Podpora pražské kavárny je dlážděná cesta na politické smetiště, odkud není návratu.Český Kiska Michal Horáček.

Avatar
Původní autoři

Jaromír Bradávka

4.11.2016   Rukojmí
Michal Horáček oficiálně ohlásil svou kandidaturu ve volbách prezidenta České reubliky, které se budou konat v lednu 2018. To, že o ní uvažuje, zveřejnil už dříve.V důsledku akce na Staroměstském náměstí se lze domnívat, že podlehl vývoji událostí a ohlásil svou kandidaturu dříve než původně zamýšlel.

Kampaň si bude financovat sám, s podporou politické strany příliš nepočítá.

Proč ne, prodal Fortunu za 2,4 mld. Kč a i když tvrdí, že měl další tři společníky, zbylo mu dost na to, aby se nemusel ohlížet na náklady politické kampaně. Nějakou politickou stranu by však za zády mít měl, aby neskončil jako osamělý kůl v plotě Milouš Jakeš, kterého po onom slavném projevu už nikdo nebral vážně.

Kandiduje proto, že cítí ohrožení toho, co má rád, za co bojoval v listopadu 1989 a co je nyní ohroženo. Cítí tlak směrem na východ a chce mu, pro lepší budoucnost svých dětí a vnuků, zabránit.

Hit současné politiky. Zajímalo by mě, jak by on přivítal čínského (případně ruského) prezidenta v ČR potom, co předvedli a) britská královna Alžběta II. a Barack Obama,

b) odpůrci Miloše Zemana a tedy Horáčkovi potenciální příznivci.

Je spokojen s rozkvětem obcí a měst, kde se na radnicích dělá skutečná politika. V politice chce chce být spojován s inspirativními a slušnými lidmi. Proto také objížděl města a vesnice, aby se seznámil s názory a potřebami jejich obyvatel. Pokud by zjistil, že občané dospěli k závěru, že nenaplňuje jejich představu o prezidentovi a náplni jeho činnosti, tak by nekandidoval.

Nevím, kolik radnic pan Horáček navštívil a s kolika občany o komunální politice hovořil, ale může si být jist, že stejné nešvary jako ve vrcholové politice (korupce, podvádění s dotacemi, podrazy v rámci koalic i proti opozici a naopak, přihrávání zakázek „spřáteleným“ podnikatelům, atd.) bují na radnicích, magistrátech i krajských úřadech ve stejné intenzitě jako “v ústředí“, pouze finance, o které se hraje, jsou řádově nižší. Řadoví pracující, živnostníci a malé firmy jsou tu pak především k tomu, aby makali, platili daně, odvody a nejrůznější poplatky a hlavně drželi ústa.

O funkci prezidenta toho zřejmě moc neví, jinak by se na to neptal občanů, ale nechal by se poučit odborníky z oblasti ústavního práva.

Na Staroměstském náměstí byl 28. října jako moderátor a cíl akce – minimální nepohoda a zášť – byl podle jeho názoru splněn.

Tu minimální nepohodu a zášť viděli někteří občané přímo, ostatní v médiích, stačí připomenout transparenty oslovující a plastiky zpodobňující současného, demokraticky zvoleného prezidenta, s jehož volbou se mnoho „demokratů“ dodnes nesmířilo.

Obávám se, že skutečný demokrat T.G. Masaryk, kdyby se přenesl do dnešní doby, by jen nechápavě kroutil hlavou, do jakých výšin část národa za sto let dospěla ve svém „demokratickém planutí“:

Toto je stručný obsah jeho rozhovoru pro server novinky.cz, prvního rozhovoru po ohlášení prezidentské kandidatury. Po jeho přečtení jsem si našel životopis slovenského prezidenta Andreje Kisky a po jeho přečtení a srovnání s Michalem Horáčkem na mě vykoukl stejný typ člověka. Člověka, který nikdy skutečně nepracoval, velmi rychle zbohatnul, tím se dostal mezi „vyšši vrstvy“ občanů, kteří nemají existenční starosti, a na základě těchto skutečností se domnívají, že mají občanům co nabídnout.

Jejich osobnost bez charismatu, jejich všeobjímající názorová bezvýraznost, opírající se o potápějící se EU-NATO, chybějící vize a program rozvoje státu a národa nejen pro dobu svého mandátu, kterým by oslovili široké vrstvy obyvatelstva, a dokonce i vizuální vzhled jsou si velmi podobné.

Jediný rozdíl mezi nimi je ten, že Michal Horáček se českým prezidentem nikdy nestane, protože podpora pražské kavárny je dlážděná cesta na politické smetiště, odkud není návratu.