Patolízalství nevadí, ale musí to být ta „správná“ pata

Adam Mikulášek
8.11. 2016   Rukojmí
Jedno mi nejde na rozum: chápu, že někomu připadá, že „lezeme do zadnice“ Číně ,a že s tím ostře a zásadně nesouhlasí.  Ale když potom v podstatě říká, i když jinými slovy, že podobné „lezení do zadnice“ Německu či USA by mu ne jen nevadilo. Ddokonce by je považoval za velmi prospěšné pro naši demokracii – tento dojem jsem měl kupř. z vystupování Thomase Kulidakise ve včerejší Debatě u kulatého stolu na Českém rozhlase –, tak jak může čekat, že bude pro veřejnost důvěryhodným „bojovníkem za svobodu a demokracii v Česku“?
Nebo: na výtky, že Herman se neměl s dalailamou setkat oficiálně, ale jen soukromě, reagují, že ve svobodné a demokratické zemi se politik přeci může sejít, s kým chce.

 Toto právo ovšem zjevně nepřiznávají našemu demokraticky zvolenému prezidentovi, kupř. když silně kritizovali jeho setkání s kandidátem na rakouského prezidenta Norbertem Hoferem s tím, že „Zeman se snaží ovlivnit rakouské prezidentské volby“. Přitom Zemanovo setkání má, aspoň jak já to vnímám, mnohem větší podporu, a tedy mandát, veřejnosti, než setkání pana Hermana. Nevzpomínám si také na to, že by schůzka s Hoferem nějak zhoršila naše diplomatické styky či ekonomickou spolupráci s Rakouskem. Naproti tomu Čína oficiální setkávání politiků s dalailamou považuje, jakkoli já osobně s tím nesouhlasím, za „vměšování do čínských vnitřních záležitostí“, a podle toho k různým zemím přistupuje.
Vůbec nejde o to, komu je sympatičtější Zeman, komu třeba Horáček, Herman, Hofer, dalailama, Schwarzenberg, Merkelová nebo třeba Orbán. Ale opět to ukazuje přístup našich „neklidných“ – samotné „lezení do zadnice“ problém není, pokud je ta zadnice západním směrem. Ovšem pro jiné „zadnice“ (orientované na jiné světové strany), platí z jejich hlediska naprosto jiná pravidla, ergo – všichni lidé jsou si rovni, ale zadnice nikoli.