a znovu svobodně napadat a dehonestovat. Dokud nebude po jejich.

Při jejich nezměrné vytrvalosti, s kterou tak činí, vzdor stále neúspěšným výsledkům, zásluhou neustálé stupidity pramenící z absolutního ignorování a nepochopení cítění a myšlení naší většiny žijící v jiné dimenzi, vzdor jejich přisluhovačům z dimenze naší, nedokáží jednat jinak, než v rámci našich měřítek vysoce podle a nápadně tak, že mnozí to k jejich nelibosti snadno prohlédnou. Takže nezbývá, než stavět na lidech typu vulgárního Bongy, evropornohodnotách Jandy a podobně. Tím by bylo možné vysvětlit nelogičnost se stupiditou mezi konáním jejich pohůnků a cílem, který sledují.